VHT okruh Berliner Höhenweg

V červenci jsme hledali nějaký pěkný horský přechod, který bychom si lupli během prodlouženého víkendu. Jak už jsem zmínila v minulé reportáži, z několika důvodů vyhrála trasa Berliner Höhenweg. Při našem prvním pokusu jsme přešli jen půlku plánované trasy, protože nás zastavila vydatná sněhová pokrývka (už od výšky cca 2500 m.n.m.) O měsíc později jsme si opět vyhradili jeden prodloužený víkend na hory a rozhodli jsme se, že dáme druhý pokus o zdolání této krásné horské cesty.

Krátce před odjezdem řešíme opět spaní na horských chatách. Jsme rádi, že se nám podaří na první noc zarezervovat místa na chatě Friesenberghaus. Půjdeme tedy proti směru hodinových ručiček (opačný směr oproti minulému pokusu). Pokud by nás náhodou opět zastavilo nejvýše položený bod Schönbichler Horn (3133 m), tak bychom alespoň viděli druhou půlku trasy Berliner Höhenweg.

Ve čtvrtek večer přijíždíme do městečka Finkenberg. Přespíme v autě a v pátek po 7 hod ráno vyrážíme na trasu. Jsme překvapeni, jak rychle vystoupáme na chatu Gamshüttte, kde končí první etapa. Od chaty pokračujeme po stezce „nur für geübte“ (jen pro zkušené). Od chaty se vyšvihneme ještě kousek nahoru, ale potom už nás čeká dlouhý traverz. Na mapě vypadá jako nenáročná stezka, ale opak je pravdou. Jdeme strmým srázem, každou chvíli překračujeme nějaké prameny a kameny, na promočené stezce si musíme dávat pozor, abychom nesklouzli dolů do údolí.

Šetříme síly, nikam nespěcháme, často pauzujeme a kocháme se nádhernými výhledy. Stihneme také koupačku v jedné větší říčce (teda já jsem jen smočila nohy, koupal se ten můj otužilec). Nikde nikdo, jen občas na nás vykuknul svišť. Postupně nás zvlněná cestička vyhoupne nad 2500 m.n.m. a zhruba v této výšce se nachází také naše dnešní ložnice. Obsluha na Friesenberghaus je velmi příjemná, je tady super atmoška.

Ráno nás na rozehřátí čeká jedno krátké stoupání a následuje dlouhé mírné klesání až k přehradě Schlegeisspeicher. Cestou spočneme u chaty Olpererhütte, z jejíž terasy jsou krásné výhledy na přehradu. Od chaty dolů začíná zdravící maraton – ta masa turistů, kteří se k přehradě vyvezli v autech a autobusech, má pocit, že se musí s každým turistou v protisměru pozdravit. Říkáme si, že by se v horách mělo zdravit až od určitých nadmořských výšek (resp. až po zdolání určitého převýšení po svých).

U jezera dáme kafčo a Apfelstrudel a pokračujeme na náročnější úsek dnešního dne. Stoupání na chatu Furtschaglhaus (450m+) nám uteče jako voda. Na chatě usedáme na terasu k jedinému stolu se stínem, mažeme další vrstvu opalovacího krému a kocháme se výhledy na okolní ledovce. Pokračujeme dalších 850 výškových metrů až na vrchol Schönbichler Horn. Tentokrát bez obav, bez sněhu. Naopak, počasí je netradičně letní a naše oděvy připomínají plážový outfit. Z vrcholu pokračujeme moc pěknou feratkou. Následuje technické klesání po hřebenu a následně přecházíme na pohodovou turistickou stezku, která nás po dlouhém sestupu přivede až na Berliner Hütte.

