Z Plzně na festival Skotsko v Kostelíku trochu oklikou - přes severní část Krušných hor a také přes rozhledny a minipivovary – 1. část

Festival Skotsko v Kostelíku letos v červenci slavil 10. výročí založení. Vloni jsme tam byli po druhé a žasli jsme, jak má festival stoupající úroveň. Proto jsme si řekli, že tam letos musíme opět zajet. Když Ota doma oznámil, že budou mít týden před festivalem celozávodní dovolenou (raději nekomentuji, že jsou tam i se šéfem čtyři), hned nám bylo jasný, že někam pojedeme - určitě tam, abychom se zpátky vraceli přes Kostelík. Protože máme rádi rozhledny a rádi ochutnáváme piva z minipivovarů, nebyl problém nějakou trasu naplánovat. Samozřejmě jsme k tomu přidali i další zajímavosti a také nějaký pořádný výšlap. Navíc má být docela hezky, snad se tomu dá věřit. Jen mám pocit, že to za týden nemůžeme zvládnout. Ale protože spíme v autě, není problém se kdykoli otočit a směřovat to na festival.

Odjíždíme v pátek po večeři. Dřív jsme to nezvládli. Ota se musel v práci zdržet a domů přišel až po 16. hodině. Ale nám to stačí. Neměli jsme v plánu jet daleko. Jen asi 25 km na sever. Nocleh plánujeme v Plasích, kde je Knížecí pivovar s vynikajícím pivem. Známe to tam, občas vyrazíme tím směrem na výlet - samozřejmě vlakem. Ale víme, že se tam šikovné místo na spaní najde. Nakonec jsme našli ještě lepší - blízko malé ZOO. Ani jsme netušili, že zde nějaká je. Poseděli jsme krásně před pivovarem, kochali se výhledem na klášter, no prostě super. Ještě však nebyla ani tma a už šli jsme spát. Ráno chceme vyjet co nejdřív.

Spalo se perfektně, byl klid, ani nebylo velké horko. Vyjímečně jsme už po 7. hodině opouštěli naše místečko. Na snídani to tady nebylo zrovna ideální.

Ráno svítilo sluníčko, ale najednou se to zatáhlo a začal foukat skoro až ledový vítr. Začínám chápat, proč mne k ránu bolela hlava a dokonce teklo i z nosu. Vypadá to na změnu tlaku. Konečně jsme našli odbočku do lesa, kde bychom si v závětří mohli udělat snídani. Foukalo to ale i v tom lese.

Pokračujeme stále na sever. Projíždíme Mladoticemi, kde má být nově opravená kaple od Santiniho. Vidíme ji skoro z dálky, ale to je skoro vše. Kaple je hezká se zajímavou zvoničkou, ale je na soukromé zahradě. Na vratech je cedule, abychom v případě zájmu o prohlídku zavolali na místní OÚ - v sobotu by to však asi bylo zbytečné, tak to ani nezkoušíme. Škoda.

Podle plánu pokračujeme k rozhledně Vochlice, která je jen kousek za Lubencem. Má být však otevřená až od 13 hodin. Uvidíme, jak nám to vyjde. Nejdřív se chceme zastavit ve firmě, kde dělají vitráže a kde umožňují prohlídky. Je to přímo v Lubenci, jen kousek centra. Mají tam i prodejnu vlastních výrobků. Jenže to jsme netušili a tak jsme to vzali přes dvůr. Dveří tam bylo několik, popsáno nebylo nic a tak jsme nakonec vešli přímo do dílny. Ani jsme chlapy moc nepřekvapili, hned se nás ujali a odvedli do kanceláře. Tam jsme zjistili, že na exkurzi je lepší se dřív objednat. Naštěstí měli chvilku čas a tak nás výrobou provedli. Nejdřív nám pustili krátký film o činnosti této soukromé firmy a ještě nám to vše ukázali, mohli jsme si řadu věcí vyzkoušet, osahat, potěžkat. Když nám ukazovali již téměř hotovou vitráž do kostela o velikosti cca 100 x 60 cm, tak jsme měli strach, že se musí rozpadnout, jak se prohýbala. A byla pěkně těžká. Ale moc hezká. Pružná prý musí být, aby vydržela nápor větru. Vyrábí zde leccos, kostelní vitráže, šperky, nádherné svícny, lampy, těžko to vše vyjmenovat. Na výstavy je zvou i do zahraničí. Samozřejmě jsme neodolali a máme už pár dárků pro děti k vánocům. I se vstupným jsme tam nakonec nechali docela dost peněz. Ale bylo to neskutečně zajímavé.

Protože jsou to správní patrioti, zajímají se i o místní památky. Postarali se v nedaleké Libyni o opravu rozhledny a za 1,- Kč si koupili tamější rozpadající se kostel (pro obec to bylo výhodnější, než ho nechat odstranit) a starají se o jeho znovuzrození. Kostel má už novou střechu, některá okna už mají vitráže, v kostele je vitrážový strop. Nové schody vedou do věže.

