Z Karolinky na hlavní hřeben Javorníků a do Velkých Karlovic - retro 2001

Včera jsme měli se synem odpočinkový den : do oběda jsme si trochu polenošili a pak jsme vyrazili na prohlídku Brumovského hradu - mám tam vystaveny 2 fotografie ze "železniční soutěže", kdy Brumovem projížděl parní vlak. Pak jsme se byli trochu projít po lese ve Hložci a pohledat jakýsi ten jedlý hříbek. Na zpáteční cestě jsme se pak stavili u mých rodičů na Březovéj a domluvili se na pozítří na společném výletu na Cimburk a do Buchlovic ... Dneska je ale už úterní ráno. Rtuť teploměru za oknem rychle šplhá až "ke hvězdám", zdá se mi, že jsme si na dnešní docela dlouhý výšlap vybrali snad nejteplejší den letošního léta. Ještě štěstí, že jedeme do docela vysokých hor - do Javorníků !

Na Vsetíně máme skoro hodinu čas a tak jdeme na spodní náměstí, kde Martinovi v knihkupectví kupuju 2 sady kartiček Pokémonů do jeho sbírky. ( Ach jo, je těžké pochopit sběratelství dnešních dítek - sbírá se jen to, co zrovna letí a co je IN, pokud nechce být dítko svými spolužáky zesměšňováno ... A k tomu ten nekonečný seriál a ta agresivní hudba ... My jsme si zamlada sbírali, kdo co chtěl ... Houby s octem, teď bych kecál - když proběhly v televizi všechny díly Winnetoua a jeho pokrevního bílého bratra, předháněli jsme se v tom, kdo z nás bude mít z těchto dobrodružných filmů největší sbírku fotek !! A hádejte, kdo vyhrál ? Takže bacha na kritiku - sami jsme nebyli lepší ! Hrome - když tak rád všecko kritizuju - nejsou to nakonec už první příznaky stárnutí ?!? ) Já si vedle ve sportovních potřebách kupuju horolezeckého průvodce po pískovcových skalách Moravy. Taky mánie ? Jistě ... Ale když budu chtít každou skálu navštívit a poobdivovat svými "zjihlými" zraky, prorajzuju "kus světa", poznám nové kraje a taky něco udělám pro své zdraví, protože se všechny ty skály nacházejí v lesích a na svazích vysokých kopečků ... A taky zažiju jakési to dobrodružství při jejich hledání, protože většina jich leží mimo značené turistické cesty ! A na své si přijde i můj fotoaparát ...

Před půl desátou konečně odjíždíme v prvním vagonu lokálky do obce Karolinky. Máme trochu smůlu - při cestě hodně trpí naše uši, protože vlak houká před každým přejezdem - a že jich tady všude po dědinách je !!! Obec Karolinka má čerstvý statut města, na jeho prohlídku ale nejdeme, protože se tu kromě skláren nic až tak pozoruhodného přímo v centru nenachází ... Raději se hned na nádraží chytáme žluté značky a zanedlouho stojíme na hrázi umělého přehradního jezera Stanovnice. Tato přehrada je rezervoárem pitné vody pro Vsetínsko, ale i pro Valašskokloboucko. Takže to, co nám doma teče z vodovodního kohoutku, proudí tady odtud ! Po odpočinku a dostatečném pokochání se krásnou přehradou docela svižně vystoupáme po značce vysoko nad hladinu jezera a několik "kiláků" se můžeme radovat z nádherných výhledů. Než se nadějeme, poslední serpentina nás svádí na konec přehrady, která je víc jak 2 km dlouhá a my stojíme u dřevěné zastávky busu a turist.rozcestí.

Vybíráme si tu barvu zelenou, která vede k horskému hotelu Portáš. Napřed jdeme podél potoka údolím Malé Stanovnice, všude kolem velmi hezké usedlosti a chalupy. Na jednom místě je u potoka tábořiště s lavečkami a tak oddech a malá svačinka. Následuje první prudké stoupání v délce asi 400 m, pak asi 0.5 km po vrstevnici a zde se posilujeme tatrankou, protože se musíme psychicky připravit na "hlavní chod". Tím je stoupáníčko v délce rovných 1 200 m ! Od poslední pastviny a chalupy je to alespoň lesem ve stínu stromů, ale i tak je to "úžasný" zážitek !! Naštěstí má ale každý kopec někde nahoře svůj konec a když se konečně vykulíme nahoře na hřebeni pod Stolečným vrchem, chybí nám k dosažení tisícimetrové výškové hranice asi jen 38 metrů !! My se tu svalíme vyčerpáni do trávy, funíme, odpočíváme a popíjíme čajík. Hned vedle nás též odpočívají nějací turisté i se psem a jeden z nich si ke mně přijde půjčit zapalovač. Oni pak směřují k Malému Javorníku. Tam my půjdeme také, napřed se ale s Marťou jdeme podívat přes zmiňovaný Stolečný vrch k blízkému horskému hotelu Portáši. Ten se už nachází na hřebeni v ďolíku a ve výšce jen 930 m ... Je odsud super výhled na okolní hory - převážně na vrchy Hostýnské i Vsetínské a pak také na veliké hory v pozadí - Beskydy ! Těžko tu krásu slovy popsat, je to něco úžasného a nádherného, jsem moc rád, že i když má dnešní teplota na nižších místech dosáhnout bezmála 35 stupňů, není až tak hrozný opar a viditelnost do dálav je vcelku ucházející. V hotelu si každý dáváme chlaďoučkou coca colu a obsluhují nás tu mladé a pěkné Slovenky.

