Vietnamem od severu na jih, 1.část
Název cestopisu však není úplně přesný. Přiletěli jsme na jih do Ho či minova města, pak jsme se místními aerolinkami přesunuli do Hanoje a přes střední Vietnam se vrátili na původní místo - Saigon (dnes Ho či minovo město).
Ale pěkně popořádku. Co vede člověka ve zralém věku, aby zahodil lákavé katalogy cestovních kanceláří a vydal se přes půl zeměkoule po vlastní ose? A k tomu si přibral dvě dospívající slečny jejichž součet věku zdaleka nedosahuje věku nás moudrých dospělých? Odpověď přinesla výprava sama ve svém shrnutí - Asie je jiná a je dobré ji poznat s pokorou a bez naší běžné evropské nadřazenosti. Lidské žití tam má svoje zákonitosti, které nám na první pohled připadají nepochopitelné, neuchopitelné a plné chaosu. Přesto mají svůj řád a klid. S čím jsme se ve Vietnamu nepotkali? Křičící a hádající se lidé, matky zvýšeným hlasem vychovavající své děti ani posprejované domy. To vše tam vážně není. Mají z našeho úhlu pohledu sklon k jistému nepořádku v ulicích, ale zase stále zametají a zametají, co přes den utrousili na chodníky. Jídlo umí uvařit tak, že kuchaři z grandhotelů by se mohli učit. Jejich hanoiské, hoi anské, hueské, saigonské i Jarní závitky snesly nejpřísnější kritéria. Co bylo uvnitř jsme raději moc nezkoumali. Pokaždé prostě s rybí omáčkou byly úchvatné. A to nemluvím o kachně na mandarinkách. Tu bych si nejraději odnesla domů i s kuchařem
Celou cestu jsme shodou okolností a s ohledem na školní Jarní prázdniny studujících slečen měli naplánavanou na svátky Tet. Jde o asijský svátek vítání nového lunárního roku. Začátek Roku Koně připadl na 30. ledna. Chvilku jsme se tedy ocitli v zajímavé disproporci, kdy jsme po příletu do Vietnamu se vlastně vrátili v čase do roku 2013 a s obyvateli Hanoje pak přivítali Nový rok 2014 o měsíc později.
Plánování celé cesty zabralo několik dlouhých týdnů až měsíců. K vyhledávání letek jsme použili www.skyscanner.net a k ubytování www.booking.com. Obojí fungovalo při zajišťování základního rámce cesty naprosto bezchybně.