Přidat Cheb mezi oblíbené
Chaty a chalupy Cheb
Mapa Chebu a okolí
Z Plzně do nejzápadnější části Čech
Často sledujeme program CHKO Slavkovský les, který pořádá pro veřejnost řadu tématických výletů pod názvem Pojďte s námi do přírody. Letos jsme si vybrali pěší výlet do národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště. Toho se hned chytil Ota a prohlásil, že musíme vyrazit s přestihem a zastavit i na několika rozhlednách, které ještě nenavštívil. Hned mi je sepsal, já jsem k tomu přidala ještě pár výletů a samozřejmě i několik zřícenin a program na 6 dnů je jasný.
Středa 10. 7. 2019
Vyjeli jsme ve středu cca v 10 hodin. Dnešním cílem je Dyleň. Cesta vede přes Chodovou Planou, kde je podniková prodejna Chodovaru. Tam zastavujeme a kupujeme pivo na večer, ale také na posezení s kamarádem v Nových Hamrech. Ať máme změnu. Kromě jedenáctky jsme si na ochutnání koupili také dvanáctku Prezident a 13 speciál. Chlazené zde neprodávají. Ale to nám ani moc nevadí. Chladící tašku máme z domova pěkně nachlazenou, takže do večera se to vychladí.
Další pauzu děláme v obci Drmoul na obecním úřadě. Doufal, že tam sežene nějaký prospekt k rozhledně Panský vrch, kterou jsme v květnu navštívili. Zadařilo se. Přišel spokojený, dokonce ještě i s nějakými místními novinami.
S krátkou přestávkou na prohlídku zříceniny kostela sv. Jana Křtitele pokračujeme až na parkoviště Vysoká. Tady necháváme auto (ono to ani dál nejde) a jdeme pěšky. I když je čas oběda, dáváme jen lehčí svačinu. S plným břichem by se nám do kopce nešlo nejlíp.
Na rozhlednu na vrcholu jsme se dostali v květnu. Již tehdy jsme si řekli, že sem musíme ještě někdy zajet - vrchol si obejít a zastavit se na řadě zajímavých míst, o kterých nám tehdy jen povídali.
Trošku jsme si to samozřejmě prodloužili, protože jsme předem nezkoumali, kudy cesta přesně vede. Občas se necháme překvapit. Věděli jsme, že na vrcholu jsou rozcestníky, to nám stačilo. Ještě jednou jsme se tedy pokochali pohledem na věž a do areálu, ale pak už jsme vyrazili správným směrem. Nejdřív prudce dolů, ale pak téměř po vrstevnici, po hranicích s Německem okolo Napoleonova hraničního kamene, středu Evropy a dalších zajímavých míst. Na trase jsme využili lavičky a dali si malé občerstvení. Ještě chvíli jsme šli po značce i po neznačených signálkách, až jsme se vrátili k autu. Je červenec, na parkovišti nějaké auto stálo - prve i nyni, ale na trase jsme překvapivě nikoho nepotkali. Možná se šli podívat jen na kopec na věž a s těmi jsme se minuli.
Na rozhlednu na vrcholu jsme se dostali v květnu. Již tehdy jsme si řekli, že sem musíme ještě někdy zajet - vrchol si obejít a zastavit se na řadě zajímavých míst, o kterých nám tehdy jen povídali.
Trošku jsme si to samozřejmě prodloužili, protože jsme předem nezkoumali, kudy cesta přesně vede. Občas se necháme překvapit. Věděli jsme, že na vrcholu jsou rozcestníky, to nám stačilo. Ještě jednou jsme se tedy pokochali pohledem na věž a do areálu, ale pak už jsme vyrazili správným směrem. Nejdřív prudce dolů, ale pak téměř po vrstevnici, po hranicích s Německem okolo Napoleonova hraničního kamene, středu Evropy a dalších zajímavých míst. Na trase jsme využili lavičky a dali si malé občerstvení. Ještě chvíli jsme šli po značce i po neznačených signálkách, až jsme se vrátili k autu. Je červenec, na parkovišti nějaké auto stálo - prve i nyni, ale na trase jsme překvapivě nikoho nepotkali. Možná se šli podívat jen na kopec na věž a s těmi jsme se minuli.