Pak se pomaličku vracíme ke Stolečnému vrchu a pokračujeme hodinku cesty lesem na Malý Javorník, kde dosahujeme nadmořské výše rovných 1019 m ! V závěru na něj byl docela slušný stoupáček. Na jeho vrcholku je nás snad na půl sta turistů. Jsou tu i naši "známí" se psem od Stolečného vrchu a protože tu chybí odpadkové koše a dvě velká ohniště jsou přehlcena Odpadky, snaží se to svinstvo spálit a znovu si ide mne půjčují zapalovač. Protože mám ještě jeden, tak jim ho už definitivně přenechávám a po krátkém oddechu nastupujeme se synem na další cestu : Od M.Javorníka nás čeká nejkrásnější úsek hřebene. Cesta vede ve vrcholové části horské louky s osamělými stromy i lesíky a od ní se otevírá výhled chvilku k nám na Moravské hory a vzápětí zase můžeme pozorovat krásy horstva našich bratrů na Slovensku. Po cestě odbočujeme k první studánce, ale tady je to humus a tak si vodičku do "Petky" nabíráme až z té druhé pod Ztracencem. Protože už delší dobu kráčíme po výsostném území sousedního státu, správně je to po jejich - Stratenec ... Konečně se nacházíme v chladivém stínu velkých betonových křížů, postavených zde na paměť osvobozeneckých bojů na sklonku 2.světové války. Sedíme, něco málo v tom horku svačíme, hlavně ale popíjíme lahodně studenou vodičku a vychutnáváme si překrásný výhled dolů do údolí Bečvy, na Vsetínské vrchy a hradbu z nejvyšších vrcholků Beskyd za nimi ...

Nedá se nic dělat - v 17 hodin vyhlašuju odchod. Bohužel ale nepokračujeme po tom krásném vyhlídkovém hřebeni dál k Velkému javorníku - ale musíme dolů do V.Karlovic k vlaku. A to pěkně fryško, protože i tak jsme odpočinek skoro o půl hodinku přepískli !! Napřed se po červené vracíme do sedla pod Stratencem a odtud po zelené krkolomný zestup mnoha serpentinami do sedla Příchslop. Je odsud moc hezký pohled nahoru k hřebeni, ani se nám nechce věřit, že jsme se ještě před malou chvilkou nacházeli v takové výšce !!

Příschlop je poměrně široké sedlo s rekreačními chalupami i usedlostmi pasekářů a taky je tu další rozcestí a my si ze dvou cest dolů do Karlovic vybíráme nešťastně tu žlutou. Neštastnou ne proto, že by to byla cesta škaredá - naopak, stále je na co hledět a co obdivovat, ale chodníček je samá serpentinka a když konečně scházíme na asfaltku vedle potoka v údolí Pluskavec, tak vím, že už plánovaný vlak nestihneme ... Cestou míjíme nádherné ukázky lidové architektury - to co vypadá, jakoby bylo součástí pobočky rožnovského muzea, je hotelem pro cizince. Nádherný dřevěný kostel je ale původní - z roku 1754 - a dosud funkční ...A procházíme také kolem dalšího krásného dřevěného stavení, které bylo kdysi kupeckým domem a které je dnes sídlem národopisného a vlastivědného karlovského Muzea. Ke zrychlenému kroku ku vlaku nám vyhrává ryčná dechovka, ale už nemusíme spěchat ... Náš spoj jsme prošvihli o nějakých 10 minut a další nám jede až o 20.hodině ! No a co !! Aspoň si můžeme v klidu prohlédnout střed obce, která má největší katastr v republice. Dáváme si dvakrát velice dobrou zmrzlinu - za mostem za Bečvou se točí veliké Ruské kolo. Pak odcupitáme na pitíčko do příjemné restauraci a ještě jednou si jdeme aspoň zvenčí, ale pěkně zblízka, prohlédnout ten dřevěný kostelík. Mají tu zajímavé nápisy ...

Do Vsetína pro změnu cestujeme v posledním vagonu vláčku a sedíme na sedačce s pohledem na cestu "zpět". Martin chce být strojvůdcem a tak celou cestu stojí u okénka a pozoruje už ve tmě mizející obce. Když se ještě víc setmí a ve vlaku nám rožžnou světlo, sedá si a studuje kartičky s Pokémony. Já si zase čtu v horolezeckém průvodci a divím se, kolik Moravských skal ještě neznám ... Ze Vsetína do H.Lidče jedeme rychlíkem a jsme tam za chviličku, musíme ale skoro půl hodinky čekat na odjezd lokálky k nám do Brumova. Shodujeme se na tom, že to byl moc pěkný výlet... Dom ale přijížďáme utahaní jak koně a takéj podle toho doma spíme - jak dvá zabití !!