Z Čeperky do Murmanska

Z Čeperky do Murmanska

Tak a je to tady. Jedu do RUSKA! Sice přes cestovku“ Halmanová“, ale do těchto končin zatím nemám odvahu jet jen tak sám na hubu. Z Hradce jedeme dva, já a naše paní vrátná – Jarka Nebeská. Vše je sbaleno,jen vyrazit. Ale je tu první průšvih. Večer před odjezdem mě přestaly poslouchat nohy a já jedu teď o holi. A to ještě se spíš jen belhám k vlaku. Co bude dál, jak to zvládnu, nevím.Musím nechat doma kameru, nezvládl bych obojí, tak bohužel bude jen foťák

Z Pardubic jedeme ve 12.21. EC vlakem do Varšavy. Už cestou ve vlaku se seznamujeme se zbytkem lidí, co jedou spolu s námi na sever. Je nás jen 11. Oficiální start celé výpravy je sice až z Ostravy, ale pohromadě jsme už z Hranic, včetně průvodkyně. Jmenuje se Jana a je odněkud z Brna. Kousek nás vyprovází i paní Halmanová.Vypadá, že to bude docela prima parta. Manželé někde z Brandýsa,dále krasoplavci z Prahy se svou trenérkou Kačkou,dvě dámy odkudsi se severu no a my dva.

Večer ve 20.15 jsme ve Varšavě. Všichni jdou na chvíli do města, jen já invalida zůstávám na místě a hlídám batohy. Stejně tam není moc co vidět a tak jsou všichni brzy zpátky. Z Varšavy jedem ve 22.hodin lehátkovým vozem do litevského Vilniusu Je to paráda. Spíš je to lůžko, je to tu i s umyvadlem a stolkem na jídlo. Však taky ráno dostáváme čaj se sušenkami. Na hranicích mírně otravují celníci. Je to řádná celní prohlídka . Ráno v 9 hodin nás vítá hlavní město Litvy – Vilnius. Čeká nás prohlídka města.. Nejprve však výměna peněz ve směnárně před nádražím. Jenže já, coby invalida, zůstávám sám. Jana mi dává plánek města a tak prohlídku mám s hůlkou, pěkně pozvolna. Ale taky ten základ města v podstatě stihám. Mapka je dobrá. Je vidět, že tady není Rusko, je to takové víc evropské. Dá se však bez problémů domluvit Rusky, což ještě jaksi zvládnu.Tradičně navštěvuji kostel na náměstí a potom jejich pýchu pod hradem. Je to kostel či muzeum? Je to však opravdu paráda. Nahoru na hrad to nezvládám, tak posezení v parku a pozvolna nazpět. Času je dost, tak koukám po krámkách, po tržnici.Cestu zpět si pamatuji a tak ťukám hůlkou a jdu a jdu. Na nádraží jsem včas.Odjezd je v 17 hodin.

Večerní cesta je opět lehátkem, ale tentokrát ruským. Je úplně jinačí,jinak řešen. Nám to nevadí. Na chodbě má zajímavé zařízení. Veliký samovar z kterého si můžeme kdykoliv nabrat žhavou vodu na jídlo. Je to bezva na naše pytlíková jídla. Tak fajn, hned to vyzkoušíme. Jarka je snaživá, stará se a tak mám polévku donesenou až na místo. Pak zapít. No prostě pohoda. Umyvárna je společná, jako první kupé, hned vedle kabinky doprovodu. Vyspání je bezva, jen ta otravná kontrola na hranicích. Tentokrát je to komplikovanější o to, že jedeme chviličku ještě přes Estonsko.Je to stejně šaškárna. Ale přese vše jsme se dobře vyspali. Ráno v 9. hodin nás vítá Petrohrad , bývalý Leningrad.

