Výlet do Lbína - Pytlíkova a okolo

 

Výlet do Lbína - Pytlíkova, a okolo „ Tří dubů“ zpět do Teplic.

 

            Vyrazili jsme opět s mojí partou, tentokrát jen v počtu 4 žen, jednoho klučiny a domácího mazlíčka Barunky. Z Teplic jsme jeli busem na okraj Lbína, kde jsme vystoupili hned na okraji obce. Cesta nás vedla okolo druhé autobusové zastávky, míjeli jsme ukazatel do obcí Úpořiny a Bžan, pokračovali dál okolo domu, jež stál vysoko od silnice na vrchu,  k němuž vedly schody jak do nebe a z jehož zahrady nás varoval psí štěkot s důrazným upozorněním „ Běda, jak se sem přiblížíte!“

            Lbín - část obce Bžany, je její druhou nejstarší částí. Nachází se asi 2,5 km na severozápad od Bžan. První její zmínka o této obci je z r.1102. (podle Wikipedie - Fr.Urban-Severočeská historie 1924) Později byla doložena při prodeji kostomlatského panství v r.1333 svědkem Naškem ze Lbína. V r.1512 se připomíná tvrz, pozdější statek, jež měli v držení Václav a Jan z Polenska. Po nich byli majitelé Hodkové ze Želenic, rod Helvetských z Nezpečova a v r. 1610 koupil statek Radoslav Vchynský a po té patřilo panství k Teplicím, které přešlo do majetku Clary - Aldringenů. Obyvatelé se zde živili zemědělstvím, pěstováním ovoce a vinné révy. Na statku se chovaly různé druhy dobytka, i drobná zvěř a též se tu chovali i pštrosi. Později se stal statek nefunkční, je prázdný,  ale na stromě u ohrady bývalého statku, okolo něhož jsme šli je dosud znatelná tabulka s nápisem: „Pozor - nebezpeční pštrosi.“

            Ve středu obce se nachází také bývalý válcový mlýn, dnes slouží už jen jako obydlí. Býval tu ještě jeden mlýn ale ten byl v r.1963 zlikvidován.

            Obec se nachází v krásné poloze v údolí řeky Bíliny s okolo lemujícími vrcholky a vrcholy  Středohoří a tak vybízí k turistickým výšlapům. Nedaleké město Teplice dávalo kdysi při rozvoji lázeňství podnět k poznávání okolí a byly zřízeny turistické trasy, které byly hojně lemovány hospodami, ve kterých se výletníci občerstvovali. Nyní je ve Lbíně restaurace jen jedna, ale nevím, zda je v provozu, připadala nám uzavřená definitivně. Seděli jsme totiž kousek opodál v herním koutku pro děti na lavičkách při naší svačince a dům nijak nedával svým zjevem najevo, že by byl používán. Má tu žít asi okolo 100 obyvatel.

            Ale to jsem trochu předešla své vyprávění, neboť jsme po příjezdu do Lbína sešli ke kolejím, kde byla vlaková zastávka. Pokračovali jsme mírným sklonem po silnici dál k významné stavbě Lbína a sice ke  kamennému mostu přes řeku Bílinu. Kamenný most má tři oblouky a je z 2.poloviny 18.století. Hned za mostem stojí další zajímavost - kaplička zasvěcená sv.Antonínu Paduánskému, která pochází okolo r.1800.

O nefunkčním mlýnu, který slouží již jen jako obydlí jsem již psala a tak jsme po malé přestávce pokračovali okolo již zmíněného statku, kde bylo upozornění na pštrosí nebezpečí dál, již zase do kopce a to se již začaly honit mraky a místy i docela tmavé až do černa a my s obavou vzhlížely k obloze, zda nám po dnešní výlet počasí vydrží a my nezmokneme. Za námi se vrstvily hory ve Středohoří, jimž vévodila Milešovka. Viděla jsem ji zas úplně z jiného úhlu.

Stále jsme stoupali výš a výš směrem k další části obce Bžany a sice k Pytlíkovu. Ale výhledy nás nenechali v klidu, museli jsme se neustále otáčet na tu nádheru Středohoří, jež se nám zjevovala z vyššího úhlu cesty, jíž jsme vystoupali, zjevující se tu vyšším vrcholem, tu nižším, byť již ohraničenou plujícími tmavými mraky, jež jim dávaly určitou tajuplnost.

A to jsme již dostoupali do části obce Pytlíkova - vedle zajímavé zubaté zdi, která ohraničovala pozemek s domem po levé straně a po pravé straně zase stála kaplička sv.Antonína. Vyšli jsme nad kapličku a naskytl se nám mezi dvěma stromy nádherný pohled na Milešovku s Kletečnou zase v jiném pojetí. Neustále kupící se mračna na obloze jen náš výhled na Středohoří podtrhl, a listí stromů okolo stojících jakoby tomu dal rám….

