Valaši ve Francii - 2.část ( road movie retro 1992)

Fotografie (2)  • Foto: Franta

Ráno sa snažíme chvilku dospat - dneskaj je neděla - ale na cestě nad nama hŕkajú auta a tož snídaňa, sbalit saky paky a frrrk do škodovky a jedem dál. Za Bellegarde doplňujem "krmivo" do našého čtyřkolového otesánka. Pak sa před nama objevujú vysoké Hory a mezi nima je hluboká sútěska řeky Rhony, gde vede aj silnica a aj koleje pro vlak. ( Jináč - Rhona vytéká ze Ženevského jezera, to enom gdybyste to nevěděli ...)

Foto: Franta

Zastavujú nás policajti a kontrolujú nám pasy. Na jednom místě velikého kaňonu si ze studánky pod skalů nabíráme do kanystra vodu a hneď nad nama sa tŕkajú dvě krásné hnědé kozlacka. Ze zatáčky moc pěkný výhled na kaňon a na říku. Následuje město Seyssel a tak jakl ve Francii skoro všady, tož aj tady je před městem kruhový objezd. My sme ho u nás skoro nigde eště neviděli, ale Francie je zemňů kruhových objezdů, ba možná světovů velmoců ...

Okolo nás je na kopcoch zas vinohradů jak dní v roce. V městečku Ruffieux vyjížďáme k jednéj vile mezi vinicama a zkusíme štěstí za pomoci mojích "papírových otázek", ale pracovníky nepotřebujú ...

A tož dál. V supernádhernéj hornatéj krajině sa nám otvírá pohled na veličajzné a dlúhé jezero. V dálce, na druhém břehu, sú vidět městečka a zámky. My ale jedem po jeho levéj straně pod skalama a přes tunely a gdyž objížďáme jeho členité břehy se zátokama, tož si připadáme jak nože v kopírovacím sústruhu. Na vodní hladině sa zrcadlíja plachty desítek plachetnic. Na jedném bezvadném místě zastávka. Já s Jurů lezem do vody - moc teplá zrovna není - a kúpem sa a umýváme si vlasiska a hlavně smradlavé nožiska. Pak bufet a přes město Aix, keré má přístav, do většího města ménem Chambery. Měníme směr a vjížďáme do krásného, už alpského údolí. V jednom místě vidíme nádherný, asi 30 m vysoký vodopád, ale Libor nevím proč odmítne zastavit a tož sa naňho všeci hrozně napučíme !!

Před St.Laurent do údolí eště blíž k horským velikánom. Po pár kilometroch zastávka na oběd. Okolo jezdí moc Francúzů v autoch a mávajú nám na pozdrav. Dělám s Jurů veksl : dávám mu pár cigaret ( mu už došly) - a já obdržím párek z konzervy. Stúpáme přes jednu dědinu a najednůc vjížďáme do přehlubokéj sútěsky - desítkami serpentin cesta pokračuje tak 300 m nad jejím dnem, po pravéj ruce máme vysoké skaly, nalevo propasť !!! Projížďáme skrz moc tunelů - tady sú nekeré dokonca aj osvícené! - okolo jedného dokonca vyhlídková galéria pro turisty !! V St. Pierre stúpáme stovkami serpentýn mezi lesami k alpským vrcholom. To stúpání je 8 - 12 % a nám sa začíná přehřívat motór. Stojíme a závidíme místním, keří majú auta s trošku lepším výkonem, jak ten náš harapák ...

Po dosáhnutí vrcholu sa nám otevírá skvostný pohled na centrální část téjto oblasti Savojských Alp : Hluboko pod nama v údolí vesnička, my k ní stovkami zatáček z téj Hory sjížďáme s větrem o závod. Po pravéj ruce je taková propasť, že sa tam radši, aj gdyž mám výšky rád - ( ale nee v autě) - ani moc nedívám, ale gdyž ono to nejde - je to tak nádherné, že prostě mosím. A gdyž tu jízdu náhodú přežijeme, tož na co bych asi potom vzpomínal ?!?

