Vrch Bořeň u Bíliny

Vrch Bořeň u Bíliny

Již poslední 2 roky jsem se vypravovala na vrch Bořeň,ale povedlo se mě to teprve letos a to díky synovi,který mě tento výlet nabídl.Sama bych si tam netroufla jít,je to kopec „pruďas“ a kdyby mě náhodou ujela noha,tak si neumím ani představit,jak by to dopadlo….určitě bledě!

Listí se již sotva drželo na stromech,většina byla již popadána dole na zemi.Ale i tak se ho drželo na větvích ještě dost,aby člověk mohl tu nádheru obdivovat.Ta barevnost listí teď v podzimu,to je něco úžasně krásného,že jsem jen cvakala a cvakala fotoaparátem,abych tu krásu zvěčnila.

To se okolo nedá projít nepovšimnutě,neboť to je tak pestrá směsice barev, že nestačíte ani pojmout očima všechnu tu nádheru.Musíte se neustále zastavovat a dívat se okolo sebe kolem dokola a tiše obdivovat.

Byla mlha,takže viditelnost do dáli nebyla dobrá,tak jsme měli aspoň zadostiučinění v tom,že nám stoupání na vrch Bořeň zpříjemňovala podzimní paleta barev okolních stromů a keřů.

Auto jsme zaparkovali u hospůdky a odtud začali šlapat po dost příkré stezce nahoru.Šlo to docela dobře,ale místy mě syn napomáhal podáním ruky,protože bylo někde dost vysoké stoupání – nevím,nevím,ale sama bych to určitě nezvládla.

Jak jsme tak šlapali výš a výš,tak to místy bylo jako v pralese,pokácené stromy ležely jen tak vedle stezky a někde jsme museli podlézt i spadlý kmen.

Výhledy do kraje by byly okouzlující nebýt mlhy.Ale nedalo se nic dělat a já byla i za tuto výpravu moc vděčná,protože kdy bych se sem zas dostala, to nevím.Turistů jsme potkávali dost,dokonce nám jeden mládenec řekl,že je nahoře lidí celý autobus.To jsme mu ale nechtěli věřit.Šlo jich dolů postupně dost,ale na počet lidí v autobuse to nevypadalo.Mladík si z nás zkrátka vystřelil.My jsme se na něj ale nezlobili, nakonec taky proč?Za zlé jsme mu to neměli.Kochali jsme se dál okolím a místy výhledem po stoupající cestě,až jsme narazili ke skalám a tak jsme si řekli,že už budeme asi brzo na vrcholu.

Ale ještě to chvíli trvalo,než jsme tam vystoupali a posléze stanuli na nejvyšším vrcholu Bořně.Ten oddych,že jsme už nahoře a kochání pohledem všude okolo,to bylo něco úžasného.

Město Bílina se zjevovalo jako ve vatě,bílinský zámek pod vrchem Chlum byl též znatelný,i když ne jasný,silnice se klikatila k městu Most,viděli jsme i želenický vrch a další vrch Zlatník.Zkrátka byla to nádhera!

Pokoukali jsme,chvíli poseděli, nafotili a šli pomalu dolů.Dolů se šlo místy hůř po spadaném listí a tak mě zase pomohl syn podáním ruky abych neuklouzla.

Byl to nádherný výlet!