Vyšli jsme na malou silničku v Pytlíkově, jež vroubená okolo stojícími oprýskanými starými domy nám nevyvolala zrovna v duši líbivý pocit, ale zabočili jsme Doprava na polní cestu a pokračovali dál k místu „ V lipách“. Nechávali jsme za sebou domy v Pytlíkově a šli mezi lukami a došli k místu, kde údajně měla stát kdysi dávno známá a vyhledávaná výletní restaurace s velice ponurou pověstí ohledně vražd. Dnes toto místo, kde už nic není bylo zarostlé náletovými křovinami i stromy. Kvetl tu na jednom místě v tom zarostlém prostoru i bohatě šeřík, jakoby v upomínku těch, kteří tu kdysi přišli o život. Snad to pravda je ale snad možná jen pověst. Ale říká se, že na každém šprochu, je pravdy trochu… jen se zmíním, že když jsme procházeli Lbínem, tak nám toto řekl i jeden z místních starousedlíků, který byl zrovna venku na zahradě.

K této stati dodávám, co jsem se dozvěděla a dopisuji o pár dní později...Není to fáma, ale skutečná pravda. Napadlo mě totiž, zda by o této události něco nevědělo vedení obce Bžany, pod kterou Pytlíkov patří. A tak jsem zapátrala...Paní starostka byla velice vstřícná a poskytla mě potřebné informace z historie a dokonce i fotografii, jak tehdejší restaurace vypadala. Já se zmíním pro zvědavé čtenáře, jak to vlastně vše tehdy bylo. V r.1935 byla přepadena hostinská, která se vracela z nákupu z Teplic na Rundblick, tak se jmenovala ona hospoda. V r.1937 došlo k dalšímu přepadení. Po skončení války byla vyvražděná celá rodina dalšího hostinského, který měl hospodu pronajatou. Všichni byli ubiti sekerou po malicherném sporu o výši útraty opilým hostem. Pachatel byl brzo zatčen a soudem odsouzen v Litoměřicích k trestu smrti. Tak je to zaznamenáno Renatou Chalupovou, která se historií zabývá v obci Bžany dle vyprávění pamětníků. Od té doby zůstal hostinec prázdný a pomalu chátral. V r.1951 bylo rozhodnuto použít stavební materiál z demolice na výstavbu družstevní prádelny, což se ale neuskutečnilo.A tak místo po hrůzné tragedii pustlo a postupně se rozpadalo, až celé prostranství obrostlo křovím a náletovými dřevinami.

Jsem ráda, že jsem zjistila díky paní starostce, jak to tehdy vlastně bylo a udělala jsem si obraz o místě, kudy jsme procházeli.

Pokračovali jsme dál směrem ke "Třem dubům" a musím ještě podotknout, že se nám i zobrazoval svou vysokou věží za námi hrad Sukoslav - sice jsme museli dost napínat zrak, abychom jej v té zeleni kopců rozpoznali. Přes ta mračna, která nad námi jakoby pokračovala dál, jsme ještě shlédli za oním místem, kde měla stát ta „smutná“ restaurace - Morový pahorek. Po chvíli se nám již ukázala Doubravská hora a když jsme otočili hlavu, tak jsme viděli znovu pod černotou mračen horu Kletečnou s Milešovkou. Město Teplice se vynořovalo v údolí za Doubravkou a my jsme pokračovali stále dál k Pile, která byla před námi. Okolo ní jsme přešli, vnořili se přes silnici do lesa a pokračovali dál ke známému místu „ V lipách“ kde stojí Tři památné památné v lesním porostu. Jejich obvod je 440 cm, 600 cm a poslední ze tří dubů má 507 cm.

Byli jsme tu již několikrát, takže jsme se moc nezdržovali, protože jsme zacítili na vlastní kůži už sem tam nějakou tu kapku a pokračovali dál ke Studánce, která byla pod zahradní kolonií.Tam jsme si již museli dát na hlavu kapuce, anebo rozevřít deštník a již v droboučkém dešti, který začínal víc a víc sílit jsme pokračovali k Teplicím k zámeckému parku. Přešli jsme okolo autoservisu a to se již pořádně rozpršelo a tak jsme „přichvátli“ a  šli každý na svoji aut.zastávku ke svým domovům.

Musím dodat, že ač se nám skoro celý den honily mraky nad hlavou a i předpověď počasí byla bídná, přece jen se nám výlet vydařil a byli jsme všichni spokojení. A že jsme na závěr zmokli?  To už jsme byli skoro doma. Byl to prima výlet!