Výplaz na Lysú ... ( a eště kúsek dál) - retro

Brzo ráno jedu s Mirů vlakem na čundr do Beskyd a začíná to úchvatně - ve valmezu kámoš zjišťuje, že je bez karimatky a že ju najspíš nechál na nádraží v Lidči. Volá tam telefónem a prý je to tak... Ale že už tam není, protože mu ju tam šlohl jakýsi nádražák, kerý je postižený neuhasitelnů žízňů a tyto " nalezené" věci nabízá za štamprlu a pivisko po okolních hospodách ! Nám ale ujížďá vlak a tak pokračujem dalším. Od Veřovic až do Frenštáta je výluka, ale majú tady přistavené busy a tož je to pohodlné ...konečně ve Frýdlantě nad Ostraviců ! Na nádru si kupujem jakési ty poživatiny a potem obdivujem veliků plasticků mapu Beskyd a přitem nám mráz krasobruslí po zádiskoch, gdyž vidíme to veličajzné převýšení. Lokálků sa dostáváme až na konečnú - do Ostravice - a tadyk s vyvalenýma očiskama a otevřítýma hubama - ( pozor na muchy ! ) - čumíme užaslo na ohromné masívy obuch Smrků, keré sa tyčíja nad údolím snáď do výšky jedného kilometru !

Ve strašlivém dusnu 2 kiláky po hlavní silnici hore širokým údolím, pak přicházáme k odbočce do doliny potoka Mazáku a naraz zme úplně v iném světě - okolo nás je zmíšaný les, koryto potoka je skalnaté a plné kamení a balvanů a křišťálovo čistá voda tu vymlátila ve skalnatém spodku potoka hrozně moc žbluní a tůní. Na nekerých místách vidíme aj menší vodopádky. Kocháme sa tů krásů okolo nás a pomály lezeme dál hlubokým údolím, blíží sa poledně. Pak odbočka do užší doliny doleva, z říčky tady enom malučký potůček a my si tu na jednom místě dáváme polední pauzu. Potem zas dál. Ideme okolo víc jak 10 metrů vysokých, pískovcových horolezeckých skal a začínáme stúpat navrch na HORU. Napřeď nás stezka vede lesem, vycházáme na lúkách s chatami a divíme sa, jak už zme vysoko v horách a takéj nad tým, jak strašně vysoko eště máme lézt !! Veliků serpentýnů sa dostáváme o pár stovek metrů výš a mosíme si na chvilku oddychnút - okolo sa začínajů vyskytovat první túristi ...

Další zatáčků sa dostáváme k dřevěném altánku s lavečkami, gde je aj rozcestník značených cest. Je tu aj jedna hysterická cérka, kerá má na nohách střevíce s vysokýma podpatkami ( !!!) a jačí na skupinku, ze kerů došla, že už dál nigde néjde a že ju tady majú nechat v klidu umřít !! Nemáme čas na to, abysme sa podívali, jak to dopadne - k vrcholu eště daleko - a tak funíme dál ... Obdivuju Míru - myslél sem si, že gdyž v práci na úřadě furt sedí na stoličce v kanceláři, tož že bude remcat a nebude ně stačit, ale opak je pravdů - nestíhám já ... Z jednéj zatáčky sa nám otevírá pohled na ohromnú propasť pod nami a vidíme Frýdlant a aj Frýdek s Místkem a krajinu široko daleko. Docházajů nás dva pánové středního věku s mladým ogarů a na chvilku nám půjčujú dalekohled. Je sice trochu opar, ale opravdu enom trochu a my máme veliké štěstí, že je dneskaj tak pěkně, protože gdyby bylo škaredě, tož by byla HORA v mrakoch a my by zme viděli kulové ... Okrajem horského lesa - ( je plný všelijak pokrúcených a skorem holých stromů ,ty tady chudáci mosíja znášat ohromné vichry a větřiska ) - a přes kosodřevinu sa dostáváme dalšíma dvuma serpentinama výš a výš. Sú tady pomníčky luďom - nekeří tu aj "zařvali" - a všecky spojuje to, že měli všeci rádi HORU. Míra mě prchá dopředu, já sa snažím foťákem Směnů cosi vyfotit a obdivuju kuželovitý vrchol s velikým červenobílým vysílačem - už je enom kúsek nade mňů.