Jsme v RUSKU. Problém je, že nemáme jízdenku dál do Murmanska. Nejprve si myslíme, že žádný problém. Dojde se koupit a večer pokračujem. OMYL! Jana říká „chvilku počkejte“ a je z toho hodina. Přitom bez výsledku. Jízdenky nemáme. Zatím zjistila kde si můžeme vyměnit peníze, tady EURO neplatí. Střídáme se u báglů a měníme prachy. Mezitím se Jana opět vrací z prázdnou. Vlak má jet těsně po půlnoci a tak říkáme Janě, že si dáme rozchod, my si zatím prohlídneme nejbližší okolí, v určenou dobu se sejdeme a ona ať se snaží. Dávám si zavazadla do úschovny a jdeme. No já se spíš s Jarkou belhám. Nevadí,jdeme po hlavní třídě směrem k Petropavlovské pevnosti.Je to skutečně výstavné město. Mohutné, je vidět,že to bývalo hlavní město říše. Pomníky jsou velkorysé. Když přecházíme jedno z ramen řeky vidíme opodál krásný pravoslavný kostel. Jdeme se k němu podívat. Je to něco kouzelného. Jeho velikost,jeho zlacené kopule, spousta věžiček, no prostě skvost. Jen není tu prostor na focení. Všude jsme moc blízko. A ani počasí nám moc nepřeje.Zpět jdeme přes park, kterých tu je všude dost. Cestou na nádraží se zastavujeme v bufetu na kafe. Není to tu tak drahé, jde to. Hlídáme si čas a tak jdeme radši zpět na nádraží.

Po návratu nás čeká šok. Jízdenky žádné nemáme , nocleh ale taky ne. Přece nebudeme spát někde pod mostem? Ještě čekání, telefonování a stal se zázrak. Máme ubytovnu. Je tu jen jedna jediná, v celém Petrohradě. Tady na takové turisty jako jsme my nejsou připraveni. Jen pár luxusních hotelů a ty jsou plně obsazeny. Nám však tohle Ubytování nevadí, jen se musíme přesunout metrem na jiný konec města. Prý tam před nádražím je ta lokomotiva, co na ní přijel v 17ctém roce Lenin. Před nádražím však už nestála. Buď odjela nebo ji někdo ukradl. Ani na růžovo nebyla natřená. K ubytovně nebylo daleko, za deset minut jsme stáli u baráku. Teď to Ubytování. Pokoje byly po 6. A ještě ve 4 patře, samozřejmě bez výtahu. Hlavně, že máme kde spát. Sprchy jsou samozřejmě společné pro celé patro. To je zanedbatelné. Vykoupat a jdeme nejprve se projít podle Něvy, potom přes a na druhé straně stojí zakotvená AURORA,co vešla do dějin.Pohled na ni je tak trochu zklamáním.Křižník jsem si představoval jinak.Tohle je tak říční kocábka. No však taky bojovala už v roce1905 proti Japoncům.Vracíme se a jdeme na pivo do hospůdky opodál našeho Ubytování. Domlouvám se s Janou, že ráno spolu vyrazíme shánět ty nešťastné jízdenky. Do Murmanska chceme!

