Vlak z Quita do Latcungy, Ekvádor
Dle rady nadrazacky vyrazime za kuropeni,abychom si odstali frontu na nadrazi Chimbacalle. Po slozitem pruzkumu nadrazni budovy nalezame 2 mista s vysokou pravdepodobnosti prodeje listku,takze se s Cubrym kazdy stavime do jedne z front. Zvlastni je, ze I quitane jsou zmatni. Zamestnanci drah zatim jeste pracovat nechteji,pry otevrou prepazku az v pul osme. Lidi okolo nepostava moc. Zda se,ze by zapnili tak jeden vagon. Proto nas zarazi,ze pro pozdeji prichozi uz nemaji misto. To bude tedy asi hodne maly vlacek. Jedn z nasich spolucestujicich mi klepe ve ronte na rameno. Je mu okolo 75,pry pochazi z Nove Anglie a spolu s kamaradem prijeli do Quita na nejake cirkevni shromazdeni. Nikdy nikam moc necestovali a potrebovali by pomoct koupit listky,protoze nemluvi spanelsky. Zjistila jsem jim,kolik stoji a oni si je krasne rukama nohama domluvili sami. Povedeni hosi. Vsechno se jim libilo a byli uneseni ze sve cesty. K peronu couva autobus- udivene na ne civime. Pojedeme pry tak 15 minut na jine misto za mesto,kde presedneme do vlaku. Pry prujezd Quitem je nebezpecny- nechapeme,ale budiz. Vlaky preci normale projizdi mesty...daji se dolu sranky a je to! Za chvili pochopime. Tip turistika.cz: celý deník z cesty po Jižní Americe Tradicne s pulhodinovou sekyrkou dorazime ke kolejim. Na nich stoji asi 3 vozy neuveritelych tvaru. Spise pripominaji predpotopni autobusy, kterym sundali pneumatiky a posadili je na koleje. Vejde se o nich opravdu neco okolo 30 lidi,krouti se volantem a houka se tak ze se taha za snurku. Vyjizdime. Musime prekonat kopecek a na nem prejet silnici. Zadne sranky ani svetla. Skoro se zda, ze nas to rozjete auto mine,ale ouha urazilo nam zrcatko,posramotilo predni masku a co je nejhorsi- pekne nas zbrzdilo. Na kopec se nevyskrabem, couvame tedy zpet a zkusime se znovu rozjet. Pan pruvodci rovna zrcatko jako by se nechumelilo a zkousime se rozjet na druhy pokus. Tentokrat mame stesi. Silnice je prazdna. Behem prvni ctvrthodiny jizdy skonci pod nasimi koly v protismeru jedouci drezina a pes. Prejizdime I kolo,ktere si nekdo na koleje odlozil. Z ptacka leticiho proti vlaku letaji pera. Jakasi zbesila slepice pruzkumnice se nakonec stihla uhnout a lama privazana u koleji nas jen nevericne pozorovala. Kravy odbihajici pred trobicim vlakem prestavame pocitat. Nejvetsi atrakce jsme pro mistni psy, protoze ti miluji pronasledovat tohle hlucne vozitko. Pan pruvodci ma plne ruce prace. Vlak stavi pred sesuvem pudy, co zavalil pravou kolej. Pruvodci vyrazi ven do deste s lopatou a prehazuje zeminu ostosest. Ve volnych chvilkach sype na kola specialnim trychtyrkem pisek, aby se nam neklouzala kolecka. Kdosi zaparkoval svoje auto na kolejich. Strojvudce brzdi a nastvane troubi. Majitel vozu po nekolika minutach pribiha. Tenhle scenar se opakuje jeste nekolikrat. Neni preci lepsi misto pro parkovani auta,nez koleje! Blizko drahy lezi malinkata, usmudlana autoopravna. Prijizdime k dalsimu obrovskemu nakladaku, co stoji primo v nasi ceste. Ma otevrenou kapotu,tusime problem. Tenhle jentak neodjede- zpod nej se vysouka opravar a udivene hledi na vlak,jako by ho videl poprve. On si tu proste v klidu primo na kolejich opravuje auto a vlak ho rusi. Sbihaji se k nemu sousedi. Po kratke porade se jiny nakladak pristavi zadkem k tomuto a az po dvaceti minutach nejnutnejsich uprav trosku odtlaci o par metru dal. Tohle uz je trosku moc silne kafe na klidneho strojvudce. Obcas se zda,ze tu lide moc nepremysli. Do Latacungy prijizdime s velikym zpozdenim,takze autobus dale do Chigchilsnu nsm o par minutek odjel. Pojedem jinym za hodinu,ale kousek cesty musime dojit,protoze tenhle tam nezajizdi. Nekolik dnu uz tady po