Z Kořenova k protržené přehradě
Čím to je, že člověka většinou přitahuje děj, který obvykle nemá co do činění s normálním stavem. Zemětřesení, povodně, požáry, a jiné apokalypsy plní první stránky bulvárních novin a soukromých televizních stanic a pokud se ocitnete na místě, kde došlo k nějaké takové události, přepadne Vás zvláštní pocit - jak to tu tenkrát asi vypadalo, co se tu vlastně stalo, jaké byly následky.
Jedno z takových tajemných míst je i v Jizerských horách asi 6 km nad Desnou. Zbytky Protržené přehrady na Bílé Desné. Na toto místo jsem se už jednou vypravil v zimě když mi bylo 16 let, jenže špatný odhad času a neošetřené běžky udělali své a tak jsme se s bratrem vrátili do chaty místo v 16 hodin až po 22té, aniž bychom toto místo navštívili. A to tehdy žádné mobily nebyly (teď jsem z hrůzou zjistil že už je to 24 let). Od té doby jsem byl v Jizerských horách relativně často, ale na návštěvu přehrady mi nikdy nezbyl čas.
Až tento týden jsem se vydal se svým synem na jeden den právě na toto místo. Protože jsme jeli z Kladna, použili jsme osobní vlaky do Kralup a Neratovic a dále rychlík do Tanvaldu. Protože cena SONE+ stoupla a já mám OPEN Card pro 3 pásma vyplatili se nám více normální jízdenky pro jednotlivou jízdu. V Tanvladu jsme přesedli na osobák směr Harrachov a kolem 11 hodiny jsme vystupovali na nádraží v Kořenově.
Kořenovskému nádraží vévodí polorozpadlá rotunda bývalé výtopny, kde kdysi mělo být (nebo i bylo železniční muzeum) a kde se jednu zimní sezonu pod tíhou sněhu propadla střecha. Malé železniční muzeum zde sice v budově stanice je, ale protože balo po sezóně zimní a teprve před sezonou letní bylo zavřeno (otevřeno až od června). Vyšli jsme z nádraží a vydali jsme se po zelené značce směr Souš. Značka ná vede přes železniční přejezd k zatáčce, kde opustíme silnici a přes louku u jednoho z místních domů a po stezce vyšplháme k další silnici. Míjíme na stromě přibitou turistickou mapu, dle vyšisovaných barev patrně z nějakého hotelu ze 70 let. Po silnici se dáme vlevo a po několika stech metrech opět vlevo po místní silničce. Ta nás vede mezi samotami a penziony (sem tam je otevřená restaurace). Silnička ná vede mezi loukami až do Horního Polebného. Projdeme kolem kostela, a asi po 200 metrech uhýbáme z hlavní silnice na místní cestu, která nás vede nejprve mezi samotami, potom lesem a končí u silnice v místě zvaném Souš.
Zde opouštíme značení a dáváme se vpravo po silnici. Mírně stoupáme až k hrázi přehrady Souš. Tabule nás upozorňují na ochranné pásmo 1 stupně a zákazu vstupu, zároveň však dovolují chůzi po silnici. (Ta je pro auta kolem přehrady otevřená pouze v letních měsících). Protože fouká silný vítr, jsou na přehradě dobře patrné vlny (kdyby si člověk odmyslel hory kolem a malou plochu přehradní nádrže, pak by si mohl myslet, že je někde na Baltu). Obcházíme přehradu zprava a zastavujeme se u relativně velkého ubytovacího komplexu s restaurací (výborná krémová česnečka), a po krátkém posilnění pokračujeme kolem přehrady. Protože je brzké jaro, je na silnici místy sníh. Za přehradou jdeme ještě asi 1 km, a silnici přechází žlutá značka z Jizerky.
Po ní pokračujeme vlevo, nejprve mírně z kopce, můstkem přes Černou Desnou, potom mírně do kopce, pak znova přes můstek a táhlým kopcem na hřeben a pak krátký úsek z kopce dolů a nacházíme se u počátku bývalé přehrady.
Je tu popis bývalé hráze, po ní se dá dojít až k vyhlídce na místo protržení odkud jako memento trčí bývalá šoupátková věž. Z tabule naučné stezky se dozvíme, že k události došlo v roce 1916 necelý rok po postavení přehrady a protržení si vyžádalo 62 lidských životů lidí z chalup stojících v údolí pod přehradou.
Jelikož se nám čas naplňuje, my volíme neznačenou silničku (i když směrovka směr Desná tu je, ale bez značení) a pozvolna klesáme do údolí Desné. Asi po 3 km přecházíme Bílou Desnou na pravou stranu a ocitáme se už mezi prvními chalupami (hned na kraji je občerstvení) Desné. Střídající se zástavbou (některá stavení jsou už ve velmi zchátralém stavu) jdeme kolem otočky autobusu (Desná otočka), dále kolem porcelánky a až přicházíme k místu, kde je velký balvan, který sem voda při události přinesla (upraven jako památník). Podejdeme trať a míjíme několik vitnamských večerek, které jsou samozřejmě otevřeny i neděli, a přicházíme na hlavní silnici Tanvald - Harrachov.
Nejprve jsme se dali vlevo a po asi 400 m jsme přišli k Riedlově vile (TZ Protržená přehrada) která ovšem byla v neděli zavřena (otevřeno v úterý, čtvrtek a v sobotu o letní sezónu) a pak jsme se vrátili a po hlavní silnici jsme pokračovali do Tanvaldu. U jedné z místních továren, jsme objevili naučnou tabuli pojednávající o prvním pokusném televizním vysílání v Čechách, kde se vysílalo v továrně z jednoho konce na druhý a nebo do hospody na proti přes silnici.
Pak už jsme jen sešli k nádraží a rychlíkem odjeli směr Praha. Trasa byla dlouhá asi 18 km a ušli jsme ji za 4,5 hodiny i s přestávkou na jídlo. Na trase je relativní dostatek občerstvoven a převýšení nejsou nijak náročná. A pokud vyjde počasí jako vyšlo nám, pak se dá pořídit i mnoho hezkých fotografií.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Svět
Půjčovna aut