Ráno vstávám brzy, jak jsme se domluvili, ale já jsem už oblečen a Jana se jde teprve mýt. Asi má dost času. To neví co nás čeká. Jedeme na jedno nádraží,nic, jedeme na druhé, zase nic. Stojíme úžasnou frontu na dalším a výsledek je jen, že si prý máme dojet do nějaké centrální pokladny ve městě. Systém jako květ. Ostatní si prohlíží Petrohrad a já tady blbnu.Konečně jsme objevili ten nešťastný barák- pokladnu. Je v centru města a žádná dráha tady není. Ještě však nemáme vyhráno. Když jsme konečně našli to správné okénko, tak zas nechápou co chceme. Ještě, že ta Jana mluví perfektně Rusky. No, dělá mi tak trošku překladatelku. Po téměř 2 hodinách to dáváme s pokladní dohromady. Budeme odjíždět po půlnoci a v MURMANSKU budeme ráno, ale až další den. Však to je ještě jednou tak daleko jako od nás až sem. Jízdenky jsou zařízené, všichni ostatní rozptýlení po městě a tak my dva s Janou jedeme autobusem na výlet do Krondštadu. To je pevnost na moři, která kdysi bránila vjezd do Petrohradu z moře. Zájezd je pro běžné ruské turisty , není drahý a tak hurá, jedeme taky Průvodkyně mluví jako profesionál, pěkně pomalu a tak ji docela rozumím. Krondštad se rozkládá na ostrově a okolo je ještě několik malých ostrůvků s dalšími pevnůstkami. K nejbližšímu je nasypaná hráz a autobus po ní přejede.U první pevnůstky stojí loď. Nastupujeme,je to součást zájezdu, tak to máme spojené s projíždkou po moři. Je tu docela zima.A začíná trošku stříkat. Hodinová projíždka lodí je za námi a my jedeme dál, do pevnostního města. Z místního kostela tu udělali koncertní síň. Je to tu zvláštní, teprve to tu budují pro turisty, do nedávna to byla zakázaná zona. V poledne se vracíme zpět do Pertohradu, na ubytovnu. Ale tady je nový problém. Musíme vyklidit pokoje, jinak budeme platit znovu. Jelikož se nám podařilo vyjednat místnůstku na uschování batohů, stěhujeme vše dolů do přízemí.Bohužel, někteří nemají vůbec zabaleno a tak nejprve zabalit. Snad se trefíme s věcmi, nebo ať si to potom přerovnají. Jelikož Jana zatím vyřizuje placení a potvrzení, že jsme zde opravdu spali, já s mou pajdavou nohou stěhuji všechny bágly po schodech ze 4 patra dolů. Je to utrpení, ale nedá se nic dělat. Ještě, že mě na schodech nabízí pomoc takový místní hašišák, Ale je dobrý, dva bágle vzal . Teď ještě zbytek a potom jdeme s Janou na pivo do naší známé hospůdky. No den je v prčicích. Ještě, že ten výletní autobus projel šikovně téměř celý Petrohrad. Protáhnul nás těmi nejhlavnějšími místy, včetně AURORY, nejstaršího domečku v Petrohradě, pravoslavného kostela i Zimního paláce .

Večer sraz , odchod na nádraží a v půl 1 po půlnoci je odjezd směr Murmansk.. Je to tedy vlastně další den, ale tady je to pro ně ještě týž den, což dělalo problém při zakupování jízdenek. Vše dobře dopadlo a my tedy vyrážíme za polární kruh. Jen původní plán návštěvy Soloveckého kláštera padá, nedá se to stihnout. Jedeme samozřejmě lehátkovým vozem, takže v pohodě. V tomto všechna čest místním nádražákům. Zařazen je také jídelní vůz. Jdeme si sednout na pivo. Vyjde sice na 30 korun. Platíme samozřejmě v rublech, ale rubl je vlastně koruna. Zastávky vlaku jsou vždy dlouhodobé. Perony jsou vždy plné místních lidí a je to jak na tržnici. Prodávají všechno možné. Cigarety, pivo, kolu ale taky místní speciality. Třeba sušené ryby. Nebo výborné buchty, či jiné domácí pečivo včetně chleba.Takže se zásobami není problém. Krajina okolo je překrásná, nedotčená. Hodně jezer, lesů.Jen ty občasné vesničky jsou trochu chudší. Mají tady asi trošku tvrdší život.Lidi jsou tady ale příjemní. I v tom jídelním voze. Vůz je samá záclonka, snad až moc , ale nevadí to. Servírka si nakonec jde k nám sednout a tak se docela dobře bavíme. Najednou zjišťuji, že to s tou mou ruštinou není zas tak nejhorší, domluvím se..