Na parkovišti jsme jen přemístili auto na pro nás vhodnější místo. Chceme zde zůstat přes noc. Využila jsem posledních slunečných paprsků a rychle se opláchla, kupodivu ani teď nikdo nepřišel, ani nepřijel. A pustila se do přípravy večeře. Mezitím sluníčko zapadlo a rychle se ochlazuje. Přes den foukající větřík sice utichl, ale je pěkná zima. V osm hodin dopíjím chodovskou dvanáctku, to už jsem zachumlaná do deky, však je taky jen 15 stupňů. To je na červenec docela chladno. Inu, jsme na horách. Vytahujeme peřinu. V noci se určitě neoteplí.
Čtvrtek 11. 7. 2019
V noci nakonec zima nebyla, asii proto, že se zatáhlo. Dokonce jsme pootevřeli i boční dveře. Spalo se však krásně. Ráno začalo drobně pršet, ale bylo to tak slabé ševelení, že jsme při tom ještě usnuli.
Vstáváme v 8, i když stále poprchává, je skoro sucho. Po snídani odjíždíme směr Aš. Je zataženo, cestou stále poprchává. Když zastavujeme cca přes 1,5 od rozhledny Stráž, rozpršelo se. Využila jsem toho, abych si uvařila kávu. Konečně využívám rychlovarky do autozásuvky, kterou jsme si na naše cestování koupili.
Ještě jsem kávu nevypila, přestalo pršet. Jenže až k rozhledně se jít nedá. Prostor okolo ní je oplocený a pasou se tam býci. Z těch šel strach, jen jsme se přiblížili k ohradníkům. V podobných situacích si vždy vzpomenu, jak jsme jednou šli do Mariánských Lázní podle Kosího potoka. Cestou jsme sešli z cesty, do toho pršelo. Vůbec jsme nevěděli, kde jsme. Konečně jsme na horizontu zahlédli špičky kostelíka. Už bylo večer, pastviny se zdály prázdné. Jinudy cesta nevedla, než přes ně. Daleko jsme nedošli, když se na druhé straně horizontu objevili býci. Nejdřív jsme si mysleli, že to jsou krávy, přesto jsme se trochu stočili k ohradníkům. Když se trochu přiblížili, zjistil Ota, že nemají vemena, takže to jsou býci. Jako na povel se roztáhli do šíře do tvaru šipky, asi jejich vůdce byl v čele. To my však už utíkali nejkratší směrem k ohradníkům. Tedy Ota utíkal a mne za sebou táhl. Nikdy jsem neuměla běhat, protože jsem to neudýchala, nyní jsem něla v nohou 20 km, na zádech batoh a šlo mi o život. Naštěstí jsme doběhli k ohradníku dřív, než oni k nám. Ota přeskočil. Já to samozřejmě nepřeskočila, chtěla jsem to podlézt, ale zasekla se batohem. Ale to už naštěstí býci v té hrůzostrašné pozici zastavili a už jen na nás výstražně koukali. Pravděpodobně viděli, že jejich výsostné území opouštíme. Život jsme si zachránili, ale jediná cesta dál byla bažinami podle potoka. Radši nebudu psát, jak jsme vypadali, když jsme dorazili do hospody za našimi kamarády. Ale to už je naštěstí minulostí. Jen bych už nikdy nevlezla ani na roh pastvin.
Míříme směr Luby (nádhernou rozhlednu Háj vynecháváme, tam jsme byli asi před 8 lety), ale přes Německo. Je to skoro stejně daleko, ale tuhle cestu neznáme. Hned u silnice v Podhradí je zřícenina hradu Neuberg. Až na místě si uvědomujeme, že i tady jsme před 8 lety byli. Od té doby zde probíhají restaurátorské práce, moc se to tu změnilo k lepšímu.
Kousek před hranicemi je obec Doubrava a stejnojmenný minerální pramen. Zastavujeme, ať máme změnu. Nemusíme pořád pít vodu. K pramenu stačí sejít po schodech do upraveného domečku hned u parkoviště. Pramen je slabý, z trubky vytéká jen kousek nad zemí, naštěstí mám malou 0,2 l lahvinku, jejíž pomocí jsme si naplnili dvě velké petky. Naštěstí nikdo nepřišel, aby nás vyhodil, že tu zdržujeme.
Projíždíme Německem, jen kousek od silnice je kamenná Bismarkova rozhledna. Ota upřednostňuje české, ale tuhle kamennou prý také bere, takže ho ani nemusím přesvědčovat. Mně je zase jedno, kde rozhledna je, ale kamenné se mi líbí. Prostor u rozhledny je označen jako Kempingplatz, je tu dokonce i gril. Tak proč bychom nemohli návštěvu rozhledny spojit s přípravou oběda.
