Vlakem do Španělska a Maroka, den 2
Ráno vstávám kolem 6 hodiny, i když vlak jede až v 9, balím si své věci a vycházím na ulici. Je ještě tma a poslední noční flamendři volně kráčejí do svých domovů a hotelů, aby se ještě trochu natáhli před tím, než zemi naplno oblaží slunce. Jelikož jsem blázen do veškeré Dopravy, jedu se trochu projet Barcelonským metrem. Kupuji si za 1,45 Eura jízdenku pro jednu jízdu, nicméně na většině přestupech procházíte bez dalšího označování, tedy metrem můžete jezdit jak dlouho chcete, pokud neopustíte placený prostor. Metro jezdí od 5 od rána do 0,30 v noci a na stanicích jsou světelné tabule s následujícím odjezdem vlaku a minutami, kdy přijede. Jízdenku koupíte v automatu a jsou zvlášť na mince a zvlášť na karty.
Vezu se asi 5ti trasami a jen si hlídám čas, abych byl na nádraží včas. Jeden úsek jsem si zkrátil, což bylo dobře, protože, pak jsem zjistil, že původní trasa, po které jsem chtěl jet je zavřená a jezdí tam autobusy. Bůh ví jak bych to stihl. snad jen ještě jedna poznámka k metru, oproti pražskému nemá tzv. třetí kolejnici, ale pantograf.
Na nádraží Barcelona Sants přicházím půl hodiny před odjezdem a dělám dobře, protože ve Španělsku je do většiny vlaků povinná kontrola zavazadel přes rentgen, musím si sundat i ledvinku a nechat všechno projet. Osoby přes rám chodit nemusí. Pak jdu k přepážce. Paní skenuje lístky cestujícím, jelikož já si kupoval místenku u terminálu DB v Praze, musí si její číslo napsat na zvláštní papír a po oražení razítkem, mě pouští dál.
Do Madridu mě veze vlak AVE (to je obchodní název pro rychlovlaky ve Španělsku). Má postavenu speciální, trať, kterých je ve Španělsku několik (např. Madrid - Sevilla, Madrid - Malaga) a jiný rozchod než ostaní železnice v této zemi (standard je zde 1668 mm). Vlaky jsou na bázi francouzských TGV a nebo německých ICE (obchodní název Velaro). Právě do takového vlaku nastupuji, místenku mám k oknu, tak se budu moci dívat ven. Zavazadla si můžeme dát buď nad sebe, nebo u vstupu na speciální police.
Přesně v 9 se vlak dává do pohybu. Projíždíme tunelem a pak po předměstí Barcelony. Přichází průvodčí a rozdává nám sáčky v barvách železniční společnosti RENFE a v nich jsou sluchátka. Za chvíli poběží film. Je neděle dopoledne, tak co jiného může běžet, než něco pro děti - Shrek. Ve španělštině a pod tím jdou titulky v podobném jazyce - patrně katalánština. To mě moc nezajímá, pozoruji krajinu.
Španělská krajina je zajímavá tím, jak se střídají barvy během této cesty. Zelená zalesněná údolí, červená půda s ovocnými stromy, žlutá pole, sem tam přejíždíme koryto řeky. Vlak nabírá stále rychlost a za chvíli si na displeji všímám číslovky 300 km/h. Zvláštní je to, že ani necítíme, jedeme-li přes výhybky, které jsou i několik set metrů dlouhé. Zastávka je pouze jedna a to Zaragoza Delicious, a za 2 a půl hodiny se dostáváme do Madridu na nádraží Atocha.
Tady mám skoro 3 hodiny volno, ale nechci je vyplnit jízdou v metru ale spíš procházkou po městě. Příjezdy jsou trochu dál od hlavní budovy a po výjezdu eskalátory k východovému tubusu jedeme ještě asi 5 minut travelátory do nádražní haly.