Velkoměsto v klínu hor - Grenoble, je překrásné. Vidíme tu mnoho baráků historických a aj modernu, tady by sa pěkně žilo ! Skrz něho sa kupodivu dostáváme už bez problémů a zmatků na výpadovku na Gap, asi už sa pomály aklimazujeme ... Za městem Vizille zas prudké stúpání = přehřítí motóra = odpočinek. Další etapa naší cesty vede po úbočích hor s místama s prudkým klesáním. Před nama furt jiné a jiné přenádherné horské scenérie a pod nami, hluboko dole, zeleno svítíja hladiny velikých horských ples. Pak eště jedno stúpání, sútěska, 1 km zešup a sme v krásném městě Gapu. Dostáváme sa k říce Durance a pak objevujem poblíž cesty stodolu z kvádrů a v ní balíky slámy, takže dneskaj spíme tady ! Večer eště chvílku pokec, jakýsi ten panáček slivovičky a pak už hurá do hajan ...

Další deň

Ráno vstávám první a su rozhodnutý, že si vylezu na menší skalnatý útes asi půl km od nás. Cestů tam sa ale dostávám na súkromný pozemek a od jedného baráka na mňa vyletíja dvá obrovští vlčáci !! Od leknutí si málem gécnu na zem, naštěstí sa objevuje majitel a s hvízdotem čokly přivolává zpátky. Radši sa ale vracám zpátky za ogarama.

Po snídani jedem na Sisteron. Najednć sa vlevo objevíja obrovské jabloňové plantáže. Odbočujem a jedem sa k jednéj farmě optat na prácu. Napřed sa bavíme se dvuma mladýma ogarama. Jakž takž vysvětluju, co vlastně chcu a oni mě ukazujú a pak aj kreslíja cestu, jak sa dostanu k šéfovi, co mu to tady všecko patří a ukazujú mě v dálce jeho barák. Jedem přes sady, děláme si všeci naděje, ale " šéf" nám jich okamžitě zruší : pracanty sice potřebuje, ale mosíja mět Pracovní povolení, ale to my nemáme a tak mažem dál ...

V Sisteronu nás vítá pevnosť, za Chatteu - Arnoux odbočujem do hor do Digne. S nama aj jakási železniční trať, kerá vede až do Nice. Za Digny vjížďáme do fantastických kaňonů a sútěsek a projížďáme přes ně až do st.André, gde majú veliké horské jezero a može sa v něm kúpat ! A tož sjížďáme na parkoviště a hrrrk do vody. Voda je sice fantasticky ledová - ale aj čistá - přepíráme si věci, vaříme a vegetíme. Siestu tentokráť protahujem na 2 hodiny a teprv potom jedem dál. Přes nejužší místo jezera vede most a po něm projížďáme tunelem přes skalu a pak podél jezera do městečka Vergons. Za ním další super sútěska s moc tunelama, pak jedem okolo vodní elektrárny - ze skaly vede potrubí, ale přehrada nigde...Skrz další sútěsku jedem do městečka Entrevaux.

Nové město s náměstím odděluje od teho starého asi 60m hluboký kaňon řeky a přes ňu v téj výšce vede do staréj čtvri kamenný most ! Tá hlúbka pod nama a aj barva polovyshléj říky s hlubokýma tůňama je fascinující !!! Staré Entrevaux tvoří bludiště uličék, kolikrát né širších, než gdyž rozpřáhnem obě ruky. Staré baráky majú 3 aj 4 patra, takže je v uličkách stín a velice příjemný chládek. Uvnitř městečka je pár náměstíček s kašnama, malé kašínky sú aj v nekerých bočních uličkách. Úplně navrchu nad městem začínajú hradby a schody na vysoků skalu, keréj trůní pevnosť - citadela. Vstup do vnitřka je ale 10 f a tož zpátečka, poslední pohled na tů krásu pod nama a zpátky k autu...