Pokračujeme dál a míříme na naše území. Ota samozřejmě straší, že přechod bude jen pro pěší a cyklo, prostě mi furt nevěří. Ale přesto pokračuje a ve skrytu duše určitě doufá, jak mi ukáže, že má pravdu. Nemá. Bez problému přejíždíme hranice.
V Lubech je rozhledna a okružní naučná stezka, která okolo rozhledny vede. Chtěli bychom zvládnout obojí. Čas na to máme. K rozhledně se nechá dojet autem, tak začínáme tam. Jenže ta je v dezolátním stavu, nemá ani schody. Okolo je však golfový areál, jehož součástí je restaurace. Začínáme tím, že jdeme na pivo, po obědě se to hodí. Naučná stezka je dlouhá 10 km, to z Oty pivo dávno vyprchá. Točí tady Krušnohor, toho už jsme dlouho nepili a vždy nám chutnal. Chvíli koukáme na semifinále tenisu - Strýcová hraje proti Sereně. Pak však vyhrála turistika. Báře budeme držet palce na dálku.
Trochu se to zatahuje, na odpoledne a večer hlásí bouřky a deště, tak uvidíme, jak to zvládneme. Jdeme v protisměru, možná i to byl důvod, proč jsme sešli z cesty, když jsme opouštěli Luby. Začátek ještě byl dobrý, to jsme zkontrolovali na tabletu. Pak jsme si věřili, že odbočku nepřehlédneme, také proto, že jiná cesta na mapě vyznačená nebyla. Jenže na trase je postaven nový areál a tím to vše začalo. Bylo nám sice už jasné, že nějak dlouho jdeme podle silnice, když už dávno máme být na druhé straně, jenže nějak nebylo kudy se tam dostat. Když jsme došli na rozcestí, kde byl to konečně šlo, tak se to začalo pěkně zatahovat a zvedl se silný vítr. Vypadalo to, že každou chvilku začne pršet. Sice bychom se na NS dostali, ale zašli bychom si. Zvolili jsme tedy jinou variantu. Zpátky směrem k rozhledně vede po posekaném poli cesta. Dokonce na konci vedla ještě pěšinka do hustého porostu. Věděli jsme, že mezi silnicí a námi je rokle, ale cestičce jsme věřili. Dovedla nás však ke vrátkům do čísi zahrady. Naštěstí cestička na druhou stranu vedla do příčné rokle, kde jsme narazili na cestu k silnici. Moc jsme si to nakonec asi nezkrátili, navíc cesta byla pěkně krkolomná a celou cestu jsem se děsila toho, jak zase budu šplhat zpátky. Jediné pozitivní bylo, že mraky vítr rozfoukal a že už to nevypadlo, že zmokneme. Na silnici jsem díky tabletu aspoň zjistila, kterým směrem se vydat, abychom si to zbytečně neprodlužovali. Naštěstí nám zbýval už jen kilometr. Ještě jsem zašla do restaurace zjistit, jak dopadl tenis. Bára bohužel Serenu neporazila. Co se dá dělat.
Je večer, odjíždíme směr Sokolov. Na spaní jsem si vytypovalo místo na rozcestí turistické trasy a cyklotrasy u bývalé Skelné Huti, jen jsem netušila, jak to dopadne. Dopadlo to dobře. Velká skoro rovná plocha, v části jsou složené klády. My si můžeme vybrat, kde se nám bude líbit. Je zataženo, teplo vypadá taky jinak, ale nefouká to. Už při večeři spadlo pár kapek, ale zase přestalo. Je to kousek nad silnicí, je to okreska, moc toho po ní nejezdí. Tak by tu snad měl být klid. Snad ráno nepřijedou dřevaři.
Pátek 12. 7. 2019
Večer jsme si vybrali z našeho pohledu to nejlepší místo - hlavně, aby nás bylo co nejmíň vidět ze silnice. Jenže to bylo pod stromy. Takže když v noci začalo pršet, tak místo uklidňujícího ševelení jsme slyšeli kapky, které stékaly z listů a do střechy nepříjemně bubnovaly. Ota spal, ale já nemohla. Nakonec se i Ota vzbudil. Popojel na volné prostranství, kde jsme konečně za příjemného ševelení zase pořádně usnuli.
