Výstup na Mount Kenya, druhou nejvyšší horu Afriky
Mt. Kenya je nejvyšší hora východoafrické Keni, na kontinentu ji přesahuje jenom Kilimanjaro, které leží v sousední Tanzánii. Dvě velehory se tyčí tak blízko sebe, že za dobré viditelnosti z vrcholu jedné spatříte tu druhou.
Alternativa pro romantiky
Každá ze dvou největších afrických velehor je jiná. Kilimanjaro trochu pohlednicově učesané a mnohem turisticky exponovanější. Mount Kenya rozlehlá, divoká a rozeklaná, s daleko menším počtem turistů zdolávajících její svahy a vrcholy. Ty jsou hned tři, všechny temné a skalnaté, kromě ranních hodin téměř pořád zahalené v mracích. Pouze ten nejnižší (Lenana Point – 4985 m) se dá pokořit pěší tůrou, zbývající dva (Batian – 5188 m, Nelion – 5199 m) potřebují vybavení a zkušenosti protřelého horolezce.
S konkurenčními výpravami se minete jednou dvakrát za den nebo až večer při nocování v několika noclehárnách a ubytovnách rozesetých po hoře. Mount Kenya je také mnohem levnější alternativa než Kilimanjaro, přestože i tady platíte desítky dolarů denně za povolení ke vstupu a pobytu v národním parku.
Vrcholy Mt. Kenya připravili o panenství až cestovatelé a objevitelé západního světa. Do jejich příchodu zůstával neposkvrněn, neboť kmeny Kikujů, Masajů a Samburů horu uctívaly a považovaly za sídlo boha Ngaie. Do hor svého času vyráželi jen šamani a kmenoví kouzelníci čerpat sílu a inspiraci. Jako první běloch vystoupal těsně pod vrcholy hrabě Samuel Teleki v roce 1887 (pojmenovali po něm zdejší kytku), nejvyšší vrchol Batian byl pokořen expedicí sira Halforda Mackindera roku 1899 (pojmenovali po něm údolí), i když souboje s domorodci stály život několik členů výpravy.
Sloni a jejich bratranci damani
K vrcholům Mt. Kenya v současnosti vede několik cest. Naše osmičlenná skupina, vedená místním zkušeným průvodcem Mohamedem a doprovázená dvěma nosiči, které jsme za stokorunu na den pro sichr najali, stoupá stezkou Sirimon. Ta vede z městečka Nanyuki a je nejméně používanou cestou k vrcholu.
Hned za vstupní branou se třeseme na setkání se slony, kteří se v nižších polohách národního parku volně pohybují. Čerstvé hromady sloního trusu odložené chobotnatci přímo na cestu naše očekávání jenom přiživují. Cestu lemuje hustý bambusový les, ve kterém jsou od slonů co chvíli proražené rozměrné tunely. Bohužel sloni pouze lomozí v hloubi bambusových houštin, ale v plné parádě se nám neukáží a přes cestu nám přebíhá jen několik antilop.
První noc trávíme v tábořišti Old Moses Hut ve výšce 3300 m, což už je území ležící nad pásmem bambusu a slonů. Naopak tady pomalu začíná teritorium damanů skalních, jakýchsi velkých hnědých přerostlých morčat. Tito zdatní skálolezci a skokani jsou kupodivu právě se slony vývojově nejbližší příbuzní.
Damani očividně nemají z člověka strach, v klidu poskakují okolo nás a větří něco k snědku. Když se ovšem přibližuji na dva kroky k jednomu ze zvířat, zvedá se na zadní, hrabe předními pacičkami, cení zuby a syčí. V představě agresivního polokrálíka zakouslého do obličeje se dávám na ústup zpět do bezpečné vzdálenosti. Potupa.
Stejně nebojácní jako damani jsou všelijací vrabci a jiná drobná ptačí verbež, která nám během všech dnů výstupu sedá na stany, sušící se pohorky, odložené oblečení a batohy a značkuje je hovínky. V ubytovně Shipton's Camp, podlouhlém baráku sbitém z hrubých prken a ležícím pod všemi třemi vrcholy ve výšce 4200 metrů, nám zase tučné myši v noci před výstupem žerou sýr. Tolik asi k místní pestré, činorodé a zlomyslné zvířeně.
Na Hory luxusně
Časy odvážných expedičníků jsou sice dávno pryč, ale my Češi stále hledáme na horách především romantiku a dřinu, batohy si zásadně taháme sami a k jídlu se spokojíme s paštikou a polévkou z pytlíku. Ne tak mnozí z dalších novodobých klientů, šplhajících k vrcholům Mt. Kenya.
Pravidlem komfortního výstupu je najmout si na osobu rovnou dva nosiče. Jeden nese výletníkovi krosnu, druhý táhne zásoby čerstvých potravin, rozkládací stolek, židličky, termosky na čaj, málem i ubrus s vázičkou doprostřed a porcelánové talíře. Všechno podle přání zákazníka. Na druhou stranu si pak výstup mohou dovolit i straší lidé, pro které by byl jinak pravděpodobně příliš fyzicky náročný.
Při tomto all inclusive sevisu servírují najatí domorodci k snídani kávu, palačinky a čerstvé ovoce, k obědu rybí filé se šťouchanými bramborami a k večeři třeba spaghetti bolognese. Jako v nóbl hotelu, ačkoliv vysokohorské útulny na Mt. Kenya sestávají většinou z dřevěných bud nacpaných palandami. Ovšem, takový Shipton's Camp má i splachovací záchody.
Krajinky a panoramata
Profil Mt. Kenya je velmi zajímavý. Jde o tři a půl milionu let starou vyhaslou sopku, jejíž členitý a rozlehlý střed je zbytkem vulkanického jádra. Trvá minimálně dva dny sestupů a výstupů svahy a ledovcovými údolími, než se dostanete pod vlastní vrcholy, které nad vámi po dnech plahočení stále ční velmi nedobytně.
Nejtypičtějšími rostlinami, která určují ráz KRAJINY ve výšce nad tři tisíce metrů, jsou lobélie a starčeky. V těchto nadmořských výškách připomíná Mt. Kenya pravěkou krajinu jako z Burianových obrazů. Starčeky podobné zelným hlávkám se krčí u vodou nasáklé země vysokohorských blat a vřesovišť. Když se jim dá dost času, třeba dvě stovky let, vyrostou do výšky několika metrů a podobají se palmám. Lobélie jsou vysoké, štíhlé a porostlé po celé délce jemnými chlupy. Nám nejvíc připomínají vlasatého bratrance Eda z Adamsovy rodiny, Mohamed o nich mluví jako o pštrosích lobéliích, právě ony jsou latinsky pojmenovány po hraběti Telekim.
Cigáro a deštník, nezbytnost vysokohorského průvodce
Keňa nemá moc kuřáků, protože cigarety jsou pro většinu obyčejných lidí příliš nákladná položka v útlém měsíčním rozpočtu. Ovšem vysokohorský průvodce Mohamed si umí vydělat, za své služby nám účtuje 1000 šilinků (asi 250 Kč) denně, což je na místní poměry velmi nadprůměrný výdělek. Takže si tabáku dopřává okázale, často a s chutí.
Mohamedovi nedělá potíže stoupat s batohem na zádech do kopce ve čtyřech kilometrech nadmořské výšky a přitom kouřit. Když se při finálním nočním výstupu krok za krokem šineme na vrchol Lenana Point a lapáme nemohoucně po dechu, Mohamed vedle nás vyklusává s rukama v kapsách a mocně potahuje cigaretu značky Sportsman. Nám, s hlavami a žaludky rozkomíhanými výškovou nemocí, se z toho chce zvracet.
Vedle cigaret je nezbytným vybavením všech místních šerpů deštník. Má ho každý, kterého při pětidenní cestě míjíme. Za sucha jej používají coby špacírku, za deště roztáhnou nad sebou. Horal vybavený v evropském outdoor shopu plném vychytávek kroutí hlavou, ale místním to bezchybně funguje. Zatímco my dosahujeme promrzlého a zasněženého vrcholu nabuzení glukózou a energetickými preparáty, vystrojení v technickém oblečení a ověšení našlapanou výbavou, místním borcům k tomu stačí deštník a cigáro.
Radost z pokoření Hory si po třech a půl hodinách chůze ze Shipton's Campu, za kýčovitě okouzlujícího svítání, užíváme sami a privátně. Žádné další turistické skupiny nám nekazí pocit dobyvatelů, nikdo s námi neokupuje vrchol, na kterém svištící vítr stlačuje teplotu hluboko pod bod mrazu.
Nadupaní endorfiny zdviháme pěsti ve vítězném gestu a fotíme se s vrcholovou vlajkou. Foťák uvyklý rovníkovému klimatu zamrzá a odmítá fungovat. Mohamed přechází naše blbnutí se stoickým klidem, zalézá do závětří velkého kamene a zapaluje další cigaretu. Tento vrchol zdolal už nejméně čtyřistakrát, takže počká, až se bílí muzungu vyblbnou, a zase je spořádaně odvede dolů.
vyšlo 2008 v cestovatelském magazínu Travel Digest.
Na výstup na Mount Kenya vás pozvala ESO travel, cestovní kancelář s exotickou specializací. Dovolená Keňa nabízí ještě mnohem víc – africké safari, nádherné pláže i divoké kmeny.
Fotogalerie
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Meru County
Půjčovna autPříspěvky z okolí Výstup na Mount Kenya, druhou nejvyšší horu Afriky
