Z Hamburku do Čech trochu oklikou
Hamburk je oblíbeným cílem našich cykloturisků, už jenom pro jeho snadnou dostupnost pohodlným valkem Jan Jessenius, který dopraví nezkušeného turistu přímo do jeho centra. Já jsem zvolila, trochu opatrně, strat své cesty jednu zastávku před Hamburkem v Büchenu, odkud jsem pak plánovala dostat se do centra přístavu už po známé cyklostezce Elberadweg a ušerřit si tak hledání v neznámém městě.
Severské počasí mě přivítalo trochu nevlídně o to vlídnější však bylo chování jeho obyvatel, kteří dobře chápou trampoty dálkového cykloturisty, jsou kultivovaní, hodně sportují a cykloturistika patří k nejoblíbenějším způsobům trávení jejich dovolené.Po první deštivé noci strávené v malebném kempu na břehu řeky v Lüneburku jsem nemohla dospat. Čekala mě poměrně dlouhá trasa přes Hamburk, až do kempu na sever od přístavu, kempů je tu totiž pomálu a tak je dobré si trasy trochu naplánovat. První kilometry kolem Labe byly zklamáním, z cyklostezky řeku uvidíte jen málokdy vede většinou pod protipovodňovým valem a tak je možné z kola pozorovat jen architekturu nístních výstavních vil z červených cihel, tak typických pro veškeré severské země. Někdy vás na vyhlídku na řeku zavede cesta k přístavu jachet místního bohatého obyvatelstva.
Cyklorutisku bez podrobné mapy cyklostezek zmátne hned první velká křižovatka cest před městem, ne že by tu chybělo značení, ale je jich naopak moc. Známé modré e značící Elberadweg se větví na několik námořních symbolů a pokud včas nepřejedete řeku místním trajektem Ferry, dostanete se na stezku, která sice slibuje dostat se do přístavu, ale poměrně oklikou. Po několika desítkách kilometrů jsem se rozhodla opustit značku námořnického kormidla a nablížit si cestu do centra přes rozsáhlá předměstí. Optimismus mě přešel po několika kilometrech projetých po rozbitých lahvích v přistěhovaleckých čtvrtích. Byla ve mně malá dušička při představě, že tu strávím lepením duše několik dalších hodin, o vytažení fotoaparátu jsem ani neuvažovala. Dobytí centra jsem vzdala a obrátila kolo k nejbližším dokům. Pro nás suchozemce má tak velký přístav nesporná kouzla, monstra jeřábů, roztodivná dopravní plavidla, nekonečné ulice dopravních kontejnerů to všechno je to dobře dostupné i na kole. Stezka protahuje cyklistu kolem zavřených bran, přes železné lávky nad vodou, nekonečnou spletí kanálů, měla jsem hrůzu, že ji někde stratím a bez ní už se z tohoto labyrintu nikdy nevrátím.
Elberadweg už jsem dávno ztratila a podle jednoduché mapy stažené z internetu se mi jako nejjednodušší jevila výjezdová cesta přes rozsáhlé předměstí Harburk, za kterým, jak jsem doufala, bude nějaký v mapě neoznačený kemp. Opak byl pravdou, nikde nebylo kousek místa k bezpečnému strávení noci pod stanem, jen další a další průmyslové zóny. Ještě že jsou červnové dny dostatečně dlouhé, v sedm večer mi zbývalo do původně plánovaného kempu u Jorku ještě čtyřicet kilomertů.
Čím více jsem se blížila zpět k řece, tím méně jsem litovala této zajížďky. Nádherná městečka a vesnice s jednotnou architekturou v podobě bohatě zdobených hrázděných domků, které tvořily v každém místě jednotný celek. I kemp byl dokonale maskovám na zahradě statku, jeho vjezd zdobila krásná stylově zdobená dřevěná brána.
Byla by škoda opustit tento malebný kout a jet přímo na jih. Turističtí průvodci tu mají jedno lákadlo a tím je městečko Stade. Je jen 20 km severně od Jorku a tak neváhám a pokračuju již po znovunalezené Elberadweg za krásného letního počasí směr romantický přístav, jako vystřižený z pohádky. Turistů je tu pomálu, informace poskytují cyklomapu okolí, prostě cyklistický ráj. Je škoda, že času mám málo, pozítří musím být v Brémách a tak už nemám dost času vrátit se po stezce zpět do Hamburku. Volím přímou zkratku bez stezky do Zele a jsem po zásluze potrestána, stezky sice jsou, ale kolem rušných silnic, hospody všechny zavřené a teplota kolem 30°.
Kemp v Zele má soukromého majitele, když slyší že jsem tu na jednu noc s kolem, nestojí mu za těch pár Euro mořit se s papírováním kolem ubytování. Posílá mě ať si postavím stan, kde se mi to bude líbit. Dlouho bloudím mezi rorodendrony, lesíky a lesními paloučky a nemůču si vybrat, je to stejné, jako bych kempovala v Průhonickém parku.
V Zele už se chytám stezky a poctivě se držím značení HH-HR, na ukazatelích se kříží někdy i deset různých cyklostezek a tahle opět krásně upravená míří rovnou do Brém. Chvíli zase můžete relaxovat v přírodě, vede přírodními rezervacemi kolem města a po přejezdu dálničního okruhu se parkem dostáváte až do samého centra velkoměsta chráněného Uneskem.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Hamburk
Půjčovna autPříspěvky z okolí Z Hamburku do Čech trochu oklikou
