Vzpomínky a obrázky z Holandska – 2. část

Pokračujeme na západ země a po cestě obdivujeme holandské zahrádky i pole a na nich všudypřítomné květiny. Do Holandska jsme se totiž mimo jiné vydali za jedním z jeho symbolů, za tulipány. Slova Holandsko a tulipány, to je pro mnohé lidi synonymum. Tulipány jsou v této zemi oblíbenou výzdobou domácností, předzahrádek, dvorků i městských parků, kde kvetou jednotlivé druhy od jara až do léta. Ale Nizozemci milují veškeré druhy květin a ty se zde pěstují ve velkém. Úžasné a možná i nebezpečné pohledy se naskýtají při jízdě autem. Kolem silnic jsou barevná pole s tulipány, hyacinty, narcisy nebo liliemi. Pohled na rozsáhlá květinová pole kvetoucí ve všech možných barvách patří bezesporu k jednomu z největších zážitků při návštěvě země. Úzká silnice z obou stran zaplavená tisíci tulipány je opravdu nevšední podívaná. Je však potřeba za ní přijet zavčasu, jelikož by opozdivší se turista mohl posmutnět a srdce milovníka květin zaplakat. Tulipány se totiž z velké části také pěstují kvůli dobře prodejným cibulkám.

Je však zajímavé, že domovinou tulipánů není tato země, nýbrž Persie nebo oblast jižního Pamíru. Z těchto oblastí znají botanikové stovku původních druhů. Do Holandska doputovaly cibulky tulipánů přes botanickou zahradu ve Vídni. Vzhledem k ideálním podmínkám, které spočívají v hlinitopísčité půdě, se jim začalo v Holandsku nebývale dařit. Místní zahradníci dokázali vypěstovat různé tvarové i barevné druhy tulipánů a dnes udávají Holandští floristé tón květinové módě. Registrováno je na tři tisíce druhů těchto květin, mezi nimiž nechybí názvy „Královna noci“ či „Černý diamant“. Černá odrůda této květiny, která však v té době čekala na své objevení, inspirovala Alexandra Dumase k napsání knihy Černý tulipán.

Holanďané jsou však nejen dobří zahradníci, ale také šikovní obchodníci. Cibulky tulipánů i samotné rostliny se vyvážejí z Holandska do mnoho zemí světa po miliónech. Vypěstuje se zde 43 % tulipánu z celého světa. Nizozemci si exportem řezaných tulipánů a jejich cibulek přijdou ročně na několik miliard Eur. Další příjmy mají samozřejmě z turistiky.

Kdo se jede do Holandska podívat na kytičky, určitě by neměl vynechat návštěvu krásného květinového parku Keukenhof. Také my jsme si určili termín návštěvy země, abychom mohli zavítat do tohoto největšího květinového parku v Evropě, který se rozprostírá na ploše několika desítek hektarů uprostřed květinových polí a nabízí milióny květin na venkovní ploše i v pavilónech.

Květinový park Keukenhof, který byl otevřen v roce 1950, je proslulý po celém světě a láká mnoho turistů. Z toho důvodu si myslím, že nejlepší doba pro návštěvu je ráno, ihned poté, co otvírají. To tam lze ještě něco vyfotografovat. Návštěvník se zde prochází po patnácti kilometrech pěšinek okolo nekonečných lánů krásných tulipánů, malebných jezírek, překrásných potůčků, půvabných altánů, starých stromů, uměleckých děl sochařů, menších či větších skleníků nebo větrného mlýnu, ze kterého se lze rozhlédnout po zahradě i okolí.

Kromě tulipánů jsou tady i další důmyslně vysázené a neskutečně pestrobarevné kytičky, například narcisy, begonie, krokusy, mečíky, chryzantémy, jiřiny, růže a také exotické rostliny.Květiny jsou po celou dobu výstavy podle potřeby obměňovány a dosazovány. Počty květin jdou do miliónů. A barvy? To si snad ani člověk neumí představit. Kromě kytiček tady každé jaro ještě kvetou okrasné stromy a keře.