Potom přicházá poslední zatáčka a je tu konečně ON, kýžený TOP !!! Mezi množstvím turistickéj havěti tu na mňa čeká aj Mirek a tiskneme si ruky. ANO ! Dokázali zme to - sú 3 hodiny odpoledňa a Froněk a Lysáček zdravíja vrchol LYSÉ HORY !!!!! ( A máme za sebú aj moc pěkný sportovní výkon, protože sem, na kótu 1323 m, zme z údolí Mazáka vystúpili skoro kilometrovým převýšením). Na vrcholku Lyséj sa nacházá už zmiňovaný vysílač, meteorologická stanica a jakási podsaditá nízká dřevěná búda s bufetem - původní horská chata, pomenovaná po bardovi Bezručovi, vyhořela. Je tu plakát s výzvů na sbírku na postavení chaty novéj ... My pak chvilku odpočíváme na lavičce u trianglu. Je odcáď rozhled na veliků přehradu Šance, města na "F" ležíja takéj hluboko pod nama, vidíme další přehrady - Bašku a Olešnicu - a ve velikéj dálce v zamlženém horizontě dokonca předměstí Ostravy !! Pohled na druhů stranu nám přinášá eště větší překvapení - za ( jak namalovanů) kulisů Beskyd a Kysucí sa ve velikéj dálce k nebi pne ohromné pohoří ... ano, je to MALÁ FATRA !!

V bufetu si na památku dnešníj události kupujem pohlednice, na osvěžení si dáváme tonic a coca colu a hodinku venku odpočíváme a svačíme. Pak už sa definitívno lúčíme s HORŮ a pokračujem dál - směrem na Bílý kříž ... Nalevo vidíme horu Trávný. Velikým zestupem - napřeď přes paseky a lúky, potem lesem - prcháme před černýma mrakama, keré máme v zádoch. je to ale beznadějné, najednúc je všady okolo nás černo !!! Vycházáme na jakési lúky se starú dřevěniců a tady nás chytá první nápor vichra, po kerém hneď přicházá veliká přeháňka. Chvílu sa krčíme pod zvláštním obrovitým stromem s velikýma hrčama a pak letíme k téj chalupě, hneď u ní přístřešek a tam nacházáme aj seno. Takže nocleh !! Barák je sice obydlený jakýmsi starým dědů, ale to nám vůbec nevadí. Mira ide pak o pár chalup níž vyptat vodu a od jakéjsi paní dostává info o dědovi : prý ho mladí dali dole do dědiny do domova důchodců, ale on z tama utékl zpátky na rodné paseky ... Pak uléháme ke spánku. Venku prší a leje a zaséjc naopak, okolo ide jakási parta čundráků, nakukujů na nás a komentujú to : " Jéé, oni tady spějí !" Pak s Mirů kecáme o knížkách a muzice skorem do půlnoci a potem sladce chrníme až ...

další deň

... do 7.hodiny ranní. Už chválabohu neprší - ba naopak - dělá sa pěkně. Balíme a bez snídaně dál. Přes další lúky s chalupami docházáme na rozcestí nad Visalajama, gde je horský hotel. My ale pokračujem lesem do kopca na Bílý kříž, což je rekreační horské středisko, keré svůj název dostalo podle velikého dřevěného kříža v lesi, natřeného na bílo. Krom jiného je tu hneď u cesty hotel s posezením venku a tož si tu porúčáme neco na osvěžení a snídáme. Idu sa podívat na vyvěšený jídelníček a nejlacinější je tu smažený květák za 50 korun !!! Ale je tu klid, pěkně a vzduch je zadarmo ... Naše další kroky vedú okolo momentálně zavřítého obchoda a bufeta se zajímavým názvem " U Závisláků". Menším stúpáním a po vrstevnici přichodíme na vrchol kopca Súlova a tady sa nalevo táhne nižší skalní pískovcová stěna, kerá ale není vyšší než 7 metrů. Shazujem batohy a vydáváme sa na průzkum. Celkově to hodnotím nic moc a su zklamaný, eště že je tady tolik borůvek !

