Vzhůru na Roháče
A je to tady. Po měsíčním domlouvání je konečně na světě termín, který nám vyhovuje. Předpokládaný odjezd byl stanoven na pátek na 13:00 z Ostravy. Nakonec po mírném zdržení vyrážíme kolem půl třetí. Po celkem pohodové cestě jsme na místě začátku túry ve velice příznivou hodinu pro noční putování. Vyrážíme plni optimismu v půl sedmé za naprosté tmy.
Čeká nás necelých 7 kilometrů a převýšení cca 800 metrů do cíle dnešní etapy, a to do Pyšného sedla. Odtud byl plán druhý den dále na Roháče. Vše ale dopadlo poněkud jinak. Po pár prvních metrech je jasné, že v noci bude po výstup do sedla po kamenitých stezkách dobrá bojovka. Bleskově proto „startujeme“ čelovky a odvážně se prodíráme tatranskou tmou. Začátek je celkem v klidu, široká lesní cesta, sem tam nějaký kámen. Se stoupající nadmořskou výškou se cesta mění v kamenitou stezku a s houstnoucí mlhou a klesající teplotou začíná být výstup dobrá sranda.
Na určené místo do Pyšného sedla jsme dorazili něco málo po desáté. Viditelnost něco málo kolem 10 metrů, teplota mírně pod nulou a stále klesá. Takto nás přivítalo Pyšné sedlo. Bleskově stavíme stany a po mírné večeři raději rychle usínáme.
Sobotní ráno nemá chybu! Teplota kolem –5 stupňů, všude kolem hustá mlha. Připadali jsem si jako v zimě, všude kolem nádherně namrzlá kosodřevina. Krátká porada a je rozhodnuto vyčkat, s tím, že desátá rozhodne. Desátá nerozhodla, nerozhodla ani jedenáctá, a tak bylo po dlouhé poradě (odvážnější členové chtěli pokračovat) rozhodnuto ustoupit do údolí. V půl třetí jsme dole u auta. Panuje nádherné počasí, sluníčko svítí nikde ani mráček. Před námi se rýsuje majestátný vrchol Kriváně. Po krátké zastávce na přehradě Liptovská Mara se vracíme zpět. Bohužel, měsíc nazpět bylo v Tatrách nádherné počasí, prostě super babí léto. No, co se dá dělat, snad příští rok….