Ústí nad Orlicí - PkP
Ústí nad Orlicí
Ústí nad Orlicí patří mezi nejkrásnější města, která znám. Protože jeho jádro stojí na svazích mírného ostrohu nad soutokem Tiché Orlice a Třebovky, kde nahoře nachází se centrum s malebným náměstím a jelikož se jedná o nepříliš velké - ale také ne úplně malé - město obklopené zalesněnými svahy, je jedním z mála okresních měst, z jehož prakticky celého centra můžete vidět lesy, a to také z ústředního Mírového náměstí. Ústí nad Orlicí leží v průměrné nadmořské výšce 340 m; krajinu bezprostředně kolem něj utvářejí kopce Českotřebovské vrchoviny, zatímco na severu a severovýchodě od Ústí již začíná Žamberská pahorkatina; ve všech výšinách vytvářejí řeky Třebovka a Tichá Orlice ve tři směry od města vybíhající hluboká údolí. Údolí a svahy kolem Tiché Orlice ochraňuje přírodní park Orlice, jenž kopíruje toky Tiché i Divoké Orlice ve velké délce. Obě Orlice stékají se u Týniště nad Orlicí a společně se pak vlévají do Labe v Hradci Králové.
Město Ústí nad Orlicí bylo založeno v 1.pol.13.stol. při kolonizaci povodí Tiché Orlice. Nejprve patřilo panství lanšperskému, v 16.stol. pak přešlo do panství lanškrounského. Hlavní význam pro město měla od jeho založení textilní výroba, jeho významný rozkvět později vyvolala výstavba železnice Olomouc - Praha v polovině 19. století. V moderní době se Ústí stalo okresním městem, a tedy správním střediskem svého blízkého okolí; čím blíže mu je ovšem okresní hranice na jihu (zde jeho okres i dříve sahal sotva k Litomyšli a při nedávné reformě byla hranice tohoto posunuta ještě blíže k Ústí), tím dále se území okresu jeho táhne východním a hlavně severovýchodním směrem, kde dosahuje až ke státní hranici - do orlickoústeckého okresu patří dokonce i vrchol Králický Sněžník. Z hlediska staršího - tradičnějšího - dělení České republiky na kraje je ústecký okres součástí Východočeského kraje, stejně jako celá oblast probíraná v tomto díle, podle současného administrativního dělení patří do kraje Pardubického.
Jak jsme již řekli, Ústí leží na nejstarží železniční trati do Prahy - jedná se o dnešní trať Praha - Česká Třebová; v nedaleké České Třebové se pak tato nejvýznamnější česká trať větví a směřujíce na Moravu po ní můžete rychlíkem pokračovat na Brno, či na Olomouc. I v Ústí nad Orlicí se nachází železniční křižovatka, protože od hlavní trati přicházející od Prahy údolím Tiché Orlice pokračujíc o poznání volnějším údolím Třebovky, odbočuje zde trať jdoucí dále údolím Tiché Orlice na Letohrad. Původně plnila funkci centrální železniční stanice dnešní zastávka Ústí město, současné nádraží získalo na smyslu právě výstavbou tratě na Letohrad a bylo vybudováno v místech, kde se spojují údolí obou ústeckých řek. Ústím nad Orlicí prochází silnice I. třídy č.14 (Třebovice - Čes. Třebová - Ústí n./Orl. - Vamberk - Rychnov n./Kněž. - Dobruška - N. Město n./Met. - Náchod - Červ. Kostelec - Rtyně v Podkrk. - Úpice - Trutnov - Vrchlabí - Jilemnice - Jablonec n./Jiz. - Rokytnice n./Jiz. - Desná - Tanvald - Smržovka - Jablonec n./Nis. - Liberec); jedná se, jak zřejmo z výpisu měst, o jakousi spojnici východ - severovýchod - sever Čech, tedy vzhledem k centru země tangenciální; veškeré ostatní silniční vazby zde zajišťují běžné silnice II. třídy bez nějakého jasného zvýraznění komunikace ku Praze - toto jenom dokazuje význam železnice při rozmachu města.