Ráno bylo zataženo, ale nepršelo, ani nebyla zvláštní zima. Drželi jsme se tedy původního plánu. Jedeme do Oloví, abychom vyrazili na rozhlednu Cibulka. Sice po nočním dešti byly výhledy zamlžené, ale to Otovi nevadí. Na své mapě rozhleden si může odškrtnout další. Tahle se líbí i mně.
Daleko to není ke zřícenině hradu Hartenberg v Hřebenech. Kupodivu Ota nic nenamítá, jedeme tam. On si ty zříceniny taky nakonec zamiluje. Tady byly komentované prohlídky, kde jsme se dozvěděli skutečně zajímavou historii tohoto hradu i to, jak se tento objekt znovu probouzí k životu. I to, že od září bude v televizi pořad Krásné živé památky. Jeden jeho díl bude věnován i tomuto hradu. Nakonec Ota byl spokojen, až nadšen, že jsme sem zajeli.
Už však máme docela hlad. Na přípravu oběda tady těžko budeme hledat nějaké vhodné místo. Chceme do Sokolova, tam nebude problém se najíst. Začínáme v pivovaru Permon. Jediný problém je, že tu nevaří. Jejich piva známe, vždy nám chutnali, aspoň se podíváme, co zde nabízí. Výběr mají veliký, řadu z nich vůbec neznáme. Nakoupili jsme degustační vzorky, dokonce jsme vymámili i nějaké etikety a tácky. Ota je nadšen.
Vyrážíme směrem k rozhledně Hard, která je prakticky uprostřed města, a doufáme, že někde nějakou restauraci potkáme. Bohužel, nepovedlo se. Vracíme se do centra, auto necháváme na parkoviště Pionýrů. To už začínají avizované přeháňky. Nejblíž máme restauraci Steak Bar George, kde překvapivě nejsou přemrštěné ceny a my máme hlad a nechceme moknout.
Tady jsme také nakrmili auto, aby mu to nebylo líto a pokračujeme do Hruškové, odkud Ota chce na rozhlednu Krudum. Myslela jsem, že autem dojedeme ke zřícenině kostela sv. Michala, ale to jsem se spletla. Malinké parkoviště je o 1 km dřív. Pak je 1,5 km prudké stoupání k rozhledně - kovovému telekomunikačnímu stožáru. Tyto rozhledny moc nemusím. Navíc se děsím stoupání, do toho v dálce hřmí a silně se to zatahuje. Ota je ale neoblomný. Na rozhlednu musí. Doprovázím ho jen ke zřícenině kostela. Tam se rozdělujeme. Já jdu zpátky, Ota pokračuje. Jen mi slíbil, že za bouřky nahoru nepůjde. Moc tomu nevěřím, ale nic s tím neudělám. Jen doufám, že má rozum. Polovinu zpáteční cesty jsem šla docela v silném dešti. Měla jsem deštník, u auta jsem se přezula, převlékla, takže já jsem v pohodě. Neustále poprchává, občas v dálce zahřmí. Za víc než hodinu konečně Ota přichází. Trochu se diví, že jsem zmokla. Jemu začalo pršet, až když sešel z rozhledny. I když zataženo bylo parádně, ale bouřka byla hodně daleko.
Tentokrát jsme hledat místo na spaní nemuseli. Jedeme za kamarádem Jindřichem do Nových Hamrů, který tam má penzionek. Už na nás určitě netrpělivě čeká. Přijeli jsme snad v tom největším slejváku. Chvíli jsme v autě čekali, zda to zeslábne, ale nakonec jsme věci v dešti našoupali do penzionku a spěchali k Jindřichovi. Akorát jsme stačili sportovní zprávy, abychom zjistili, že Bára Strýců si zahraje aspoň finále čtyřhry. Šikovná holka.
Večer jsme to samozřejmě natáhli. Dlouho jsme se neviděli, bylo o čem si povídat. Spát se šlo po půlnoci. Ráno se vstáváním spěchat nemusíme. Tématický výlet byl kvůli nepříznivému počasí přeložen na neděli.
Sobota 13. 7. 2019
V noci i ráno pršelo. Se vstáváním jsme skutečně nepospíchali. Když se před jedenáctou zdálo, že se to vybírá, vyrazili jsme autem na Boží Dar, kde je úplně nová rozhledna. Už v Horní Blatné bylo vidět, že výhledy nebudou. Před námi byly kopce zahalené do mlhy. Neodrazuje nás to, pokračujeme a trochu doufáme, že se dostaneme nad mraky.
