XL. Křišťálové proroctví - světelné

Šťastná berlínská hvězda - Light (Světlo)  •  Fotografie (97)  • Foto: Astrotom

Vstoupit do fotogalerie (97 fotografií)

Zámek Charlottensburg

Vstoupit do fotogalerie (97 fotografií)

1. KŘIŠŤÁLOVÉ PROROCTVÍ – světelné

Netrvalo dlouho a po mém Alpském putování jsem se vypravil z hor do nížin (rovin). Rozhodl jsem se strávit trochu letošního babího léta v Berlíně a užít si „tvořivý zítřek“ – „creating tomorow“ na třináctém festivalu Světla (Festival of Light). O tomto podzimním víkendu (12. – 13. října 2018) jsem se proměnil v tajemného džina z kouzelné placatky a jako zázrakem jsem se přesunul mezi křišťálové mrakodrapy objevit „Berlínský diamant“.

„Heslo tedy znělo: B. B. L., B. D., C. T.

(berlínské babí léto, berlínský diamant, creating tomorow)

ZÁPADNÍ BERLÍN

ZÁMEK CHARLOTTENSBURG – BOŽSKÉ SVĚTLO (LIGHT)

Krátce po dvanácté hodině jsem stál před žlutě zářícím zámkem Charlottensburg, který svítil v podzimním Berlínu jako zlaté Slunce na modré obloze. Snad se mi podaří najít ztracený berlínský diamant, který je velmi nenápadnou zlatou mincí a hvězdou. Stačí být jako skromný člověk s malým mečem (rozumem) a chráněný velkým štítem (srdcem).

Prošel jsem se trochu zámeckými podzimními zahradami a užíval si příjemnou slunečnou atmosféru babího léta.

„Velmi mnoho zámeckých pokladů ukrývá se v Berlínu,

velké množství zlata jako zlatého spadaného listí.“

I když jsem věděl, že pouze jeden jediný drahokam ze všech pokladů si mohu přivézt zpátky domů.

Berlíňané i poutníci mohou v dnešní uspěchané době využívat zámecké zahrady, i teď v období babího léta, k meditaci, fotografování, sportu i odpočinku.

Zadíval jsem se přes zlaté, třpytící se, jezírko směrem k zámku a věděl jsem, že:

„Objevit berlínský diamant nemusí být vůbec těžké.

Pokud se hledač pokladu nenechá oslnit zlatem, stříbrem a drahokamy,

a ani se jich reálně nedotkne vlastní rukou.“

Když jsem opouštěl zámek Charlottensburg, tak se mi hlavou honilo pár otázek: Stačí mít snad jen přízeň zámeckých a královských andělů? Mohou žít andělé na zámku? Střeží andělé také berlínský diamant? A kde se berlínský diamant v hlavním německém městě mezi mrakodrapy opravdu ukrývá?

KOSTEL SVATÉHO VILÉMA

S těmito otázkami jsem se přesunul o kousek dál ze Středověku do Novověku, tedy do moderní čtvrti západního Berlína k polorozbořenému kostelu Svatého Viléma, a k nové zvonici a novému chrámu.

 Naštěstí kostel nespadl celý a alespoň pár maličkostí, symbolů a fresek se podařilo zachránit.

1. Svatý Grál, Nebeský Pohár, od něhož se odvarací dva pozemští draci či jedovatí hadi, kteří se bojí Vyšších Světů, Nebeských Tajemství, Boží Pravdy i samotného Boha.
2. Zlaté hodiny se sice pro tento kostel zastavily, ale čas nikdy, žádné zlo, nemůže zabrzdit, jako vodu v řekách nebo Zemi otáčející se kolem Slunce.
3. Zlaté žezlo a Nebeská moudrá koule jsou znamením moudrého vládnutí mezi Bohem a Světem – božskou silou a hlubokým vnímáním.
4. OSMILÍSTEK mi snad i v Berlínu přinese dvojnásobné štěstí při hledání Diamantu, Světla, Tajemství, Poselství i Proroctví, čímž dojdu k naplnění tohoto příběhu a zároveň i k cíli mojí další nebeské mise.

Ponořil jsem se do hluboké modře Nového zdejšího chrámu, v němž jako malá nejzářivější hvězda se vznášel zlatý Kristus – na půl člověk a na půl Bůh.

POSTDAMERPLATZ A SONY CENTRUM

Pozdní odpoledne a podvečer jsem strávil již v úplně jiném moderním světě na náměstí Postadamerplatz, kde se nachází unikátní obchodní Sony Centrum se zavěšenou střechou nad skleněnými mrakodrapy, kde lze v jakémkoliv počasí chvilku posedět u fontány v restauracích a kavárnách.

Pouze starý zrenovovaný berlínský semafor připomíná staré časy západního Berlína a nad tím vším věčným dopravním hemžením se jako malá naděje, vznášel vyhlídkový balón.

Tiše jsem si prošel památník s Berlínskou zdí, přičemž nejzajímavější na ní zůstalo to, že se dá v dnešní době, pohodovým krokem, krásně celá obejít. Vůbec se u ní člověk nezadýchá a kuřák si může v poklidu dát svou cigaretku. Chvilku podvečerního volna jsem strávil v Einsteinově kavárně a odpočinul si i porozjímal u německé kávy a jahodového zákusku.

Těsně před setměním a odjezdem na ubytování jsem si užil krásný podzimní západ Slunce v západním Berlínu odrážející se v křišťálově skleněných mrakodrapech a barvící listy na stromech.