Pokud bychom tedy chtěli cestovat mezi Prahou a Ústím nad Orlicí s využitím veřejné hromadné Dopravy, zvolili bychom jistě vlak; neměli bychom žádnou jinou rozumnou volbu, neboť přímá autobusová linka z Prahy sem vůbec nejezdí. Dlužno ovšem podotknout, že ačkoliv zde nestaví vlaky nejvyšší klasické kvality (SC opravdu ani nepočítám), jezdí odtud rychlík do hlavního města každou hodinu a jeho jízdní doba je skutečně malá, neboť trať je kvalitní; vyjma ceny má však cestování vlakem do Ústí ještě jednu vadu na kráse - všechny rychlíky staví na hlavní železniční stanici jsoucí od centra města celkem daleko - konkrétně cca 1,5 km od náměstí. Osobní a spěšné vlaky v Ústí staví také na železniční zastávce Ústí nad Orlicí město nacházející se přímo pod centrem; pro cestu z letohradské trati do severní části města by mohla být nežli hlavní ústecké nádraží využitelnělnější žel. zastávka Dolní Libchavy. Jak jsme však řekli již v úvodu, centrální část města se nachází na návrší, a železniční tratě jsou tak krapet znevýhodněny, neboť ústecké autobusové nádraží leží pěkně nahoře, v těsné blízkosti centrálního Mírového náměstí. Ústí je samozřejmě významným dopravním bodem v oblasti, ovšem není v tomto ohledu o moc významnější než některá nedaleká města; kromě místních linek tudy projíždějí také takzvané linky polodálkové, tedy formálně samozřejmě místní, ale z lokálního hlediska mající dálkový charakter - takové linky jezdí třeba ze Žamberka přes Letohrad a Ústí na Choceň a dále do Vysokého Mýta, nebo do Pardubic, nebo z Ústí na sever - přes Vamberk do Rychnova nad Kněžnou a v případě několika spojů i dále. Autobusové linky i železnice Ústí samozřejmě spojují zejména se sousedními městy, kromě delších místních linek, osobních vlaků a rychlíků zajišťuje vzdálenější a dálkové vazby také několik dálkových autobusových linek, jezdících - očekávatelně - od severu k jihu - z Broumova či Náchoda na Brno.
Z autobusového nádraží v Ústí nad Orlicí se na centrální - Mírové - náměstí dostanete velmi snadno, neboť se od něj nachází nedaleko. Prostor náměstí obklopují krásné domy, uchvátí vás pohledy na lesy pokrývající svahy kopců viditelné v pozadí; mezi jedním z těch vrchů při jisté místní znalosti bez problémů identifikujete Andrlův chlum s rozhlednou na vrcholu, o němž ještě bude řeč. V těsném sousedství náměstí nachází se kostel Nanebevzetí P. Marie, jenž stoje na kopečku dominuje pohledům na město; k němu se dostanete uličkou Kostelní vycházející z náměstí rovnou vedle barokní radnice. Tento nádherný barokní kostel, dnes působivě doplňující charisma města, byl postaven v r.1776. Turistická mapa hovoří i o mnoha dalších moc hezkých domech ve městě, my z nich zmíníme alespoň působivou a čerstvě opravenou secesní Hernychovu vilu stojící u kruhového objezdu kousek východně od náměstí. V mapě se také píše o památném javoru babyce poblíž železniční zastávky město, jenž jsem neviděl, mlčí však již o krásném červeném buku u autobusové zastávky Tvardkova. Poslední stavby, které musím doporučit z vlastního Ústí, budou spojeny s Dopravou, a sice s Dopravou železniční. Původní ústecké nádraží, dnes železniční zastávka Ústí město, je klasicistní stavba ohromně hodnotná tím, že zůstala zachována její podoba z doby výstavby trati Olomouc - Praha; takové objekty jsou na celé trase dráhy jen dva - druhým z nich je pražské Masarykovo nádraží. Velice hodnotná je však i výpravní budova stanice Ústí nad Orlicí ležící na severovýchodním okraji Kerhartic; jedná se o středové nádraží, kdy kolem jedné strany budovy vede trať na Českou Třebovou, zatímco podle druhé strany na Letohrad; na západní straně se odbočka připojuje na hlavní trať, zatímco na straně východní jsou obě tratě spojeny jen příležitostnou spojkou přetínající příjezdovou komunikaci. Architektonicky je tato budova nejen krásná, ale také unikátní, přesto jí však hrozila likvidace související s přehlíživým plánem na modernizaci trati; naštěstí díky občanské iniciativě bylo od tohoto návrhu snad už definitivně upuštěno, a tak se i příští generace budou moci kochat touto překrásnou dopravní stavbou, byť už možná nebude mít dopravní funkci.