Cestou jsme se zastavili na Rýžovně, kde je v domku vlevo venkovní výčep a prodejna petek piva, které pro ně vyrábí v Praze v Hostivaru. Překvapilo nás, že v tomto příšerném počasí mají otevřeno, ještě však víc nás zde překvapili občerstvující se cyklisté. Možná si jen zpříjemňovali čekání na slušnější počasí. Nakoupili jsme něco, abychom večer měli nějakou změnu. Naproti v restauraci mají mít ovčí, kozí i kravské sýry, ale otevírají až ve dvanáct. Odjíždíme, zastavíme se tu při zpáteční cestě.
Pokračujeme do Božího Daru, resp. ještě o kousek dál, na Neklid. Mlha však houstne. Směju se, zda vůbec najdeme cestu. To se nakonec povedlo, dokonce to byla i ta správně značená. Rozhledna je naštěstí jen kousek od cesty, tak jsme ji na poslední chvíli zahlédli. Nechybělo by moc a minuli bychom ji. Kupodivu se to na chvilku i roztrhalo, že jsme i ten 0,5 km vzdálený Boží Dar zahlédli. Než jsme však sešli z rozhledny, nebylo už zase nic vidět. Ještě že jsme to auto našli.
Cestou zpět jsme se zastavili ještě v infocentru. Letáček k rozhledně, ani pohlednici ještě nestačili udělat. Měli však už týdenní kalendář s rozhlednami na r. 2020. Aspoň nějaký úspěch.
Když jsme dnes již po druhé zastavili na Rýžovně u restaurace, tak nás nejdřív překvapila cedule, že otevírají až ve 13. hodin. Když jsem se chtěla dovnitř vnutit aspoň kvůli těm sýrům, tak jsem se dozvěděla, že je prodávají již 4 roky v Abertamech na náměstí. Je to 8 km, jedeme tam.
Nejdřív jsme i tam navštívili infocentrum. Letáčky pro nás zajímavé neměli, v jedné velké místnosti je výstava šicích strojů a všeho, co je nutné k výrobě rukavic. Dokonce nám pustili i krátký a zajímavý film o výrobě rukavic, který začíná zpracováním kůží dříve a nyní. Výstava zde byla otevřena ke 150. výročí historie výroby rukavic.
Pak už jsme opět za deště přeběhli do nedalekého bistra, kde prodávají sýry, maso i uzeniny. Koupili jsme sýry, žinčicu, k obědu točený salám. Pak už jsme pokračovali do Nových Hamrů.
Udělali jsme si oběd a odpoledne fandili v televizi Tour de France. Venku je počasí přímo aprílové. Chvíli je jasno a svítí sluníčko, za chvilku je černo a prší. Tak se to střídá až do večera. Prší, i když jdeme spát. A to jsme to tentokrát ani moc nenatáhli. Ráno musíme vstávat v osm.
Neděle 14. 7. 2019
Ještě v noci pršelo, ráno je mokro, zataženo, ale neprší. Chodím s telefonem, kdyby náhodou akce byla zrušena. Zatím žádnou zprávu nedostávám, proto na 10. hodinu odjíždíme do Přebuzi, kde je sraz. Mysleli jsme, jak jedeme brzy, že tam budeme první, ale přijeli jsme skoro poslední. A to ještě bylo víc jak 10 minut času.
Drobně mrholí, možná jen padá mlha. Těžko říct. Naštěstí není moc zima. Bylo doporučeno vzít si holinky nebo jinou vhodnou obuv. Budeme procházet podmáčeným terénem zdejších vrchovišť, kam je běžně vstup zakázán. Na dnešní akci máme povolenou výjimku.
Vyrážíme zvesela, nikdo nevypadá, že by mu počasí vadilo. Jdeme po neznačených cestách, samozřejmě neposekaných a nevyšlapaných, takže jsme mokří od vysoké trávy až do pasu. Připadáme si jako král Šumavy – mokro, mlha - jen jsme v trošku jiné oblasti. Snažíme se našlapovat na trsy trávy, ať se moc neboříme, ale je to stejně jedno. Nejhůř dopadl pán, který se skutečně vybavil holinkami – ujelo mu to, do vody si sednul a do bot mu natekla voda vrchem. Vzal to však s humorem. My jsme šli v kvalitních pohorkách, jednak holinky nemáme, ale byla jsem přesvědčena, že by mi holina zůstala v rašelině a já pokračovala v ponožce. Dostali jsme se až k prameništi Rolavy. Je tu nádherně. Mlha nad blaty tomu dodává své kouzlo.
