Velké a malé
Při toulkách přírodou většina z nás nechává myšlenky jen tak volně plynout. Proto naši pozornost většinou zaujme jen to co velké, nápadné, barevné nebo hlučné ale malých a nenápadných si mnohdy nevšimneme i kdybychom stáli vedle.
Při projížďce na kole okolo Labe jsem chvíli postál na mostě přes Tůň (což je zbytek koryta Jizery) a bezmyšlenkovitě koukal na vodu. Po břehu přešlapovalo pár kachen a sbíraly, co zbylo po rybářích. Zaujal mně "nekachní" pohyb mezi kachnami a ať jsem koukal, jak jsem koukal, nebyl jsem z toho vůbec moudrý. Nakonec mi zvědavost nedala a šel jsem se podívat, s kým, či čím se to kachny dělí o rohlíky. K mému údivu, jsem zjistil, že kachní spolustolovník je Nutrie říční. A ne jedna, na zbytcích se přiživovaly dvě nádherné Nutrie a bylo zřejmé, že se lidí příliš nebojí.
Já vím, někteří v nich vidí invazní živočišný druh, který do naší přírody nepatří. Já to tak necítím. Ať si příroda sama určí, co do ní patří a co ne. Vždyť my lidé to ani pořádně nevíme, ale za každou cenu o tom chceme rozhodovat.
Proto až půjdete přes mosty mezi Starou Boleslaví a Brandýsem, koukněte se dolů, možná je tam uvidíte. Dřív, než nějaká hlava pomazaná z mocí úřední rozhodne, že tam nepatří a nechá je zabít.