Vycházím na ulici a hned za přechodem si všímám stanice metra. Jelikož jsem si s sebou nevzal plán, musím improvizovat. Do oka mi padá stanice Opera, to by mohlo být centrum města. Kupuji si lístek na jednu jízdu metrem, který je o 5 centů dražší, než v Barceloně a přes turniket přicházím na nástupiště. (Jen pro zajímavost, v Madridu metro začíná jezdit o hodinu později než v Barceloně a končí až v 1.30). Vlaky metra jsou podobné jako v Barceloně a taky mají pantograf. Po jednom přestupu vycházím z metra u Opery. Je tu hned rychlé občerstvení tak do sebe hážu meníčko nějakého hamburgeru. Tak a kudy teď, musím se zorientovat, podle slunce, protože jsem si opravdu nebral sebou mapu. Dávám se vlevo a poněkolika krocích přicházím k parku na jehož okraji stojí Královský palác. V západních zemích prý není rozlehlejší stavby a jeho útroby skýtají více než 3400 místností. Vydám se podle jeho zdí a přicházím ke 102 metrů vysoké katedrále De La Almudena. Zde odbočím na ulici Calla Mayor, která mě má dovést až k hlavnímu náměstí. Cestou si všímám zdejšího označování ulic - nápisy na barevných kachlících.
Přicházím na Plaza Mayor, kde je spousty různých kejklířů, klaunů a lidí (bez hlavy), se kterými se fotí turisté.Já procházím dále až na Porta de Sol. Tady se dá poměrně levně nakoupit mnoho malých suvenýrů z tohoto města. Čas rychle běží a já se potřebuji dostat na Calle de Atocha a po ní k nádraží. Procházím ještě malými uličkami přes náměstí Santa Ana a po chvíli se dostávám na kýženou ulici. Hledám obchod, kde bych mohl koupit nějakou vodu. A opravdu, v jedné boční uličce vidím na konci supermarket. Odbočuji do ní, načež na protějším chodníku běží nějaká mladá dáma a za ní statný chlap. Než se stačím rozkoukat, oba zvolní, počkají na sebe a obejmou se....zdáli to všechno pozoruje oko kamery, točí se tu totiž patrně nějaká španělská telenovela.
Po Calle de Atocha přicházím do blízkosti nádraží a protože mám ještě chvíli čas, zabočím vlevo a stoupám kolem botanické zahrady strmou uličkou plnou stánků s knihami, jakýmsi knižním trhem až nad ministerstvo životního prostředí a pak pomalu zpět k nádraží Atocha. Potkávám davy lidí v trikách JMJ 2011 (pak zjišťuji, že je to celosvětové setkání mládeže, na kterém byl přítomen i papež). Nádraží Atocha je plné těchto mladých lidí, kteří se vzájemně fotografují, vyměňují si adresy, předávají si podpisy.
Opět musím projít bezpečnostní kontrolou zavazadel a už na mě čeká vlak Alcatría (španělé mají všechny názvy vlaků od A), který je tvořen lokomotivou a vozy Talgo. Usedám do pohodlného sedadla, načež mé ucho zbystří, neboť prvních asi 8 sedadel obsazuje skupinka mladých lidí s moravských přízvukem (jak později zjišťuji, jedou taky na jih Španělska a do Portugalska).
Popis této cesty si nechám na 6. den, kdy jsem se stejnou cestou vracel. V půl deváté večer přijíždím do nejjižnějšího bodu španělských železnic - Algecíras. Vycházím z nádraží, sice mám napsanou adresu hotelu, nicméně moje vrozená lenost způsobila, že jsem se nepodíval ani na internetu do mapy, doufaje v místní perfektní značení. To mě nezklamalo, sice u nádraží nebylo nic, nicméně asi po 200 metrech, u jednoho kostelíka je mapa města a zjišťuji, že můj hotel je cca dalších 300 metrů od místa kde stojím.
Plaza de la Palma, je náměstíčko, v jehož prostředku stojí kulatá budova, jejíž účel prozradím ve třetím dni. Hostal Nuestra de la Palma, stojí v rohu tohoto náměstí. Po předložení pasu se ihned ubytovávám. Za 20 Euro mám 2 lůžkový pokoj jen pro sebe, včetně WC a sprchy. Okna jsou sice do jakési terasy ve vnitrobloku, takže mám nádherný výhled na 3 průtokové ohřívače, umístěné venku na protější zdi....ale chci se vyspat. Nic víc. Po osvěžující sprše usínám.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Španělsko
Půjčovna aut