Naštěstí tam boty nikdo neutopil, někdo si nabral horem, někomu se boty promočili. My jsme to naštěstí prošli skoro suchou nohou, ale kalhoty jsme měli mokré až nad kolena a když jsme se dostali na pěšinu veřejně přístupnou a zkontrolovali, jak vypadáme, zjistili, že jsme nejen mokří, ale i pěkně špinaví. Od prodírání klečí a dalšími porosty jsme i bundy měli samý šmouh.
Už v přírodní rezervaci jsme viděli, že houby tady rostou. Když jsme šli po pěšině k autu, tak jsme je začali sbírat. Měli jsme jich docela dost. Na další společný program – prohlídku bývalého cínového dolu Rolava (Sauersack) – jsme už nešli, stejně jako řada dalších. My to tam známe, to je veřejně přístupné, už jsme tam několikrát byli. Jindřich měl boty celé promočené a tak jsme se rozloučili, poděkovali za fantastický výlet a odjeli.
Původně jsme měli v plánu na noc přejet k pivovaru Velký rybník, v jehož blízkosti máme krásné místečko na spaní, večer si zajít na pivo a v pondělí si udělat výlet z Kyselky k rozhledně Bučina. Nakonec jsme to přehodnotili. Počasí má být i zítra nejisté, jsme mokří a špinaví a máme spoustu hub. Ani jsem nemusela Otu moc přesvědčovat. Jen jsme něco pojedli a jedeme domů. Tam si s houbami určitě líp poradíme.
Cestou domů skutečně párkrát sprchlo, pršelo i v noci. Ale to nám už nevadilo, my byli v suchu a teple, houby jsme večer v pohodě očistili a částečně zpracovali. Část jsme si nechali na druhý den – budou řízky z hub. Všechno tedy vyšlo báječně.
GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor
(50.224, 12.195)
Poslední aktualizace: 26.11.2019
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Přidat do oblibených uživatelů
Byl jsem zde!
Zapamatovat
5,00
Diskuse a komentáře k Z Plzně do nejzápadnější části Čech
Krása klasika. Koukal jsem na fotku kostelíku v Božím Daru. To je nějaký nový? Byl jsem v Božím…
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Z Plzně do nejzápadnější části Čech
Aš – Smírčí kříž u ZŠ
Kříž
Když se člověk prochází městem Aš, může objevit také drobné památky a zajímavosti. Na křižovatce ulic Hlávkova a Komenského se nachází areál Základní školy a v něm smírčí kříž.
Tento poměrně robustní kříž půvo…
0.3km
více »
Smírčí kříž 1 , Aš
Pomník
Smírčí kříž s jedním ramenem /druhé odlomeno/ je umístěn u plotu v areálu Základní školy v Hlávkově ulici v Aši.
Původně stával tento kříž na Staré cestě mezi Mokřinami a Aší,kde byl však postupně ničen koly proj…
0.3km
více »
Vysoká
Kostel
Téměř zaniklá ves Vysoká poblíž Staré Vodyna Chebsku.Je zde zajímavá ruina jednolodního románského kostela z poloviny 13.století. Po válce pustnul a v 60.letech 20.stol. byl zdevastován.V současné době je zčásti …
0.5km
více »
Aš
Město
Aš leží v nejzápadnějším výběžku České republiky, severozápadně od města Františkovy Lázně. V těsné blízkosti města prochází státní hranice s Německem. Město je obklopeno malebnými lesy. …
0.5km
více »
Navštivte nejzápadnější kout České republiky – Město Aš
Tipy a novinky
Město Aš je nejzápadnějším městem České republiky a žije v něm cca 13.000 obyvatel. Aš vyniká svou krásnou a neporušenou přírodou, dominuje jí vrch Háj s výškou 758 m n. m. a na něm stojící…
0.6km
více »
Aš /Asch/
Město
Město Aš leží na nejzápadnějším cípu České republiky. Ašsko jako takové bylo od poloviny 16.stol. po dlouhá staletí vlastním mikroregionem s do jisté míry samostatným vývojem.
