Ústecko

Větruše  •  Fotografie (16)  • Foto: Bruklin

Vstoupit do fotogalerie (16 fotografií)

Detail věže

Záběr Větruše jinak

Vstoupit do fotogalerie (16 fotografií)

Chtěla bych Vám přiblížit další zajímavosti z výletu v okolí Ústí nad Labem. Jenom ve zkratce – Ústí nad Labem je statutární město s cca 100 tis. obyvatel, čímž se přiřadilo ke čtyřem největším městům v Čechách. Leží asi 100 km severně od Prahy, v nádherném údolí řeky Labe, která protéká Českým Středohořím. Severně od města jsou Labské pískovce a Krušné hory. K dominantám města a jeho okolí patří Mariánská skála, na jejímž svahu je umístěná zoologická zahrada. Předchůdcem této zoologické zahrady byla ptačí rezervace, kterou v těchto místech od r. 1908 postupně budoval významný ústecký podnikatel a milovník přírody Heinrich Lumpe. Postupně ji vylepšoval a obohatil mimo jiné i o stovky jehličnatých a listnatých stromů, okrasných keřů a vzácných rostlin. Založil zde srnčí oboru. Po 2. světové válce se rezervace změnila na zookoutek, který se postupně utvářel v dnešní zoologickou zahradu, rozmístěnou na 26ti hektarech. Ze zvířecích obyvatel ZOO je tu bezesporu nejslavnější orangutan Ňuňák, který si zahrál hlavní roli ve filmové komedii „Dva lidi v ZOO“. O dalších druzích zvěře se nebudu zmiňovat, jen podotknu, že tu jsou zastoupeny snad všechny druhy. ZOO Ústí nad Labem je otevřeno nepřetržitě po celý rok. I když Severní Čechy jsou oproti jiným krajům silně znečištěny, přesto se zde nachází místa s nepoškozenými přírodními krásami… (Tiské stěny) Dále můžeme spatřit tzv. čedičové slunce – známější pod jménem Vrkoč ve Vaňově a nahoře nedaleko nad skálou Vrkoč je Vaňovský vodopád. Při našem putování v období sucha tekla z něho voda jen „čůrkem“. V této lokalitě lze také spatřit čolka salamandra (chráněný druh), jak dokládá fotografie, že my to štěstí měli…. Honem se utíkal před námi schovat. Jsou zde ale i jiné ohrožené a chráněné druhy živočichů. Ale vrátím se ještě k Mariánské skále, o které jsem se zmiňovala. V jejím úpatí přes řeku Labe je postaven architektonicky zajímavý Mariánský most. Navrhl ho architekt Roman Koucký. Stavěl se od roku 1993 a otevřen byl 30.7.1998. Byl vyhlášen jednou z deseti nejkrásnějších staveb světa devadesátých let 20.století. Zařadil se tak do noblesní společnosti Guggenheimova muzea v Bilbau, londýnského Dómu tisíciletí či malajsijských mrakodrapů Petronas Twin Towers. Dále přes řeku Labe se nachází na skalnatém ostrohu vyhlídková restaurace Větruše. Legenda říká, že Labohoř vystavěl r. 826 hrad proti nepřátelům, který pojmenoval „Vitruš“ na počest své manželky. Ten však později vyhořel do základů. Jednoho dne hledal pro studnu pramen nájemce střeleckého domu Johann Thomas a odkryl silné základové zdi hradu. V r. 1839, ještě téhož roku, předal magistrátu stavební plán na zkrášlení Soudného vrchu, jak se tento kopec jmenoval, s krásnými výhledy do tří stran na labské údolí a prstenec okolních kopců. V r. 1847 byla stavba dokončena. Postupem času se stavba vylepšovala a během let se stala místem odpočinku a zábavy tisícům lidí. Po roce 1945 se vrchu vrátil starý český název Větruše, který přešel i na restauraci. Ta žila dál společenským ruchem až do konce 60tých let. Po té přecházela z jednoho majitele na druhého a skončila jako ubytovna zahraničních dělníků. Pro špatný technický stav a nedostatek peněz na opravy byla Větruše v polovině 80. let uzavřena a chátrala. První opravy započaly roce 2002. V roce 2004 byla opět znovu otevřena. V roce 2008 byla opět uzavřena a to proto, že se sesouvala půda na skalnatém ostrohu,kde Větruše stojí.Lidé se báli,že se vrátí do podoby polozbořeniště. 50 metrů od Větruše je postavené též zrcadlové Bludiště, malá kopie Bludiště Petřínského. Když se vrátíme ještě po turistické cestě pár metrů opačným směrem od Větruše, najdeme středověké popraviště z 15. – 16. století. Toto popraviště nebylo příliš využíváno, město nemělo ani svého kata, půjčovalo si ho z nedalekých Litoměřic. Naposledy bylo používáno v 17. století. Nyní je popraviště opraveno a je zde vztyčen kříž. Je vidět i z dálky přes řeku Labe z jara, nebo na podzim, když je už listí opadané.

Vrátíme se zpět k Větruši, tu míjíme nalevo, a jdeme dál po turistické trase lesnatým úbočím a kopcovitým terénem k Vaňovskému vodopádu. Jdeme stále nad řekou Labe a doprovod nám dělá hrad Střekov, to, jak se klikatí turistická stezka. Ale také výhledy jsou bohužel v oparu. A hrad Střekov jsme viděli jasněji teprve až v závěru cesty.

Vaňovský vodopád je 12 metrů vysoký, kaskáduje z Podlešínského potoka v blízkosti vrchu Vrkoč. Je chráněnou přírodní památkou. Od Vaňovského vodopádu je to jen kousek na vyhlídkový vrchol Vrkočské skály, vysoké 561 metrů, která má název podle zobrazení ve tvaru vějíře (unikátní odlučnost čediče). Vyhlídky jsou kouzelné, jak na město Ústí nad Labem, Hrad Střekov a pod ním Masarykova zdymadla, která byla započata v r. 1923 a mají dodnes stejnou podobu. Přes řeku je dál vyhlídka na Kamenný vrch, Skřivánčí vrch a Široký vrch a tak bych mohla pokračovat dál. Ale to až někdy příště…….

Jen podotknu,že Větruše je opět znovu otevřena a skví se v bývalé kráse.

Autor: Bruklin

Další články autora: 397

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli