Výstup na Sněžku 30. 12. 2011

Po ránu sice trochu sněží, ale občas se oblačnost protrhává a tak se dopoledne vydávám z Hotelu Energetik dolů do Pece pod Sněžkou s ještě nejasným cílem dnešního výletu. Dole se však celkem brzy rozhoduji, že bych to mohl dnes zkusit znovu. Hlavní část výstupu tedy zahajuji v Peci pod Sněžkou, městečku, které je připomínáno již v 15. století. Název obce „Pec“ patrně vznikl počeštěním německého pojmenování Pezter. Druhá část „pod Sněžkou“ byla přidána v roce 1948, aby se odlišila od stejnojmenné obce na Šumavě (dnes Nová Pec na Prachaticku).

Ještě nemám úplně jasno kudy nahoru a kudy zpět. Obří důl láká, ale nevím, zda je schůdný. Zkusím to a uvidím. Cesta je částečně vyšlapaná a tudíž tady někdo šel. Ale záhy zjišťuji, že jsou zde ještě nějaké chaty a šlápoty dál jsou značně zaváté. Ale pokračuji, není zde žádný zákaz, naopak vidím kus před sebou se někoho pohybovat. Viditelnost se krok od kroku zhoršuje, ale přesto se kochám. Cesta vede stále do kopce. Obří důl je zajímavě vyvinuté horské údolí ledovcového původu, které se rozkládá mezi Pecí pod Sněžkou a úpatím Sněžky sevřené Širokým hřbetem a Studniční horou. Ve vrchní části, která se začíná otevírat, přibývá oblačnosti, drobného sněženi a větru. Zde pro mne začíná putování po otevřených krkonošských hřebenech. Skoro by to chtělo tyče, abych se neztratil. Také dnes se mi začíná rozplývat představa idylického putování na Sněžku za slunečného počasí.

Po modré značce, kterou jsem skoro celou cestu neviděl, přicházím do Obřího sedla (1.395 m.n.m.). Zjišťuji, že také dnes na tom budu s hezkými výhledy do okolí nebo na Sněžku obdobně jako včera. Občerstvení v polské chatě Dom Slaski opět vynechávám a pokračuji dobýt Sněžku. Schází mi k tomu posledních jeden a půl kilometru. Kamenný chodník je značně namrzlý a k tomu silné poryvy větru. Zjišťuji, že moje osobní meteorologická předpověď selhala. Před chvílí jsem si totiž říkal, že horší počasí než včera již být nemůže. Chvílemi se však ukazuje, že to je možné. Silné poryvy větru dělají z nasazování kapuci velmi zajímavou věc. Zážitky při cestě nahoru i pobyt na nejvyšší hoře České republiky jsou obdobné jako včera. Ani dnes mi není umožněno prohlédnout si detailně Krakonošovo panství.

Ve 13 hodin 20 minut přicházím na Sněžku. Jsem v nadmořské výšce 1.602 metrů, výš už to nejde, není kam stoupat. Po 24 hodinách opět na nejvyšší hoře České republiky. V oblačnosti rozeznávám obrysy rotundové kaple sv. Vavřince z roku, polské horské boudy i budovy nové České poštovny.

Ani dnes mi počasí neumožňuje nádherné kruhové výhledy, ani výstup na vyhlídkovou plošinu, tak navštěvuji interiér České Poštovny. Opět tady razítkuji pohled, vhazuji ho do schránky a zapisuji se do návštěvní knihy. Paní za pultem mne poznává a diví se, co mě sem přivádí v takovém počasí druhý den po sobě. Ochutnávám teplý tekutý štrúdl a na její doporučení si dávám svařené víno.

Zpátky se vydávám po žluté turistické značce okolo vrchní stanice lanovky. Moc lidí jsem dnes nahoře neviděl a moc jich ani po cestě nepotkávám. Moje kroky vedou skoro souběžně s lanovkou kolem nepřístupného vrcholu Růžové hory. Brzy procházím okolo stanice lanovky Růžová hora. Zbývá ještě asi další kilometr stále po žluté na místo nazvané Růžohorky. Odtud pokračuji po zeleně značené cestě, která výrazně klesá Růžovým dolem. Zpět do Pece pod Sněžkou přicházím lesem po zelené turistické značce. Na závěr dnešního dne musím ještě absolvovat asi tříkilometrové stoupání k hotelu. Opět se k večeru vyjasňuje obloha a to jsem v Peci nic nepil. Ale přípitek bych si zasloužil, dnes mám v nohou dalších 22 kilometrů a především další návštěvu vznešené dámy jménem Sněžka.

Popis putování na Sněžku předchozího dne:https://www.turistika.cz/cestopisy/vystup-na-snezku-29-12-2011

Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: http://bubinga.blog.cz/