První zmíňka o Ašsku je z roku 1270…
0.6km
více »
Aš – Smírčí kříž pod vrchem Háj
Kříž
Když se člověk vydává autem k rozhledně Háj nacházející se nad městem Aš, jede většinou okolo jednoho hezky upraveného místa. Na rozhraní ulic Nemocniční a Vernéřovská, nedaleko centrálního hřbitova, se nachází ma…
0.8km
více »
Pěší trasa po Ašském výběžku
Trasa
Pěší trasa po Ašském výběžku
Tuto krásnou trasu začnou turisté v centru Aše na Masarykově náměstí. Dále půjdou směrem k Turistickému informačnímu centru …
0.8km
více »
Aš - Infocentrum
Ostatní
Informační centrum Aš Vám poskytne informace o společenských, kulturních a sportovních akcích ve městě a okolí. Dále máte možnost zajistit si ubytování čí stravování. V rámci centra si můžete zakoupit vstupenky na akce. Nabízí velké množství bezplatných i placených propagačních mater…
0.8km
více »
Trasa po nejzápadnějším koutu České republiky
Trasa
Z Aše do Aše po nejzápadnějším koutu České republiky.
Trasu začínáme na Poštovním náměstí v Aši, tedy v centru města. Z náměstí míříme k Muzeu Aše, kde tak…
0.8km
více »
Po krásných výhledech sportovní výkony (okružní 3,4 km)
Trasy
Muzeum Aš – pomník F. L. Jahna – pomník T. Körnera – rozhledna – Sportovní areál vrch Háj – pramen Medvědího jezírka – Muzeum Aš Naše pozornost bude věnována špičce České republiky. Cílem dne…
0.9km
více »
Soutěž 1
bod
www.turistikaprozivot.cz
Rozhledna na Háji /Hainberg/ u Aše
Rozhledna
Významnou dominantou aše je 34 metrů vysoká rozhledna na kopci Háj.Patří mezi tzv. Bismarckovy rozhledny,kterých je po světě přes 200.
Na stavbu rozhledby byl v roce 1874 zřízen občanským spolkem stavební fond rozmnožovaný sbírkami mezi občany.Až v roce 1902 dosáhl takové výše,která umožnila začít se stavbou.5.září 1902 byl položen základní kámen a během roku 1903 tato stavba…
0.9km
více »
Aš - Muzeum
Muzeum
Městské muzeum bylo založené již v roce 1893 a sídlí ve vile továrníka Klauberta z první poloviny 19.století, v severní části města, poblíž kostela sv. Mikuláše.
Muzeum přibližuje historii tradiční textilní výrob…
1km
více »
Aš – Skřivánčí vrch (736 m.n.m.)
Orientační bod
V 19. století náleželo město Aš mezi významná evropská centra textilní výroby, odkud se látky vyvážely do mnoha zemí. První světovou válku ještě zvládlo, ale s tou druhou a především s jejími následky si už skoro …
1.1km
více »
Turistická známka č. 2073 - Město Aš
Turistická známka
Město Aš je nejzápadnějším městem České republiky a leží v Ašském výběžku a je obklopeno ze tří stran Německem. Město má také několik pamětihodností. Například socha Dr. Martina Luthera, která je jedinou svého druhu v ČR, dále socha Johanna Wolfganga Goethe, která bude v letošním roce vrácena na rekonstruované Goethovo…
1.1km
více »
Soutěž 5
bodů
www.turistikaprozivot.cz
Půjčovna kol Českých drah - Aš
Půjčovna kol
Všechny půjčovny kol ČD jsou vybaveny kvalitními koly s odborně prováděným servisem. Ve vybraných půjčovnách kol jsou k dispozici také elektrokola, dě…
1.2km
více »
Cyklotrasa po Chebsku, z Aše až na Doubravu
Trasa
Cyklotrasa po Chebsku - z Aše až na Doubravu.
Místa na Trase:
Aš - Hazlov - Františkovy Lázně - Cheb - Hrozňatov -Mýtina - Doubrava
Trasa po Chebsku je středně …
1.2km
více »
Na kole Aš – Libá – Komorní hůrka – Františkovy Lázně
Tipy na výlet
Výchozím bodem našeho výletu je hlavní nádraží v Aši, městečko, jež dalo jméno našemu nejzápadnějšímu koutu české republiky. Lze sem dojet autem po silnici číslo 64 z Chebu, nebo i přímo vlakem z Chebu. My zapa…
1.2km
více »
Pomník Martina Luthera v Aši – jediný svého druhu v České republice
Pomník
Pomník náboženského reformátora Martina Luthera v Aši je nejenom jediným u nás, ale obdobný se patrně nenachází ani v celé bývalé Rakousko-Uherské monarchii.
V 19. století náleželo město Aš mezi významná evr…
1.2km
více »
Aš – bývalý evangelický kostel
Památník
V blízkosti Městské úřadu v Aši se nachází upravená parková plocha. Mimo jiné jsou zde nízké zídky vyznačující obrys velkého evangelického kostela, který patřil k nejvýznamnějším historickým památkám Aše a okolí…
1.2km
více »
Barokní kamenný silniční most v Aši – sice nefunkční, ale stále krásný
Most
V Aši lze spatřit mnoho zajímavých památek jako např. budovu radnice, kostel, rozhledna či muzeum. Když bude člověk pokračovat ve výčtu, neměl by zapomenout na jeden unikátní kamenný most.
Postaven byl v roc…
1.4km
více »
HAIMBERG
Tipy na výlet
Železniční stanice Aš-město - po modré turistické značce až na Haimberg Rozhledna Haimberg neboli Háj u aše,cestou míjím pomíky F.L.Jahna - T.Kornera - F.Schillera, kteří dnes mají nečekanou sněhovou čepici v cent…
1.5km
více »
Bismarckova rozhledna na Háji u Aše nebo také rozhledna Háj u Aše
Tipy na výlet
Na této rozhledně jsme se zastavili r. 2011, když jsme právě pod rozhlednou měli jednu zajímavou akci. Proto jsme už k ní nezajížděli, když jsme se letos vydali za zajímavostmi na nejzápadnější výběžek naší republiky. Právě tahle rozhledna je nejzápadnější vyhlídkovou stavbou u nás. Patří i k těm nejhezčím. Aspoň mně se takové kamenné rozhledny líbí. Rozhledna je necelé 2 km…
1.5km
více »
Háj u Aše
Tipy na výlet
Naše společná cesta začíná na vlakové zastávce Aš město, odkud vyrazíme přes Okružní ulici a vydáme se po lici Gustava Geipela. Na kruhovém objezdu využijeme 3. výjezd na ulici Hlavní, okolo lékárny a Goethovo náměstí, pak odbočíme Doprava na ulici Hedvábnická. Po této ulici jdeme až na její konec a dále se orientujeme podle ukazatelů. Celková cesta je dlouhá přibližně 2,5…
1.5km
více »
Aš – rozhledna Háj
Rozhledna
V 60. letech 19. století se nad městem Aš nacházel v nadmořské výšce 758 metrů holý a celkem nevzhledný kopec jménem Háj, na kterém se rozhodli vybudovat ašští nadšenci v čele s Jiřím Ungerem lesní park s odpočinkovou zónou.
Logicky se také objevila myšlenka vybudovat tady rozhlednu. První vážný záměr je datován do roku 1874, ale nebylo dost peněz, které se nepodařilo…
1.5km
více »
Rozhledna Háj u Aše
Tipy na výlet
Projeli jsme Aší a odbočili směrem na Háj (nejvyšší hora Smrčin), zaparkovali jsme pod rozhlednou, a šli ještě 300 metrů pěšky. Jeli jsme na rozhlednu Háj u Aše, stojící na stejnojmenné hoře. Z rozhledny byl krásný výhled, jak na Chebskou pánev, tak i na druhou stranu - Německo. Je velice podobná Bismarcově rozhledně na Zelené hoře u Chebu. Rozhledna byla postavena v letech 190…
1.6km
více »
Háj u Aše
Rozhledna
Rozhledna Na Vrchu Háj je nejmohutnější a nejzápadnější vyhlídková stavba u nás.Je 34 metrů Vysoká. Návrh, který zpracoval známý drážďanský architekt Wilhelm Kreis získal v roce 1901 na umělecké výstavě v Drážďa…
1.6km
více »
Bilý Halštrov - přehrada /Weisse Elster/
Tipy na výlet
Jdeme z Aše a/přes vrch Háj kolem jeho rozhledny a poté dolů podél lyžařské sjezdovky
b/z Aše přes Vernéřov do Dolních Pasek ,kde se můžeme osvěžit výbornou minerální vodou po silničce až k vodní nádrži Bilý Halštrov
c/z Aše pěšky nebo autobusem do obce Podhradí a odtud asi 2km po silničce vedou lukami a pastvinami Výborné místo ke koupání,čistá voda,ráno klídek odpoledne…
3.4km
více »
Výlet do Podhradí u Aše.
Tipy na výlet
Náš původní plán navštívit rozhlednu na Háji u Aše změnila slečna v informačním centru města. Rozhledna je v současné době v rekonstrukci a tak jsme hledali náhradu. Rozhodli jsme se pro nedalekou obec Podhradí…
4km
více »