Dnes nás čeká náročný den, a proto vyrážíme z chaty už v 6:30hod ráno. Stoupání do sedla Nördliche Mörchenscharte (2872 m) je technicky nenáročné. Když se blížíme do sedla, porovnáváme si zážitky z naší minulé cesty, kdy jsme tato místa brodili v hlubokém sněhu. Při sestupu ze sedla postupujeme po feratě, kterou jsme posledně jen krátce zahlédli zpoza sněhové pokrývky. Je neuvěřitelné, že jsme tady v červenci v tom sněhu prošli. Dnes se cesta nedá vůbec srovnat, podmínky jsou skvělé (až na to horko). Dole u říčky Floitenbach se jen krátce osvěžíme a pokračujeme nahoru na chatu Greizer Hütte, kde si dopřáváme delší pauzu na oběd. Chata, u které vegetí kozy na stole a u které můžete i vy vegetit, v hamakách. Dalo by se tady sedět i déle, ale my máme před sebou ještě kus cesty.

Stoupáme známou cestou do sedla Lapenscharte (2701 m). Na vrcholku už vidíme chatu Kesseler Hütte. Ačkoliv je chata na dohled, my moc dobře víme, že nás od chaty dělí hodiny. Cestou ze sedla se opět nestačíme divit, jak se krajina změnila, když není zahalena do sněhové záclony. V traverzu cestou k chatě už nepřekračujeme sněhová pole, všude okolo nás hučí říčky, které tečou z tajících ledovců. A co je nejdůležitější – poslední velká řeka před chatou MÁ most. Ano, tu řeku, která nás posledně připravila o spoustu času, tentokrát pohodlně překračujeme po novém mostu.

U chaty se všichni návštěvníci začínají stahovat do svých pokojů, my ovšem po krátké pauze pokračujeme dále. Čeká nás ještě asi 5 km technickým terénem. Mapy.cz si myslí, že tento úsek půjdeme 4 hodiny. Cesta mi nepřijde tak náročná, jako když jsme tady šli posledně a po cca 2 hodinách přicházíme k bivaku Aschaffenburger. Byl to opravdu náročný den, s pauzama jsme byli na treku přes 13,5 hodiny. Jen krátce se pokocháme výhledy na západ slunce a pak už rychle uléháme do postele.

Dnes nás čeká relativně nenáročná trasa. Ráno si užíváme stínu, který na nás vrhají okolní štíty. Přeskakujeme přes poslední velké balvany a pomalu se loučíme s alpským terénem. Po 11 hodině jsme už u chaty Edelhütte, kde si dopřejeme delší pauzu na oběd. Dále už nás čeká jen nekonečné klesání do vesnice Mayerhoffen. Klesání je náročné – kromě toho, že s klesající nadmořskou výškou stoupá teplota okolního vzduchu, tak mi začne být špatně od žaludku. Nebylo moudré se na oběd dosyta najíst, můj žaludek úplně nezvládal trávení a pohybovou aktivitu najednou.

Okolo 14 hodiny se konečně doplazíme do vesnice. Nechávám Laďovi batoh a jdu pro auto. Spoléhám na to, že mi nějaký řidič zastaví a že nebudu muset stoupat k autu dalších cca 200 výškových metrů. Poštěstilo se a krátce po 15 hodině vyrážíme zpátky domů.

Berliner Höhenweg je 85 km dlouhý vysokohorský okruh. Na její zdolání nepotřebujete žádné speciální vybavení (feratový set apod.) Ale je třeba trek vhodně načasovat. Každá sezóna je jiná, ovšem doporučuji vyrazit na trasu až v druhé půlce léta, aby Vám cestu neztěžoval sníh.

Pro zdolání trasy byste se neměli bát výšek, některá místa jsou více exponovaní, některé traverzy vedou po hodně strmém svahu. Za mokra může být trasa velmi nebezpečná.

Trasa je doporučována pro 7-8denní turistiku. Některé úseky jsou náročnější, ale zkušení vytrvalci mohou celý okruh projít za necelé 4 dny tak, jak se to podařilo nám.

Myslím si, že vhodnější je projít trasu proti směru hodinových ručiček.

Na mnoha místech je možné z trasy sestoupit do údolí.

Bivakování je zde oficiálně zakázáno, na mnoha místech k tomu nejsou ani dobré podmínky. Na chatách se Vám oplatí roční horské pojištění Alpenverein, díky kterému budete mít na horských chatách výrazné slevy.