odpolednach prsi a zeme je uplne nasakla vodou. Autobusu se na blative ceste pekne smekaji kolecka. Klickujeme cestou vykouslou ve skale a nekdy se nam tedy docela taji dech. Po zatacce,kterou jsme projeli jen diky odstredive sile, Cubry navrhuje, ze vystoupime a sezeneme si radsi treba taxika. Zda se ale,ze pseudosilnice uz tady vypada malinko lepe. V Chugchilanu nam nabizi prijemne a levne ubytovani v Cloud forest hostelu. Chugchilan Z okna mame nadherny vyhled na nekolik kilometru dlouhy kanon a Hory za nim. Takovou krajinu jsme jeste nikde nevideli.Jsme domluveni s majitelem hotylku,ze nas vyzvedne kluk s konema a pojedeme na par hodin na vyjizdku do okoli. Tesime se,protoze Hory tu maji opravdu zajimave krivky. Nasemu pruvodci- Endri- je ctrnact roku. Zije se tremi sourozenci a maminko. Jez nich nejmladsi, do skoly uz nechodi a kdyz zrovna nejezdi s turisty na vyjizdku, pomaha mamince na poli. Tyto kone patri nekomu jinemu a maminka vsechno na poli dela rucne. Jen vyjmecne si kone od nekoho za poplatek pujci. Otec se kamsi ztratil. To se tu stava casto. Moji kobylce na kopec moc nechce,takze ji Endri soustavne mydli pres zadek. Nakonec dostavam do ruky jakesi lano a musim si ji placat sama. Endri mi ukazuje jak. Vypadam u toho jako nejaky sileny kovboj,obcas diky sve sikovnosti ranu provazem schytam sama a nikdo se ke me radsi moc blizko nepriblizuje. Zastavujeme v tovarne na syry,kde pobiha indian s indiankou a trosicku jim koukame pod ruce,jak je vyrabeji. Nejdriv z kade vybiraji syrovatku se srazeninkami(ze by pocinjici syr?)to nalevaji do cylindrickych nadobek s otvory pro odtok tekutiny po stranach. Po chvili vse drzi pohromade,z valcu se vyklopi jako babovicka bila hmota,kterou narezou na 10 cm siroke platky. Vraci je zpet do nadob,ale tentokrate se prokladaji kulatymi presne padnoucimi prkynky a nahore se cela vezicka zatizi asi petikilovym zavazim. Zda se,ze vyrobni misnost udrzuji v cistote. Litujeme,ze nemame Lednici,kam bychom syr schovali,protoze vypadaji vazne bajecne. Endri nas vede dal pres kopecky a po chvili jen tajime dech,protoze mame vse jako na dlani. Cubry tradicne foti jako o zivot. Z pralesa tady v okoli moc nezbylo,protoze farmari skoro vsechnu pudu zuzitkovali. Vsak ona se ta bajecne urodna cernozem sama nabizi. Do hotelu dorazime pred druhou,takze jeste stihneme autobus do Quilotoy-vesnice,ktera lezi hned vedle krateru necinne sopky v soucasne dobe zaliteho vodou. Vznikla tam tedy nadherna laguna s modrozelenou vodou. Majitel hotelu se nas snazi obelstit,ze uz nam nic nepojede(tyhle triky zname- chce jen,abychom u nej utratili vice dolarku),ale Cubry po chvili odchytil nakladak,ktery miri na Quilotou.Korba je precpana stojicimi a sedicimi indiany. Pry to trva tak pul hodinky- to tedy zmakneme. Po dvou hodinach divoke jizdy mam pocit,ze mi z krecoviteho drzeni ruka uz nepovoli. Ekvadorsky cas proste bezi jinak.Indiani pristupuji a vyskakuji. Vysi ze vsech moznych stran korby. Nastesti nevidim ven na cestu. Cubry ale pri sve vysce muze vse sledovat a v jedne chvili trosinu zezelena. Prejeli jsme totiz v klidu pres sesunutou cast silnice jako by se nechumelilo. Pri srazu,ktery byl pod nami -akrobaticky kousek. Indialni se celou cestu chychotaji,take tomu,ze jedna z indianek sedi na zemi a hlavu ma ve vysce Cubrikova prirozeni. Tahle legrace jim vydrzela pekne dlouho. Ridic nezaprel svuj rudossky puvod a chtel po me zaplatit nekolikanasobne vice,ale rekla jsme mu, ze mu proste vic nedam. I tak mohl byt spokojeny. POZN.V Quilotoy jsme sehnali ubytovani pro oba za 10 USD se snidani a veceri v cene
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Quito
Půjčovna autPříspěvky z okolí Vlak z Quita do Latcungy, Ekvádor