Nezbylo mi tedy nic jiného, než rozsvítit a rozzářit berlínskou lucernu ve svém srdci a připravit se na druhý den:

„FESTIVALOVÝ DEN SVĚTEL“

(FESTIVAL OF LIGHT)

VÝCHODNÍ BERLÍN

BRANIBORSKÁ BRÁNA

Druhý den jsem se probudil s podzimním svítáním, jehož sluneční paprsky mne po chvilce přenesly k vítěznému sloupu se zlatým nebeským Andělem a duchovním strážcem Berlína. Pokračoval jsem od Reichstagu (Říšského sněmu), podíval se k zajímavé prosklené budově vlakového nádraží, prošel jsem se okolo nových budov německého parlamentu, sídla kancléře a skrze Braniborskou bránu se čtyřspřežením do Východního Berlína.

Pokračoval jsem až k Francouzskému Dómu, kde jsem si všiml sousoší Ježíše s poutnickou holí, čímž jsem došel k zajímavé myšlence:

„Moudrost Světa objeví poutník pouze na cestách, a pokud se nechá vést Bohem, jeho sluneční silou, tak dojde k Posvátné Studni, nevyčerpatelnému zdroji božského poznání a nebeské inspirace.“

 Šel jsem dál berlínskými ulicemi a náměstími okolo Humboldtovi univerzity a kostela Svaté Hedviky, až na muzejní ostrov s Berlínskou katedrálou.

BERLÍNSKÁ KATEDRÁLA

Stál jsem před Berlínskou katedrálou u fontány a zadíval se na zlatý kříž na modré obloze, abych nalezl její skryté tajemství:

1. Nebeského Poháru – symbolizující Vyšší Štěstí
2. Nebeské Trnové Koruny – nebeské bolesti a utrpení
3. S ochrannou bílé Holubice, Svatým Duchem, pod ochrannou nebeských křídel

Svatý Grál je ukryt vysoko na nebesích, kam ho vynesli a střeží ho pouze andělé. Ti jediní mají přístup ke Svatému Tajemství a jsou nejvyššími posly samotného jediného Boha.

Všiml jsem si bílé holubice vysoko v kopuli katedrály – tedy na jejím nebeském stropu. To bylo znamení se také vznést, vyšlápnout si, k modré německé obloze nad střechu tohoto velkolepého chrámu. Odkud se mi naskytl velmi jasný výhled na celé německé hlavní město v jeho podzimním šatu.

„Královská koruna, na níž jsem hleděl z výšky, mi připomněla,

že neobyčejná krása Světa spočívá v mocné síle osobní jedinečnosti.“

Uslyšel jsem andělské cinknutí trianglu, magického božského trojúhelníku, což byl pro mne pokyn vrátit se zpátky dolů a prohlédnout si ještě nějaký kout berlínského muzejního ostrova. Jelikož čas se nezadržitelně krátil, i když ho bylo stále dost.

STARÉ MUZEUM S ANTICKÝMI SBÍRKAMI

V Berlínu jsem si vybral muzeum Antiky, což je taková starodávná kamenná truhla uzavřená starým zrezivělým klíčem. Prázdná Amfora (nádoba na vodu) symbolizuje starověkou moudrost. Pokud hledač ví, co hledá, pak to určitě objeví, a proto i berlínský diamant nemusí být na věky věků ztracený. Stačí mít jen zlatá andělská křídla, jako zdejší okřídlený Kozoroh.

„K vítězství nad světem potřebuje mít člověk lásku nebeskou

dvou objímajících se andílků a božskou sílu vyšších andělů.“

Pravděpodobně existují tajné dveře k velkému pokladu světa mezi dvěma antickými sloupy a střeží ho tam Olympští bohové:

1. ZEUS
2. HÉRA
3. HERMES
4. AFRODITA
5. APOLLÓN
6. SATYR
7. DIONÝSOS
8. ARTEMIS
9. ASKLÉPIOS

ALEXANDERPLATZ

Nakonec jsem se prošel po muzejním ostrovu a odpočinul si u řeky Sprévy, a posléze se vydal na moderní Alexanderplatz s televizní věží a historickou kruhovou stavbičkou znázorňující všechna hlavní světová města uspořádané, sjednocené a spřátelené v malém vesmírném atomu či molekule. Tím jsem vyrozuměl z tajné boží řeči, že i ve Vesmíru existuje svobodný řád. I když to někdy tak nevypadá a mnoho lidí tohle nikdy nepochopí.

Avšak už se setmělo a Berlín se ponořil do tmy, čímž mohla vypuknout ohromující světelná show, kdy se historické památky i moderní mrakodrapy vlivem světelných laserů nádherně probarvily a skrze symbolickou řeč vyprávěly noční příběhy. I když pouze dvě Světla jsou v Berlínu věčná – „zlaté sluneční a stříbrné měsíční“.

Vyrazil jsem tedy do magické noci Světel a tříhodinové okružní jízdy Berlínem vyhlídkovým autobusem, v jejímž středu nejvíce zářila Berlínská katedrála, která zde v miliónovém městě byla jenom malou barevnou a zářící fontánkou světové moudrosti a nebeského poznání.

Brzy ráno jsem se probudil a stál opět v Praze ve staré budově vlakového nádraží před Fantovou kavárnou, přičemž jsem úplně nevědomky sáhl do kapsy u bundy a vytáhl „průzračný berlínský diamant“. Nejspíš mi ho tam podstrčil nějaký tajný agent, a pak na něho úplně zapomněl.

„Otázkou jen zůstává, jak se dostal z hluboké Benátské laguny až do Berlína. To bude další novověká záhada, která zatím čeká na rozluštění někdy příště. Hlavně že se na věky věků definitivně neztratil v davu mezi křišťálovými mrakodrapy.“

Zpracováno v Táboře, dne 10. února 2019

Tomáš Vojta z Tábora

www.atlantadia.estranky.cz

Autor: Astrotom

Další články autora: 6

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli