Z Plzně do Jizerských hor - 2. část - Český ráj — výlety, rozhledny, zříceniny, ....

Čtvrtek 27. 9. 2018
Dopoledne opouštíme Mladou Boleslav a tím i Středočeský kraj. Míříme k rozhledně Čížovka, která je přesně na hranicích CHKO Český ráj. Víme, že je od 15. září zavřená, ale co se dá dělat. Je hned u silnice, je hezká, vysoká, bohužel skutečně zavřená. Ale i od paty rozhledny je docela pěkně vidět.

Naším dalším cílem je Kost, resp. obec Podkost, kde kromě známého hradu je skalní obydlí a dokonce tam bývával i hradní pivovar. Aniž bychom předem zjišťovali časy prohlídek, vyšlo nám to bezvadně. Jen pár minut po našem příjezdu - ve 12,30 hodin začínal prohlídkový okruh celého zámku. Hodina a půl zajímavého povídání uběhla docela rychle.

Na oběd jsme zašli do hradní restaurace, kde jsme chtěli také ochutnat Kostecké pivo, které pro ně podle původní receptury vaří někde na Vysočině. Venku je jídlo o 10,- Kč levnější a prodávají tam desítku. My jsme raději šli dovnitř do tepla, kde je i hezké prostředí. Nejzajímavější na tom bylo, že tady nám nabídli pouze dvanáctku. Dlouho jsme se tady už zdržovat nechtěli, tak si dal Ota raději jen malé.

Po obědě jsme se zašli podívat ke skalnímu bytu Barušky - v nedaleké skále jsou vytesané světničky, kde ještě r. 1882 bydlely dvě ženy Barušky. Byla to jen krátká příjemná procházka se zajímavým cílem a hezkými výhledy na hrad.

Když už jsme byli v těchto končinách, zajeli jsme se podívat do nedaleké filmové dědiny Vesce u Sobotky, známé víc jako filmový Liptákov. Točila se zde řada filmů a její střed je památkovou rezervací. Je tam skutečně řada nádherných roubenek.

Popojížděli jsme už dost dlouho, ale pohybu v přírodě bylo dnes málo. Moc času už do západu slunce není, ale cca 4,5 km dlouhý okruh Příhrazskými skalami ještě stačíme. Nechalo by se tady toulat i déle, ale za tmy hledat nocležiště nechceme. Skály byly zajímavé, místy byly i krásné vyhlídky, kamenné rokle, bylo na co se koukat. Cesta vedla často po kmenných schodech vzhůru, pak zvlněnou krajinou. Jen moc fotogenické to není.

Vše vyšlo perfektně, k autu jsme přišli okolo půl šesté. Tentokrát jsme naplánovali nocleh v kempu, příp. před kempem v Kacanovech, odkud chceme druhý den vyrazit na výlet. Jen nevíme, zda to vyjde. Těžko bychom tady v CHKO něco jiného hledali. Vyšlo to docela dobře. Venkovní restaurace byla ještě otevřená. Za nás a za auto chtěli jen 195,- Kč. K dispozici jsme měli i teplou sprchu a samozřejmě toalety. Takže vlastně luxus. Jen večerní teplé posezení se nekonalo. Ota dal po večeři Svijany, já svařák. Už se zase pěkně ochlazovalo, ale proti včerejšku je docela teplo – celých 12 stupňů. V kempu jsme zůstali sami a v 9 už šli spát.

Pátek 28. 9. 2018
Teplota v noci naštěstí neklesá pod 10 stupňů, takže zmrznutí zatím nehrozí. Vstáváme s vycházejícím sluníčkem, které už docela pěkně hřeje. Využíváme výhod kempu, v rychlovarce vaříme čaj, stolujeme u stolků, opět skoro luxus. Ani jsme nepotřebovali kód k otevření vrat. Míjíme se s majitelem a popojíždíme jen kousek ke geologické expozici, kde se nechá zaparkovat.

Ještě kousek jdeme po silnici a po žluté odbočujeme vpravo do skal. Zvolili jsme cestu, která není přímo centrem pozornosti turistů, takže tu nikoho nepotkáváme. O to je to lepší. Když zahlédneme první skály, začíná cesta stoupat. Naším prvním cílem je skalní vyhlídka Hlavatice - hezká rozhlednička na skalisku, odkud je pěkně vidět Turnov a kopečky za ním. Jen jsme se pokochali, už se zdola hrne dav. Asi přijel autobus.

Podle mapy vede kousek pod rozhlednou zpátky neznačená trasa. Volíme ji. Jednak se nám nechce jít zpátky stejnou cestou, ale také doufáme, že tam bude klidněji. Takže scházíme kousek pod rozhlednu a odbočujeme vlevo. Na Zlatou stezku Českého ráje jsme vyšli kousek před Valdštejnem.

Přes den je horko, je svátek, tak doufáme, že tamější občerstvení bude otevřené. Zvlášť když jsem si zapomněla vzít s sebou pití. Otevřeno bylo, točí tam Rohozce. Ota dává řezaný, já váhala, co dát. Najednou zjišťují, že mají višňovou asi jedenáctku, ani sami neví, jak je to silné. Asi před 6 lety – když jsme šli na rozhlednu Kopanina, jsem pila jejich malinový ležák, pro který si dokonce jezdili s Petkami z okolí. Nejsem přímo pivař, takže tehdy mi moc chutnal. A protože višně jsou moje snad nejoblíbenější ovoce, neváhám a dávám ho. Udělala jsem dobře, chuť višní je hodně znát, k tomu i hořkost piva. Ota zatuploval, já dala dokonce ještě malé.

Krátce jsme se podívali na Valdštejn, už jsme tam oba několikrát byli, takže dovnitř jsme ani jít nechtěli. Za rozcestím U Kavčin jsme odbočili po neznačené cestě na zříceninu hradu Kavčiny a pak se už těšili na Kopicův statek s naučnou stezkou okolo skalních reliéfů. Já ji před časem skoro omylem objevila a byla jsem nadšená. Tentokrát jsem tam zavedla Otu. Moc se mu to líbilo, byl to fajn závěr výletu. Modrá značka nás dovedla k autu. Výlet jsme si užili. S výjimkou Valdštejna a hlavní Zlaté stezky jsme skoro nikoho nepotkali.

Využíváme lavičky a stolku u geologické expozice na přípravu rychlého oběda. Už cestou z kopce se to pěkně zatahovalo, nyní se zvedá vítr a zdá se, že v dálce prší. Rušíme kratší vycházku ke zřícenině hradu Kozlov, nejen kvůli změně počasí. Další noc už zde zůstat nechceme. Máme ještě nějaké plány a asi by nám to časově nevyšlo.

Popojíždíme k rozhledně Dubecko a hned na Kozákov na další rozhlednu. Snad s každou minutou se ochlazuje a vítr sílí. Na Dubecku to ještě šlo, jen ty nejvzdálenější kopce nebyly vůbec vidět. Ovšem na Kozákově to byla hrůza. Proti silnému ledovému větru ochrana neexistovala. My jsme to ještě nějak přežili, dostat se nahoru, zjistit, co vše je a co není vidět. Líto mi však bylo děvčete, které stálo u vjezdu na parkoviště a vybíralo 30,- Kč. Neměnila bych, i kdyby mi platili zlatem.

Tím jsme se dostali na druhý konec CHKO a opouštíme Český ráj. Další dva dny bychom rádi strávili v blízkosti řeky Jizery.

Z Plzně do Jizerských hor - 2. část - Český ráj — výlety, rozhledny, zříceniny, .... na mapě