Výlet do Asie: část 2. – Singapur II

Toto je druhý díl série článků o cestě do jihovýchodní Asie. Předchozí díl si můžete přečíst zde. (Prohlédněte si též fotogalerie z navštívených zemí: Singapur – Malajsie – Čína.)

Kvůli horkému a vlhkému podnebí je v Singapuru obvykle poměrně krátká dohlednost. Proto jsme třetího dne vyrazili k ruskému kolu Singapore Flyer hned ráno, kdy je obzor zamlžený nejméně. Mělo to výhodu i v tom, že tu bylo ještě relativně málo lidí a podařilo se nám vychytat kabinu jen pro sebe. Ta je přitom velká jako menší pokoj, takže na stojáka by se sem určitě celkem pohodlně vešlo nějakých 15 - 20 lidí a nepohodlně ještě podstatně víc. Jedno otočení kola trvá několik desítek minut a výhled určitě není nezajímavý.

Další zastávka bylo obchodní centrum s elektronikou Sim Lim. Několik pater plných především počítačů, foťáků, kamer a souvisejícího příslušenství. Pokud sháníte něco konkrétního, může to být dobré místo. Jenže my tam byli jen na čumendu, kdyby nám vyloženě něco padlo do oka. Bohužel ceny většinou nejsou uvedeny a je třeba smlouvat. A aby člověk získal představu o reálné hodnotě zboží, musí o tutéž věc smlouvat v několika obchodech, než skutečně koupí. A to je dost otrava, když vlastně nic nechcete.

Vyrazili jsme tedy ven, kde se schylovalo ke každodenní průtrži mračen. Využili jsme toho k obědové pauze. Koupili jsme výborné ledové čaje, na kterých jsem si vypěstoval závislost už před lety na Taiwanu. A než se rozpršelo na plný pecky, usadili jsme se do nejbližší restaurace k dalšímu kulinářskému zážitku. Vařit tady vážně umí!

Poslední den našeho pobytu v Singapuru jsme ještě jednou nakoukli do Čínské čtvrti a pak vyrazili metrem do botanické zahrady. Mimochodem MHD tu má pro nás Čechy docela vtipný název: SMRT – Singapore Mass Rapid Transit. O přehlednosti metra jsem se již zmínil. Ještě dodám, že je pěkně čisté, ostatně jako celé město. Těžko říct, jestli je to mentalitou místních, nebo kvůli řadě zákazů a pokut za znečišťování. Každopádně je to příjemné. Tedy až na to, že v Singapuru jsou zakázané i žvýkačky. Sice se vám nepřilepí na botu, ale pro nás přežvýkavce ze začátku trochu problém :-)

Odpoledne jsme se vrátili do hotelu, posbírali zavazadla a vyrazili ulovit taxi. To je v hustě zalidněné indické čtvrti normálně trochu oříšek a v tradičním odpoledním lijáku je to skoro adrenalinový zážitek. Ale zadařilo se a hovorný taxikář nás odvezl na autobusové nádraží. V přilehlém food courtu jsme si dali večeři (byť to chtělo trochu odvahy), nalodili se do autobusu s širokými masážními sedačkami a vyrazili směrem k hranicím s Malajsií. Tam jsme museli vše vyložit, projít rentgenem, znovu naložit. Pak nás čekala noční jízda na malajský ostrov Penang. Ale to až zase v dalším článku…

Fotky (zdaleka nejen) z této cesty najdete ve fotogalerii www.podkolenka.cz.