Míjíme st.Martin a naraz vjížďáme do velikého půlmilionového města Nice a já a Jura vidíme poprvní v životě MOŘE !!!!! Město je překrásné a majú tady aj palmy. Jedem přes centrum a tady teda majú dobrý blázinec - to sa vidí enom ve filmoch : vůbec sa tu nerespektujů značky a ani semafóry, každý si jede, jak ho to zrovna napadne - prostě zmatek a chaos !! Šťastně sa dostáváme na 2.konec města bez díry v chladiči a stúpáme do kopců nad něho. Je tam moc krásná vyhlídka a tak lezem z auta a kocháme sa výhledem na velkoměsto Nice. Enom malá vada na kráse, je už pozdě odpoledňa a tak je to proti slunku. Jedeme dál směrem k Itálii, silnica vede skrz veliké skalnaté útesy, hluboko pod nama je MOŘE...

... a naraz vjížďáme do MONAKA !! Přes město sjížďáme z kopca až dole k přístavu a tam naše "šemíky", skované pod kapotů odstavujem a hurá na prohlídku : napřeď si procházáme přístav a pozorujem lodě - sů tady plachetnice, veliké jachty a aj motorové čluny a lodě, dokonca arabská dhow a Angličani tu majú nefalšovanů repliku doopravdického trostěžňového korábu z dobrodružných knížek našého mládí !! Na molu postávajů nebo posedávajů rybáři a číhajů s udicama na všelijaké mořské potvory... Kupujem si pohledy a známky, aby nám doma věřili, že sme tady vůbec byli a pak přes město ke Casínu.Je to tu vlastně všecko jedno veliké centrum a to pořádně do kopca a stavíja sa hlavně výškáče, protože jinde už tento ministáteček - jak do " vzduchu" - nemá místo ! Všady na ulicách moře obchodů, výkladních skříní, kavárniček a restaurací. A mezitým sú na ulicách zabetonované stromy s dírů na zalévaní. Gdyž už sme tady, tož sa snažíme dostat aj do slavného kasína a zkusit štěstí, ale před vchodem stojí 6 jakýchsi blafoňů -( strážníků) - v uniformách a ti nás tam nechců pustit a ukazujů nám na cedulách, že vstup je enom ve šlajfkách a nee v adidaskách a nekompromisno nás odkazujú na turistické kasíno ! To ale nemožem najít a tak sen o rychlém zbohatnutí ostane enom snem... Na náměstí obdivujem auto snáď za milión korun a potem sedíme v parku u fontány mezi palmami a gdyž sa stmívá, tož sa vracáme k autisku.

Ogaři idů eště hodit pohledy negde do schránky a já na nich čekám v autě, Jura mě půjčil wolkmena a já poslůchám The DOORS...Okolo půlnoci jedem z Monaka zpátky, ale negde sa nám ztrácá orientační tabula a nechťa sa vracáme zpátky do přístavu. Na druhý pokus sa z křižovatky v tuneloch ve skale dostáváme nad Monako a valíme zpátky do Nice. Tady takéj na chvílu zablúdíme, ale po objetí nekolika bloků sa trefujem a jedem ve tmě za město. Francúzská riviéra je vlastně nepřetržitý sled měst, městeček a dědin a pláží a celé je to jedna veliká aglomeraca - aspoň teda tady za Nice. A tak, gdyž zme tento fakt konečně pochopili, tož odbočujem od mořa v jednéj díře Doprava do kopců a za jakýmsi kempem přijížďáme na parkovisko vedle lesíka a lúky. Vaříme si - v 1 v noci ! - sakra pozdní večeřu, dáme po kalíšku slivovičky a berem si spacáky a idem spat do teho lesíka ...