Právě z těchto důvodů mají klíče od kostela i rozhledny, za běžný poplatek vstupného nám je půjčili i s informacemi, kde máme zaparkovat, kde si máme rozsvítit, abychom se dostali do krypty a něco tam viděli. A také, jak daleko je to na rozhlednu a kudy jít. Je znát, jak kostel znovu ožívá. Moc jim fandíme. To vše jsme zvládli za dopoledne a ve 12 hodin jsme maximálně spokojení opouštěli město. I do zdejšího kostela sv. Vavřince jsme nahlédli. Stačili jsme toho nakonec víc, než jsme původně měli v úmyslu. Nakonec i to sluníčko vylezlo, ale stále to foukalo studené.

Míříme k další rozhledně, která je nad obcí Kryry. Je pojmenována po Fridrichu Schillerovi, německém básníkovi. Až k rozhledně se nechá dojet autem. To se nám hodí, máme už hlad a vařené jídlo s sebou - stačí ho jen někde ohřát. Nejdřív jsme však museli na rozhlednu. Protože bylo prý po dešti a větrno, tak byly skutečně nádherné výhledy. Dokonce jsme viděli dál, než uváděli na panoramatických obrázcích. Otovi nestačil vyhlídkový ochoz a vyhlídková plošina nahoře. Bylo mu líto, že na poslední točité schodiště, které vede do nejvyšší věžičky, se nesmí. Z obce vede k rozhledně i křížová cesta, kousek jsme se po ní prošli, ale až do obce jsme nešli.

Po obědě jsme vyrazili do Krásného Dvora, kde jsme si chtěli v parku projít cca 5 km dlouhý okruh. Vyšlo to báječně, Ota si mohl po obědě dát pivo, já si dala frapé a oba jsme byli spokojeni. Trochu jsme váhali, zda nezajít na prohlídku zámku, ale exteriér mne moc nenadchl a fotky interiéru jsem nikde neviděla. Navíc mám raději zříceniny hradů.

Vyrazili jsme tedy na okruh parkem, kde má být několik pavilonků a dalších stavbiček. Plánek jsme měli, nějaké značky parkem vedou, ale je to tam nějak moc divně značené. Navíc je tam cestiček víc a vedou všelijak cik cak. Na několika místech nás šipka posílala na rozhlednu. My to však chtěli obejít vše, tedy podle plánku. A to jsme si mysleli, že se nám to vede. Přesto jsme nějak záhadně vynechali Goethův pavilon. K rozhledně i ke všem ostatním stavbám jsme však došli. Líbilo se nám tady, pěkně jsme se prošli a hlavně nám zase vytrávilo.

Další cíl jsme měli v Kadani. Ale kdyby se nám někde líbilo, klidně bychom tam mohli dojet až v neděli. Jenže cestou jsme sotva našli místo na přípravu večeře. Směřujeme tedy do města s tím, že ještě dojdeme na rozhlednu Svatý vrch, která je otevřena non stop. Je dlouho vidět, tak nemusíme pospíchat. Rozhledna je na kopečku nad městem, je skutečně hezká a i výhledy daleké.

Jenže je skoro půl osmé a my marně hledáme místo na přespání. Odjet nechceme, ráno si chceme prohlédnout město, ale asi nám nic jiného nezbude. Opouštíme tedy město směr Klášterec nad Ohří a ještě zkoušíme tzv. organizované tábořiště, jak je uvedeno na mapy.cz. Nevíme, co si pod tím představit. Podle mapy jsme to našli snadno, ale značeno to nijak není. Je to rovinka kousek nad řekou a nad silnicí. Vypadá to na starou loděnici, ale nikde nikdo není. Z města jsou slabě slyšet nějaké kapely - už při příjezdu do města jsme si všimli, že je u řeky nějaká sláva. Jinak je tu klid. Chvíli jsme váhali, zda se nezajít vykoupat do řeky, ale na jediném přístupném místě jsou rybáři a ti by nás asi stejně vyhnali. Vody máme dost, tak s ní zatím šetřit nemusíme. Ještě jsme si zajeli do nedalekých vilek pro pivo a pak už jsme jen seděli a kochali se výhledem do údolí Ohře. Jen teplo včerejšího dne je pryč. Se zapadajícím sluníčkem se pěkně ochlazuje. Přesto jsme vydrželi venku skoro do deseti hodin - zabaleni do dek. Ota si čte prospekty, které jsme dostali v muzeu vitráží a informuje mne hlavně o zajímavostech z rekonstrukce kostela.

Jak jsem se vybalila z dek, dala se do mne taková zima, že jsem se rozhodla na noc vytáhnout peřinu, resp. starý péřový dekový spacák. Tak moc zase nehřeje, ale je teplejší než ten můj obyčejný. Letmým pohledem na teploměr jsem se ujistila, že mi horko nebude. V autě bylo 15 stupňů. Tak uvidíme, jak to bude vypadat ráno.

Z Plzně na festival Skotsko v Kostelíku trochu oklikou - přes severní část Krušných hor a také přes rozhledny a minipivovary – 1. část na mapě