Přímo u ústeckého autobusového nádraží se nachází zdejší hlavní turistické rozcestí, z něhož se po reorganizaci značených tras v okolí města stalo východiště 3. řádu, tedy s hned deseti značenými směry, z nichž jsou dva značeny červeně, tři modře, dva zeleně a tři žlutě. Zde naznačím, kam se po jednotlivých značkách dostanete a také jejich původní vedení, pokud byly přeznačeny, nebudu se přitom zabývat jejich vedením v oblasti zástavby města, kde trasy od západu jdou třemi různými cestami. První červená - ve směru na jihozápad - byla změněna nejcitelněji; zatímco původně šla křížovou cestou na Andrlův Chlum a odtud vracejíc se do údolí Tiché Orlice do Kerhartic, dnes je přeložena na nejkratší trasu údolím do Kerhartic a křížovou cestou na vrchol stoupá zelená končivší u rozhledny; bohužel z Andrlova chlumu již původní trasa červené vyznačena žádnou jinou barvou není, ačkoliv se jedná o trasu vcelku dobře rekapitulovatelnou a vedenou po lesních pěšinkách a malých cestách; z Kerhartic již jde červená - jako dříve - na Říčky, za nimiž opět klesá k řece Tiché Orlici, podél níž dále pokračuje na Brandýs, Choceň a ještě dál. Na opačné straně od města se značky tolik neměnily, a to ani červená; tato sem vychází přes orlickoústecké letiště, pak jde na Dolní Dobrouč, Letohrad a dál. Modrá na jih vede kolem Poustevníkovy studánky do sedla U zabitého pod Andrlovým chlumem, odkud schází do Řetové pokračujíc na Litomyšl. Modré na jihozápad a severozápad tvoří okruh, jehož nejvzdálenější bod je v Brandýse nad Orlicí; je očekávatelné, že jedna jeho větev vede jižně od Tiché Orlice, zatímco druhá severně. Zelená značka, jak jsme řekli, v jihozápadním směru vede poutní cestou na Andrlův chlum nahrazujíc přeloženou červenou; od rozhledny již jde svou původní trasou, s původním smyslem - po hřebeni přes Přívrat a pod Kozlovským kopcem na nejvyšší vrchol tohoto hřebene Nad Zlatou studánkou, odkud dolů na Psí kuchyni, dále na hráz rybníka Hvězda a ještě dál. V opačném směru jde zelená na sever - k železniční zastávce Dolní Libchavy - a dále podél Tiché Orlice do malé osady Na Tiché Orlici, kde se nachází další rozcestí (a začíná zde modrá značka na Lanšperk) a také autobusová zastávka vhodná i jako dobrý výchozí bod; z osady jde zelená na Lanšperk a později opouští údolí Tiché Orlice směřujíc na Žamberk. Budeme-li respektovat zavedenou posloupnost směrů, začneme v případě žlutých tou nejnovější - vedoucí na jihozápad - do Kerhartic, z nichž stoupá na Andrlův chlum, na jehož vrcholu končí; je vedena určitě pěknou trasou, avšak to neznamená, že by neměla být nahrazena původní červená mezi Kerharticemi a Andrlákem. Druhá žlutá - k severovýchodu - vede nejkratší cestou (po silnici II/360) do osady Na Tiché Orlici, z níž vstupuje do údolí Sejfů a pak pokračuje přes Žampach na Žamberk. Poslední žlutá vychází směrem jihovýchodním přes Wolkerovo údolí do údolí Knapoveckého potoka a přes Knapovec a Horní Houžovec na Třebovské stěny, z nichž později schází údolím Skuhrovského potoka k České Třebové.
