Ústí nad Orlicí - nejvýznamnější sakrální stavba
Na Mírové náměstí, krášlící historické centrum města, mohou být ústečtí právem pyšní. Co by to ale bylo za rynek bez nějaké výraznější vertikální stavby? V tomhle případě se jeho dominanty ujala radnice navýšená věží, která se nachází nad průsečíkem ulic v jeho severozápadní části. Jen o pár desítek metrů dál stojí další stavení s velmi vysokým průčelím, které dělá starobylé radnici jakési „křoví,“ ale kdyby se vypínalo na okraji náměstí, bylo by jeho nejmonumentálnější budovou právě ono.
Řeč je samozřejmě o nejvýznamnější sakrální památce Ústí nad Orlicí, jíž je pozdně barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie. Nutno dodat, že je kostel stojící na tomhle místě už třetím v pořadí, neboť mu předcházely dva dřevěné, obklopené hřbitovem. Ten nejpůvodnější zde stál už v roce 1297 a jeho nástupce jej vystřídal až v 16.století.
Výstavby nového zděného se roku 1770 ujal stavitel z Veselí nad Moravou – Jakub Pánek, a o šest let později ji dovedl do zdárného konce. To překrásné vstupní průčelí je dílem Alexia Cyriaka. Hlavní oltář sestavil místní řezbář a obraz Nanebevzetí Panny Marie, který jej zdobí, pochází z dílny Jana Dallingera von Dallingen. Uvnitř chrámu se ale nachází i prastarý obraz „ústecké“ Panny Marie, ke kterému se lidé modlili už v roce 1468. V kostelní věži je umístěno pět zvonů, na která se dlouho zvonilo jen ručně. Tzv. „útěchová kaple“ byla ke kostelu přistavěna roku 1870 a sakristie se dočkal až v roce 1906.
Přilehlé dvoupatrové stavení, o něž se stejně jako o stavbu kostela zasloužil „nový“ ústecký děkan Jan Leopold Mesbender, sloužilo jako děkanství. Tahle budova ale předcházela stavbě chrámu, neboť byla vystavěna už roku 1748.
Za kostelem se nachází areál starého hřbitova, zrušeného koncem 19.století. Spolu s děkanstvím tvoří nynější farská zahrada velmi hodnotný soubor, který má být zpřístupněn veřejnosti.
Plánuje se zde vznik klidné zóny, ve které si návštěvníci mohou prohlédnout kapli, zastavit se u lapidária, spočinout ve stínu starých stromů na lavičkách, a poté okolo vodotrysku sestoupit k východu z areálu u Roškotova divadla.
Plán zpřístupnění byl rozdělen do několika dílčích fází. První dvě – oprava opěrné zdi okolo celé zahrady a střechy kostela se už podařilo dokončit. Následná revitalizace zeleně se má uskutečnit v horizontu dalších tří let... a protože se s dílem započalo už v roce 2015, předpokládám, že je v současnosti zdárně dokončeno.
(Očitým svědectvím o stavu areálu bohužel nemohu posloužit, neboť nám na jeho prohlídku už nezbyl čas...)