Po chvilce frčíme dál. Cesta sa pod vrcholem prudko zalamuje doleva a následuje mírné klesání. K mojém velikém úžasu tady vede turistická značka po vrcholu asi 300 m dlúhé, pískovcové skalní stěny, ze keréj sú místami vidět hory okolo Lyséj. Na jednom fajn fleku shazujem batohy, lezeme pod skaly a asi v délce 100 metrů sa pod nima vracáme zpátky. Skalní stěna je dosť zvětralá, bez voštin a iných okras, je celá skovaná v lesi a dosahuje největší výšky do takových 10 - 12 metrů. ( Slavné Súlovské skaly tu majú svoju nevlastní a o moc škaredší sestru !) Pokračujem - už s ruksakama na zádoch - dál, a na samém konci téj skalní stěny přicházáme na fantastické místo : vypadá to tady jako mini Tomašovský výhlad ve Slovenském ráji ! Z velikéj skaly, kerá nad údolí vyčnívá mohutným převisem, je nádherný výhled na Lysů horu. Skala sa vysoko zdvihá nad vrcholkami Smrků a její výška može byt aj 25 metrů O kúsek dál sa dostáváme na paseku s miliardů borůvek a malin a tož hodujem a doplňujem si velice chutný vitamín C. Mira ně líčí, jak by si dal borůvkový koláč tak sugestivně, až ně z toho tečů sliny po bradě. Tyto lesní plody tady majú bobule velikosti černého rybizu, škoda, že jich nemáme do čeho sbírat !!

Po nejakéj době z lesa vychodíme na hřebeň s lúkami a pastvinami - nacházá sa tu osada Dorotiakovci, v jejím středu mezi domkami a chalupami stojí trambus s pojizdnú prodejnů a my si tu každý kupujem veliků flašku Hanáckéj kyselky v plastu. Chvilku odpočinek na lavičce a lesní asfaltků z kopca pořáď dolů lesem. Hrozně jim tu řádí chrobák kůrovec ... Pak následuje "nekonečný boogie" furt po asfaltovéj silničce údolím Černé Ostravice. Sú tady velice hluboké lesy. Na jednom místě si v průzračnéj říčce umýváme naše smradlavé hnáty, tá voda zřejmě pramení v nejakéj obří mrazničce !!! Na rozcestí u hlavní silnice je autobusová zastávka. Samozřejmě nám nic nejede a tak pěšo dál až do Starých Hamrů ... ( Maryčka Magdonova ! ) Tady odpočíváme v jednéj škaredéj hospodě s vícero místnosťami a kámoš si tu porúčá polévku česnekačku. Pak idem asi 1 km okolo přehrady Šance, ale skrzevá vzrostlý les s ochranným pásmem - zákaz vlezu - nic nevidíme. Autobus, kerý nás veze dole do Ostravice, kopíruje břehy přehradního jezera, ale pořád je to bez výhledů na vodu. Až gdyž jedeme z vysokého kopca dole okolo přehradní hráze, tož je tady fantastický rozhled na celů přehradu, Grúň a Lysú horu - Mira to chce asj přes sklo honem vyfotit, ale zasekne sa mu film !

V Ostravici přestup a ve Frýdlantu, gde je u busového nádraží restauraca, si ideme na kofolu a kyselku a posedět. Pak po hlavní ulici, odbočka a zajímavým podchodem pod kolejama asi 1.5 km do kopca na konec města. U vyschlého potoka tu je jakási myslivecká hacienda, před ňů dřevěný přístřešek s lavkami z rozpůlených kmenů a mraky na spadnutí nás přesvědčujů o tom, že dneskaj spíme tady !

( Zitra chcem pokračovat na hrady Hukvaldy a Starý jičín).

poslední deň

Spíme hrozně a aj to je slabé slovo - na tých lavkách sa vůbec nedá ležat, navíc celů noc prší a ráno už leje a my začínáme mět mokré aj spacáky ! Lepší počasí už dneskaj asi nebude. A tak ráno balíme věci, vzdáváme to a ideme na vlak k domovu. Místo tepléj polévky, kerú nemajů, si možeme dat akoráť teplý párek v rohlíku ...