Chaty a chalupy
Mapa Litoměřice
Výlet na Lipskou horu....
…. aneb poslední výlet Vítka a Riny za poznáním.
Zejména podtitulek tohoto článku mnohým z vás pravděpodobně nasadil pomyslného brouka do hlavy, ovšem vysvětlení podám až na závěr, i s tím, proč jsem nebyl dlouho aktivní na webu turistika.cz. Teď už ale k samotnému článku.
Ke konci dubna, konkrétně dne 26.3.2017, jsem opět s mým věrným psím miláčkem, fenkou Rinou, vyrazil na další výlet do zatím nenavštívených míst. Lipská hora, která je velmi podobná z určitého úhlu Milešovce, byla zatím pro mě zahalena tajemstvím, protože se mi na ní nikdy nepoštěstilo dostat. Netušil jsem totiž, jestli jde na její vrchol vůbec vylézt. Až kolega v práci mi poradil, kudy to jde. Nic už tedy nebránilo tomu, abychom mohli s Rinou vyrazit na další poznávací výlet.
Z důvodu ušetření času jsem opět k přepravě pod Lipskou horu zvolil auto, k radosti Riny. Její záliba v ježdění autem mě nikdy nepřestala překvapovat. Ve vsi Lhota, kam jsme po určitém čase dorazili, jsem auto odstavil u místní hasičské zbrojnice, dnes již očividně neprovozované a s Rinou jsme vyrazili dle rad kolegy z práce na Lipskou horu. Nejdříve jsme se drželi červené turistické značky, ovšem před samotným stoupáním k vrcholu Hory vpravo odbočovala pěšinka, která nás nahoru dovedla. Samotné stoupání k vrcholu je velmi vydatné, takže to dalo dost námahy se na horu ,,vydrápat“, tedy alespoň pro mě. Rina nijak nenaznačovala, že by jí ten výšlap dělal problémy. Ale ta námaha je nakonec to nejmenší. Pokud chceme vylézt k vrcholu, musíme jít do kopce, to je snad logické, že?
Pod samotným vrcholem nás čekalo první zastavení. Nachází se tu jedna část velkého množství skal, nacházejících se na Lipské hoře, s kterých jsou krásné výhledy. Z této Skály pod vrcholem je výhled jen k jihu a západu, ale i tak stojí za to. Na Skálu jsem ovšem musel vylézt sám, protože Rina by toto ,,nedala“. A jen tak pro připomenutí, lezení po této Skále není nic těžkého a nebezpečného. Je to jen takový skalní výstupek. To jsem jen připomenul, aby si někdo nemyslel, že jsem lezl nezajištěn po nějaké skalní stěně. Ani náhodou, nejsem sebevrah.
Po této zastávce jsme s Rinou pokračovali dále a moc dlouho netrvalo a byly jsme na vrcholu, vrcholové plošině. Výhledy byly lehce zamlžené, ale i tak stály za to. Krom severu je tu výhled do všech světových stran.
Zatím, co jsem se kochal krajinou, dělal fotodokumentaci a zápis do vrcholové knihy, Rina dělala detailní průzkum stop a pachů, které se tu jisto jistě nacházely. Následně jsme se vypravili do dalších míst s výhledem, na nižší plošinu západním směrem, odkud jsou další krásné výhledy na České středohoří a Krušné hory. Po pokochání výhledy jsme s Rinou vyrazili na zpáteční cestu, která byla docela dobrodružná, díky strmému svahu, ale zvládli jsme to. Dole jsme ještě s Rinou prozkoumali úpatí Lipské hory a potom se vrátili k autu, s kterým se přepravili zpět domů na Hrušovku.
A teď nastává chvíle, na kterou jsem se dlouho psychicky připravoval a čekal jsem, až nastane čas, kdy dokážu v rámci možností popsat danou situaci.
To, že výlet na Lipskou horu s Rinou bude poslední, by mě v daný den, kdy jsme výlet uskutečnili, ani ve snu nenapadl. Žel následující období tomu začalo nasvědčovat a i když to vypadalo, že se vše opět obrátí k lepšímu, následná realita byla až syrově krutá.
Rina začala mít v poslední době zdravotní problémy a veterinář po prohlídce zjistil, že má mezi pánvemi nádor, který je velmi těžké vyoperovat, dalo by se říct, že téměř nemožné. Veterinář se ovšem činil, jak to šlo a díky práškům se růst nádoru podařilo zastavit a dokonce ho zmenšit. Naděje na to, že tu s námi Rina bude nadále, se tedy výrazně zvětšila a následující období nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo něco změnit k horšímu, žel, stalo se. Při klasickém nahánění míčku Rina najednou vyjekla, až mě z toho píchlo u srdce a až po chvíli se mi ji podařilo uklidnit. Ovšem nemohla se postavit na jednu přední packu. Když následně veterinář zrentgenoval obě přední packy, ani on sám nevěřil vlastním očím, co uviděl, Rina měla zlomené obě přední packy. Co bylo ovšem ještě horší, šance na zahojení pacek byla nulová, protože ten nádor Rině ubíral ve velkém vápník, který je pro pevnost kostí důležitý. Žel, ten nádor dělal Rině paseku v těle už dávno před tím, než se problémy vůbec objevili, takový tichý…. ani dopsat to nedokážu. Takže ani odoperování nádoru by nepomohlo.
Nastala chvíle, které jsme se všichni děsili, a jen těžko se nám připouštěla, žel veterinář neviděl jiné východisko, aby se Rina netrápila- eutanazie. I samotného veterináře tato krutá realita zaskočila, sám prohlásil, že v životě nic takového neviděl a že jeto zkušený a spolehlivý veterinář. Tyto dny si připadám jak v nějakém vakuu a nějak se děsím chvíle, kdy mi to vše dojde pořádně.
Teď už Rina sní svůj věčný sen nad velkou lískou na našem dvoře na Hrušovce. Prosím, věnujte ji tichou vzpomínku.
Rina * 28.10.2009 - 7.8.2017 +
Přidat do oblibených uživatelů
Velemín
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Výlet na Lipskou horu....