Je tady další ráno a s ním MURMANSK. Vyrážíme do města.Kousek od nádraží je hotel a v něm Jana vyjednává jeden pokoj.Nejprve si tady uděláme hygienu, pak ho použijeme jako úschovnu na bágle a vyrážíme do města.Nejprve na trolejbus a na konci města je ALJOŠA. Je to obrovská socha na památku obránců města za 2.světové války. Murmansk byl totiž spojovacím přístavem Sovětského Svazu se spojenci a zde končívaly lodní konvoje s pomocí. Přístav díky své poloze totiž nikdy nezamrzal, ač byl za polárním kruhem. Tak pár obrázků Aljoši, pohled na přístav a jedem zpět do města. Od hotelu je víceméně volná procházka. Jen si určujeme sraz, kdyby jsme se ztratili. Ono tady zas tolik moc věcí na prohlídku není. Navštěvujeme místní muzeum,potom procházka po hlavní třídě a bohužel odpoledne ve 4 hodiny se vracíme zpět. Ten jeden ztracený den nám velmi chybí.Tak znovu do lehátek. Náš vlak má zase těch svých 22 vozů. Je to příšerná délka, však taky vlak se rozjíždí pěkně pomalu, ale potom jede. Zas 2 noci ve vlaku před sebou.

Zabydlujeme se, taháme pěkně pytíčky s polívčičkami. Kdy se nám to zas stane abychom jedli v posteli. Samovárek na chodbičce páří a my se cpeme. Moc suvenýrů z města na severu nemáme, jen Jana rozdává soubor pohledů Murmansku, které dostala v místní cestovce. Vracíme se zpět do Petěrburgu. Cesta probíhá už bez problémů, jen probíráme dosavadní zážitky a sledujeme zdejší půvabnou krajinu.

V Petrohradě jsme v půl 1, tedy téměř v poledne . Nejprve městskou dopravou se jedeme ubytovat do hotelu OCHTINSKAJA.Ten vypadá na úrovni, ona ta cena tomu odpovídá , pro cizince tu mají oficiálně jiné ceny než pro místní. Ale pokoje jsou fajn,takže zas hygiena a procházka do města.Jdeme podél Něvy , přes zvedací most na druhou stranu. Zdáli na nás svítí zlacené kopule kostela. Je to však klášter, který mi známe pod názvem SMOLNÝ PALÁC, kde v 17.roce zasedal Lenin se svým spolkem. Odtud řídil revoluci. Je však již pozdní odpoledne,mě navíc došel film ve foťáku.Tak se couravým tempem vracíme k hotelu. Krásné vyspání a zítra nás čeká výlet do toho nejkrásnějšího, co tu je, Kateřinský palác, Carskoje selo, Pavlovsk. U hotelu sedí Péťa u stolku a zve na pivo. Hotel, pivo do kelímku a ta cena, to je katastrofa.. Jenže to se dovídáme až při placení. Cena je pro cizince – 100 kč. Přešla nás chuť. Radši půjdeme do obyčejné hospůdky. A taky jdeme, tady mají pivo za 25 rublů.

Ráno je budíček v 7 hodin.Snídaně je formou bufetu. Výběr je fantastický. K pití různé čaje, káva, mléko, mošt či jen obyčejná voda. K jídlu ještě větší výběr. Housky, chleba,koláče a místní pečivo, sladkosti, no prostě paráda.O salámech, různých masech ani nemluvě. Jen od každého ochutnat, tak prasknu. No musím se nacpat do zásoby. Bágle zůstávají samozřejmě na pokojích a tak jdeme na lehko, jen peníze a foťák. Vyrážíme na tramvaj,na nádraží a místní lokálkou ke Kateřinskému paláci za městem. Vlak by měl být asi něco jako náš panťák, ale trochu víc rozvrzaný. Nám to však nevadí. Před vstupem na peron je kontrola jízdenek. Pohoda. Asi po půl hodině vystupujeme a jdeme do mírného kopečku přes městečko k paláci. Tady Jana kupuje pro všechny vstupné. S její perfektní ruštinou kupuje samozřejmě vstupné pro domácí. Jen u pokladny musíme být zticha, aby to nikdo nepoznal.

Jsme za branou, v parku. Palác před námi je překrásný.Jako vždy zlacené kopule na věžích. Jen oči přecházejí. Jdeme se postavit do fronty na vstup do Jantarové komnaty. Postup ale žádný není, tak to po 2 hodinách vzdávám a jdu radši do parku. Ten stojí za to.Je tu pár hezkých staveb, velká vodní nádrž. Park je spíš typ anglického, jen těsně okolo paláce záhony květin.Obcházím palác ze zadu jakousi škvírou. Přede mnou je nádvoří, kam je však přístup zakázán. Vracím se zpět. Fronta je téměř na stejném místě a tak radši jdu pryč.Venku na ulici prodává babka koblihy, ještě teplé.Přišli mi docela k chuti.