Název Keukenhof (kuchyňský dvůr) vznikl patrně od místa, kde byl park založen. Jednalo se o bývalý letní zámeček hraběnky Jakoby van Beieren, která tady mimo jiné pěstovala koření a léčivé byliny. Keukenhof leží asi 30 km jihozápadně od Amsterdamu, nedaleko města Lisse. Většinou bývá otevřen okolo 20. března a brány zavírá okolo 20. května. Na bližší informace je dobré se podívat na jejich webové stránky (http://www.keukenhof.nl/nl/). Kdo se zatoulá na jaře do Nizozemska, ať se tam určitě podívá. Neudělá chybu, bude spokojen. Krása je sice záležitostí vkusu, ale tento květinový ráj se musí líbit asi každému.

Aby těch kytiček nebylo málo, tak jsme ještě zajeli kousek na jih, do nedalekého města Leiden, kde se nachází Hortus Botanicus Leiden, jedna z nejstarších evropských botanických zahrad. Založena byla roku 1590 a je úzce svázána s místní univerzitou. Během její existence v ní pracovalo mnoho významných botaniků. Například pan Carolus Clusius přivezl z Rakouska cibule tulipánů a jako první v celé západní Evropě začal v roce 1593 pěstovat tyto květiny.

Významnou součástí zahrady jsou skleníky. Zdejší bohaté a interesantní sbírky se specializují na východoasijské rody, tj. rostliny pocházející z bývalých holandských kolonií. Jsou zde k vidění kapradiny nebo masožravé láčkovky. V zahradě je také mnoho zajímavých a starých stromů, různé javory, ginkgo biloba, katalpa a další. V roce 2001 oslavila nejstarší rostlina v zahradě, Laburnum anagyroides (štědřenec), čtyřsté "narozeniny". Ve venkovní expozici je zajímavá asijská zahrada věnovaná známému vědci, von Sieboldovi, užitková zahrada či Clusiova zahrada, která byla vybudována na vzpomínku na tohoto významného botanika. Ani zde nechybí oranžérie, jež byla postavena v roce 1745 podle návrhu architekta Daniela Marota.

Ač nejsem botanik nebo znalec flory, musím říct, že se mi zde velmi líbilo a návštěvu mohu doporučit. Botanická zahrada se nachází v centru města, na ulici Rapenburg 73. Když chce zajet člověk až do blízkosti zahrady, není jednoduché ji najít a už vůbec není snadné zaparkovat. Po městě jsme totiž neviděli značení, které by nás přivedlo k zahradě. Také je zde mnoho jednosměrných ulic. Vstup do zahrady vede okolo původní historické kaple, dnes vysokoškolského klubu. Denní vstupenka činila v době naší návštěvy 5 Eur, pro děti polovinu. Ohledně aktuální doby otevření a výše vstupného je dobré se podívat na jejich webové stránky (http://www.hortus.leidenuniv.nl/).

Také v Holandsku lze zamířit za klidem a romantikou na zajímavé písečné pláže. Podél dvě stě osmdesát kilometrů dlouhého severomořského pobřeží leží řada oblíbených městeček nebo lázeňských míst. Když už člověk pozoruje v této zemi mořské vlny, bylo by chybou nenavštívit některé ze smělých vodních děl, které Holanďané vybudovali a opět si připomenout proč název Nizozemí je odvozen od pojmu „nízké země“.

Projíždíme okolo Rotterdamu, největšího světového přístavu, jehož návštěva by byla také určitě zajímavá. Potřebovali bychom na to alespoň další den. Pokračujeme tedy po silnici N 57 do provincie Zeeland, jejíž velká část leží pod úrovní hladiny moře a před záplavami jí dnes chrání monumentální vodní dílo Delta. Především v minulosti tato země buď byla, nebo nebyla a to v závislosti na přílivu, odlivu, směru větru a vydatnosti srážek, případně síle bouří. V druhé polovině minulého století se Holanďané rozhodli naučit přírodu „slušnému“ chování. Nejprve vznikly tři menší hráze: Veersegat (respektive celé jezero Veersemeer, které se připojilo k Noord-Beveland k Zuid-Bevelandu), Haringvlietdam a Brouwersdam. V roce 1976 se začala stavět mohutná průtoková, protipříbojovými ocelovými uzávěrami vybavená hráz Oosterscheldedam, kterou jsou schopni do hodiny hermeticky uzavřít. Vrata se však stahují jen při velmi zlých bouřích. Když je příliv, tak voda se valí do zálivu pod vraty a vytváří údajně zajímavé peřeje. Toto jsme však neviděli.

