vlaken do Španělska a Maroka den 3
Ráno vstávám kolem 7 hodiny a nevěřím vlastním očím. Po vytažení rolety je skoro tma a zamračeno. Jak kdyby měla přijít nějaká průtrž. Naštěstí se vše za chvíli vysvětlí, ta terasa je prostě tak hluboko mezi domy, že ta modrá obloha nebyla prostě vidět. Dnes pojedu na Gibraltar. Beru si batoh, protože další noc spím jinde a jdu směrem k autobusovému nádraží, které je v podstatě přes ulici u nádraží vlakového. Hned u 1 nástupiště potkávám „známé z vlaku“ kteří mi hned referují, že autobus jede v 8 hodin a stojí asi 2 Eura. (Ještě jsem zapomněl napsat, že hotel, kde jsem spal, byl přímo nad velkou tržnicí a že ráno bylo náměstíčko plné stánkařů se zeleninou a ovocem, ale i masem a rybami ve vnitřních částech tržnice).
Během chvilky přijel hnědozelený autobus, a za 2,15 EUR jsem dostal jízdenku do La Línei, posledního španělského městečka před Gibraltarem. Bagáž se dává dolů do zavazadlového prostoru a celou cestu hraje v autobuse rádio puštěné do reproduktorů. Cesta trvá asi 45 minut, a zastavujeme na několika zastávkách přímořských letovisek. Tato linka (zde značená jako linka 120) jezdí v půlhodinových až hodinových intervalech oběma směry a pokaždé jsem si pohodlně sedl. V 8.45 přijíždíme do La Línei. Kupuji si pohledy a vydávám se směr pobřeží a směr dlouhá kolona aut čekajících na vjezd na Gibraltar. Procházím po směrovkách směr tento výběžek patřící Velké Británii. Kontroluje mě pracovník pasové služby. Pas nebo jiný doklad je zde opravdu třeba, za mnou zastavili, několik lidí (netroufám si říct národnost), protože neměli doklad.
Zatímco všude na světě se přijímají všechna možná opatření, aby se nikdo nepovolaný nedostal na letištní plochu, tady je to přesně naopak. Aby jste se dostali do města, musíte přejí letištní runway. Přechod přes ní, kryjí semafory a závory, takže při přistání, nebo vzletu veškerá Doprava na poloostrov a zpět stojí. (Za dvě hodiny jsem napočítal asi 4 letadla). Závory jdou konečně nahoru a já se po hlavní třídě dostávám do městečka. Jdu po Winston Churchil Ave a téměř vše připomíná Anglii. Až na jednu vyjímku, jezdí se vpravo.
Hned na hranicích jsem si vzal zdarma mapu a teď procházím po hlavní třídě (ovšem docela malé a úzké). Najednou slyším nějaké výkřiky, jak kdyby si dva chlapy vyřizovali účty…no je to jen výměna čestné stráže které přecházejí do malého domku na druhé straně pod dvěma palmami. Ulička je plná obchodů a restaurací a platit se dá gibraltarskou, britskou librou i EURem. Na Gibraltarskou skálu se dá dostat i lanovkou, cesta stála 12,5 GPB. Já jsem ovšem dal přednost pěšímu výstupu a začal jsem za otevírajících se výhledů na záliv stoupat po svých. Jdu jednosměrnou ulicí, na jejímž konci je vjezd do národního parku a výběr vstupného. Kdo přijede autem 10 GPB, kdo jde pěšky 0,5 GPB.
Po zaplacení měním směr o 180° a pak ještě jednou a přicházím ke stanovišti mikrobusů. Tady už jsou první opice, tak typické pro Gibraltar. Směju se pánovi, co mu opice vzala z ruky žlutý sáček se slanými krekry jedné nadnárodní společnosti a shtla je. To jsem ještě nevěděl, že další oběť budu já. Teď ale pořád stoupám. Na křižovatce uhýbám vpravo, ale přicházím jen k vojenskému opevnění, kde je vstup 4 GPB, a k vidění elektrocentrála pro pevnost a vnitřek pevnosti (vstup s průvodcem). Jelikož nejsem nadšenec pro tyto památky, vracím se zpět a konečně dorážím k opicím. Vytahuju kousek pita chleba, jedna opička si vezme a skáče mi nejprve na koleno a pak za krk. Natáčím to. Po chvíli krmím ještě jednu opici, ale ta už se sama dere do batohu a neomylně vytahuje žlutý sáček s pita chlebem, a odskakuje na skálu, kde si to vyloženě vychutnává. Opice tu mají přístřešek, krmení a všechny mikrobusy vozící turisty zde zastavují a řidiči dávají opicím buráky, aby si je turisté mohli lépe fotit.
Pokračuji ještě kousek k horní stanici lanovky a pak se vracím zpět. Ještě zkusím dojít na Punta Europa, k majáku na jížním cípu poloostrova. Scházím na Europa road a po ní se dostávám až k nejjižnějšímu cípu ostrova. Jenže se tu staví a vyjma veřejných WC a autobusové zastávky tu vůbec nic ještě nefunguje. Ale pohled na africké pobřeží je odtud hezký. Potkávám další Čechy, kteří mě fotografují. Vracím se po Europa road zpět do centra, kupuji si pití, protože je docela vedro, a na té jižní straně poloostrova, nebyla možnost nákupu a směřuji zpět do La Línei. Ještě koupit pohled, pozor na poště po Vás budou chtít jen libry, eura neberou, přejít letištní plochu a pasovou kontrolu a jsem zpět ve Španělsku.
Autobus zpět jede během půl hodiny a já se těším na sprchu do hotelu. Tentokrát je přímo u přístavu a já z 8 patra koukám na ruch při nočním nakládání trajektů. Usínám s vědomím nádherně prožitého dne.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Španělsko
Půjčovna aut