Na nádraží nastupuji na vlak do Pavlovska. Jedu sólo.Jsou to asi 2 zastávky. Vchod do parku je před nádražím.Na budce u brány je cedule , vstupné 14 rublů . Odpočítávám si to přesně a na dotaz zda jdu sám,odpovídám ,že ano.Bohužel česky. Babka v okénku hned zareagovala, že prý jsem cizinec a tak vstupné činí 45 rublů. Legálně.No, za blbost se platí. Ale ten park stojí za to. Je tu, ostatně jako ve všech podobných zařízeních v Rusku,moc hezky. A lidi se k tomu tady taky pěkně chovají. U nás by to museli hlídat hlídači, tady si toho nějak více váží.Usedám na jednu z laviček, poslouchám krásnou dechovku a je mi fajn.Je však již pozdní odpoledne a tak nastupuji cestu zpět.Na nádraží jdu jinou cestou. Stejně však prolézám dírou znovu do parku. Ještě se trošku pokochat přírodou. Lokálkou do města,na metro, na tramvaj a do hotelu. Omylem vystupuji o zastávku blíž, ale nevadí, dobelhám to. Hůlka je tady v Rusku vůbec dobrá. Vždy mě někdo pustí sednout. Večer do hospůdky opodál na pivko a na něco k jídlu.

Poslední ráno v Rusku nás vítá opět sluníčkem. Tentokrát jdu na snídani s igelitkou.Při jídle nenápadně uklízím takové ty koláčky,džem či máslíčko na svačinku. Po snídani využíváme autobus od hotelu a jedeme za pár drobných do města na metro. Zkoušíme,zda by nás nehodil až na nádraží, ale je trochu drahý. Metrem to zvládneme. Musíme si totiž dovést batohy do úschovny na nádraží a pak nás čeká CARSKOJE SELO.

Batohy jsou zajištěny a my jdeme na autobus. Jezdí tady malé autobusy, i obyčejné. Hlídáme si to správné číslo, všichni se nacpeme do autobusu. Teď už jen hlídáme Janu, kdy řekne vystupovat. A je to. Už na příchodu oči žasnou. Při placení opět tradičně Jana kupuje vstupné za lacino pro všechny. Za branou je rozchod a tak jdem všichni nasávat do sebe atmosféru parku , který prý pomáhal budovat sám car Petr Veliký. Neskutečné jsou zdejší kaskády a vodotrysky. Kouzlo parku se těžko popisuje, slova nejsou.Strom, z jehož větví teče voda, několik kaskád,záhony, plné kytek. Nikoho ani nenapadne cokoliv utrhnout. Jen zrak přechází. Navíc máme neustále pěkné počasí.

Zpět na nádraží opět autobus, do města utratit poslední zbytky peněz, do úschovny pro batohy a čeká nás vláček k domovu. Opět lehátka, samovar a dobré vyspání. Ráno jsme na Litvě ve Vilniusu.Jdeme na autobusák a odtud na TRAKAI, což je hrad bývalých vládnoucích litevských knížat.Hrad je na ostrůvku uprostřed obrovského jezera .Nejprve jdeme na místní parník, s nímž absolvujeme nádhernou projíždku po jezeře. Po návratu prohlídka hradu a krasoplavci se projevují po svém.Hurá do plavek a do vody. Po vykoupání a nakoupení suvenýrů se vracíme zpět do Vilniusu na vlak, který nás veze přes noc do Varšavy,tady přestup na EC Polonia směrem do Čech.

Zájezd nám končí, počasí nám přálo, parta byla dobrá. Jen je škoda, že nevyšly ty kláštery na severu. Příště by to chtělo Bajkal.

Fotogalerie