Vyhlídka na Malé Skále

Na zpáteční cestě z rodinného výletu do Krkonoš, jsme se rozhodli, že si uděláme malou zastávku v Malé Skále. Už při cestě tam mě upoutala majestátně vyhlížející vyhlídka na skalním ostrohu vysoko nad silnicí spojující Turnov s Železným Brodem. Již dlouhou dobu jsem plánoval, že se na toto zajímavé místo podívám, ale stále to nějak nevycházelo. Maně jsem vzpomínal, že jsem zde byl naposledy tak před padesáti lety na školním výletě, tudíž nastal nejvyšší čas, se sem vrátit.

Počasí nic moc, od rána se neukázalo sluníčko a když jsme vystoupili na parkovišti u řeky Jizery, měli jsme i pocit, že ve Špindlerově Mlýně bylo i tepleji,- od řeky to nepříjemně táhlo. Hned mě upoutal pohled na skalní vyhlídku a marně jsem vzpomínal, kudy se tam dá jít. Naštěstí jsme za nedlouho narazili na turistický rozcestník a odkaz na červeně značenou cestu vedoucí na Hrad Vranov, Pantheón a Vyhlídku. Tato značená cesta vedla dále až k zřícenině Hradu Frýdštejna, ale toto místo jsme zamítli pro nedostatek času a nevyzpytatelné počasí.

Jako obvykle jsme měli trochu potíže s orientací, ukázalo se, že jsme zapoměli zavčasu odbočit, tudiž jsme se trochu prošli okolo silnice, já jsem toho využil a šel jsem si prohlédnout hučící splav. Zase jsme se kousek vrátili,obdivovali jsme netypickou stavbu kovárny, byla dřevěná, což mně připadalo dost podivné z hlediska toho, že se tam pracovalo s ohněm.

Konečně jsme narazili na správnou cestu a po dřevěných schůdcích jsme se jali stoupat do mírného svahu k skalnímu hřbetu, na kterém se měl nacházet Hrad Vranov. Ten vznikl v roce 1425 na obranu proti husitům, ale nijak výrazně tato rozsáhlá skalní pevnost do bojů nezasáhla. Stavitelé důmyslně využili náročného skalního areálu pospojovaného důmyslným systémem lávek, můstků a žebříků, mimo vytesaných skalních místností, kterých je tu celá řada, tvořilo hradní systém množství dřevěných přístaveb, jako třeba strážní věž na nejvyšší skále. Postupně se v držení Vranova, známého také jako Skály, vystřídali Valdštejnové,Vartemberkové, Smiřičtí, Desfoursové a nakonec romantické zříceniny zakoupil v 19.století textilní podnikatel František Römisch, který zde vybudoval Pantheón - památník slavných tehdejší doby. Do zřícenín začlenil několik pomníků, mohyl a památníků na vyznačné osobnosti dávné historie i tehdejší doby.

Než jsme vystoupali k Hradu, začalo drobně, ale docela vytrvale pršet,až jsme uvažovali o návratu, zvláště když se potvrdila naše obava, že areál bude již uzavřen. Tak jsme se jen podivili hloubce hradní studny, nakoukli do jediné přístupné skalní místnosti a když déšť téměř ustal, rozhodli jsme se zajít ke kýžené Vyhlídce. Cestou jsme narazili na několik torz potstavců bývalých pomníků a nápisů vytesaných do skal a pak jsme se vydali po krátké odbočce k samotné vyhlídce. Cesta byla docela náročná, protože kameny byla mokré a tím pádem i kluzké a pohled do hlubin pod skalním srázem nám všem zvedal hladinu adrenalínu v krvi, snad s vyjímkou čtyřletého Mikuláše, který byl ve svém živlu, za to jeho maminka byla na pokraji infarktu. Zvláště přechod po úzké lávce na vyhlídkovou plošinu důkladně prověřil naší statečnost.

Odměnou nám ale byl krásný výhled nejenom na líně tekoucí Jizeru hluboko pod námi, ale na všechny části obce Malé Skály. Škoda že kvůli mlze byla zrovna špatná viditelnost, sotva jsme rozpoznali rozeklané vrcholky nedalekých Suchých skal. Když jsme si náležitě užili krásného výhledu, sestoupili jsme opatrně zpátky, v kiosku u parkoviště se trochu občerstvili a mohli jsme pokračovat na cestě domů.

Výstup na maloskalskou Vyhlídku se všem i přes nepřízeň počasí líbil a byl takovou "jahůdkou na dortu" našeho víkendového výletu.