Součástí Ústí nad Orlicí jsou také čtvrti a osady Dukla, Hylváty, Kerhartice, Oldřichovice, Na Tiché Orlici, Černovír, Václavov, Knapovec, Dolní Houžovec a Horní Houžovec. Ze čtvrtí s městským charakterem nabízejí nejzajímavější památku Hylváty - je jí barokní kostel sv. Anny. Východně od centra města nacházejí se jeho části s charakterem čistě vesnickým, z nich turisticky nejvýznamnější asi budou Knapovec a Horní Houžovec; ve druhém jmenovaném jsem nebyl, v Knapovci stojí moc pěkný Kostel sv. Petra a Pavla se hřbitovem - jedná se o stavbu pozdně empírovou z roku 1832. U Černovíru byla nedávno vybudována železniční zastávka na trati na Letohrad; do této oblasti se kromě vlaku snadno dostanete i autobusy na linkách mezi Ústím a Letohradem, resp. odbočujícími v Dolní Dobrouči. Podél Tiché Orlice byla nedávno mezi Ústím a Letohradem vybudována také cyklostezka; prochází tudy i řada turistických značených tras s centry uprostřed Ústí, v osadě Na Tiché Orlici a na Lanšperku; jako východiště se kromě středu města hodí různé zastávky v údolí - třeba v osadě Na Tiché Orlici nebo v okolí železniční stanice Lanšperk. Do Knapovce a okolí také můžete dojet autobusem z ústeckého autobusového nádraží; kromě nich sem vede též žlutá turistická značka.
Tím nejvýznamnějším turistickým bodem v nejbližším okolí Ústí nad Orlicí je jistě Andrlův chlum - na kopci vysokém 559,3 m n.m. tu stojí rozhledna poskytující překrásný pohled na širé okolí včetně města Ústí; vysílač je vysoký 50 metrů, vyhlídková plošina tkví ve výšce 34 m nad povrchem. Ani cesta z Ústí vzhůru na tento vrchol ukončující významný hřeben Českotřebovské vrchoviny není nijak nezajímavá - přístup sem vede po křížové cestě několikrát přetínající serpentýny silnice sloužící též závodům do vrchu; křížová cesta původně pochází z roku 1755, obnovena byla v r.1854; z původních kapliček se dochovala jenom ta s číslem XIV. Pokud se rozhodnete neabsolvovat pěší pouť vzhůru až z údolí, zejména při cestě od jihu (ale klidně i z Ústí) vám může pomoci autobus; ten sice nejezdí až nahoru k rozhledně, ale aspoň do takové půlky stoupání, kde se nachází lesní zastávka Ústí n./Orl.,,Andrlův chlum rozc.; odtud jednoduše vyjdete odbočující silnicí do místa, kde potkáte stoupající zelenou a dále se budete držet této značky. Jinak na Andrlův chlum můžete stoupat po modré Řehořovým dolem na rozcestí U zabitého, kde kříž z r.1659 připomíná tragickou událost; na totéž rozcestí vede modrá i z Řetové. Po staré červené můžete na Chlum vystoupat od Řetůvky či Kerhartic. Na Andrlově chlumu začíná také zeleně značená hřebenová stezka zmíněná již v předchozím odstavci. Kromě Andrlova chlumu nesmím v okolí Ústí, tentokrát však již za jeho hranicemi, opomenout zříceninu hradu Lanšperka stojící nad údolím Tiché Orlice směrem na Letohrad. Údolím Tiché Orlice na severovýchod i na západ byla celkem nedávno vybudována cyklostezka použitelná pro příjemný výlet pěší i cyklistický. Toto ovšem neznamená, že byste měli upustit od výletu jinými směry a do větších kopců kolem Ústí, kde se nabízejí další a další překrásné scenérie a také historické i novodobější památky nedalekých měst a vesnic, jimž se věnují následující kapitoly tohoto průvodce.
Ústí nad Orlicí jako takové je honosným centrem svého regionu nabízejíc kombinaci historie a přírody stejně jako celý zdejší kraj. Nenavštívit Ústí při delším pobytu v těchto místech by byl čirý hřích, ačkoliv okolní města jsou mu velice silnou konkurencí.
Text je přejatý z Průvodce k průvodci II - http://ondra-pdvyv.wz.cz/PkP/PkP2.pdf.
Anotaci naleznete zde - https://www.turistika.cz/cestopisy/show/pruvodce-k-pruvodci-ii-okoli-litomysle-a-ceske-trebove.html.
Oficiální stránky města Ústí nad Orlicí: http://www.ustinadorlici.cz/