Stavební projekt Delta, trval téměř 30let a stál skoro 2,4 miliardy dolarů. Je zajímavé, že toto dílo začalo vznikat na základě zákona Delta, který schválil v roce 1958 parlament. V říjnu 1986 otevřela královna Beatrix tuto nejmodernější mořskou bariéru. Jedná také patrně o největší vodní dílo svého druhu na světě. Náročnost finanční i technická byla zvolena proto, aby nebyla poškozena fauna a flóra Východní Šeldy. Protipříbojové uzávěry tvoří 62 gigantických posuvných ocelových vrat o tloušťce 5 metrů, výšce až 47 metrů a hmotnosti od 300 do 500 tun. Brány jsou umístěné mezi 65 prefabrikovanými betonovými pilíři, ze kterých jsou však vidět pouze "vrata", neboť větší část tohoto díla stojí pod vodou. Délka hráze je 9 kilometrů a podle výpočtů projektantů je tato část země bezpečná pro příští generace i přesto, že gigantické pilíře byly zapuštěny do písku. Spolu s dalšími přehradami, plavebními komorami a vlnolamy došlo k přemodelování celého jihozápadního pobřeží Holandska.

Vše o stavbě obřích železobetonových bran, které jsou schopni reagovat na střídání přílivu a odlivu, a přitom chrání pobřeží před přívalovými vlnami, se může člověk dozvědět na výstavě Delta Expo Neeltje Jans. Bližší informace o vstupném a otevírací době lze nalézt na internetu (http://www.neeltjejans.nl/en/deltaworks/delta-expo).

Pokračujeme na jih po silnici N 57 do města Middelburg a dále volíme jízdu po dálnicích až na jihovýchod země do nizozemské provincie Limburg. Holandsko je malá země, nízké nadmořské výšky, ale vysoké a dobré životní úrovně. Občas to vypadá, že v Holandsku je všechno malé. Města, ve kterých nejsou mrakodrapy, nýbrž půvabné domečky, plynule přecházejí do menších měst a vesnic. Jedním takovým je městečko Vaals, které se nachází přibližně 23 km východně od hlavního města provincie, Maastrichtu. Na území obce leží Vaalserberg, nejvyšší vrchol kontinentálního Nizozemí. O úplné nizozemské prvenství jej připravil antilský ostrov Sába, jehož činná sopka Mount Scenery dosahuje nadmořské výšky 877 metrů.

Rovinaté a placaté Nizozemí se ve svém jihovýchodním cípu zvedá do téměř závratných výšek. Samozřejmě je to myšleno na zdejší poměry. Dobýt vrchol tohoto poměrně rozlehlého kopce není až zas tak těžké. Autem lze skoro až k němu dojet po pohodlné silnici, která se v několika zatáčkách vine až na samotný vrcholek. My jsme zaparkovali hned na prvním velkém parkovišti a šli na procházku. Během necelých deseti minut objevujeme velký areál, jehož součástí je restaurace, občerstvovací kiosky, křovinatý labyrint, dětské hřiště a místo, kde se rovněž nachází samotný nejvyšší bod Nizozemí.

Brzo nacházíme tzv. „Drielandenpunt“ – místo s nadmořskou výškou 322,5 metrů, kde se stýkají hranice Belgie, Nizozemí a Německa. Je zde osazen ocelový hraniční patník s nápisem a kousek opodál stojí vysoká ocelová vyhlídková věž. Vstupné na věž činí 3 Eur na osobu. Já jsem byl asi jediný, kdo šlapal nahoru pěšky, ostatní návštěvníci se svezli výtahem. Z vrcholku věže je pěkný rozhled na všechny světové strany do malebné krajiny tří států.

Nedaleko od městečko Vaals přejíždíme hranice do německého města Aachen a dále přes tuto zemi do Česka. Už když jsme plánovali návštěvu Holandska, tak jsme se smířili s tím, že zdaleka neuvidíme vše, co bychom chtěli. Nevadí, byli spokojeni, líbilo se nám.

Předchozí část: https://www.turistika.cz/cestopisy/vzpominky-a-obrazky-z-holandska-1-cast

Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: http://bubinga.blog.cz/