Skoro to tak vyšlo, jen studený vítr vše ochlazoval, ale sluníčko už pěkně hřálo.
Ve 12 hodin jsme už stoupali s příjemným mládencem vzhůru. Když jsem obdivovala krásné železné původní dveře, kterými se z budovy radnice vstupovalo na věž, navrhl mi, abych je odemkla a už mi podával klíč. No to byl zážitek. Ve věži jsou asi 3 patra, zařízená jako muzeum. Poslední patro má dřevěné schody, ale hrozně vysoké. Sotva jsem na ně vylezla. Nebyla jsem však sama, kdo měl problémy. Na věži byly pěkné výhledy stále neskutečně daleké.
Když jsme se po deváté chystali zalehnout, přijel starosta a současně majitel těchto pozemků a zajímal se, co tam chceme dělat, že jsme na jeho pozemcích. Řekli jsme, že přespat, ale že už odjet nemůžeme, protože jsme měli grog. Měl sice nějaké připomínky, ale nakonec nás tam nechal, když jsme slíbili, že nebudeme rozdělávat oheň, nenecháme tam nepořádek a hned zítra odjedeme. Ono mu ostatně nic jiného nezbylo.
Pondělí 2. července 2018V noci bylo jasno, ale tak velká zima už nebyla. Spala jsem jak zabitá. Už ráno bylo na sluníčku horko. Než jsme se nasnídali, ohřála se na sluníčku i voda na mytí. Večer jsme to v té zimě nějak nezvládli. Po snídani jsme jeli do
Chomutova, hlavně chtěl Ota do infocentra, zda by do své sbírky nesehnal prospekty okolních rozhleden. Jenže je pondělí, ve městě je vše zavřeno. Přesto jsme se tady skoro hodinku zdrželi. Je tu leccos, co by stálo za prohlídku. Je tu dokonce i pivovar, víme že jejich pivo točí v restaurantu Torka, víme i kde restaurant je, ale také víme, že po ránu bude zavřeno i tam.
Už zase měníme naše plány. Původně jsme si chtěli projít asi 12 km dlouhý okruh po naučné stezce Bezručovým údolím, která vede podle říčky Chomutovky. Ale nakonec jsme to vzdali. Jednak máme pocit, že to vše nestačíme projet tak, abychom včas dojeli do cíle. Ale také proto, že se nám zdejší okolí tak líbí, že už plánujeme se sem někdy vrátit a projít si toho tady víc. Pohybujeme se v podhůří Krušných hor – krajina je tu nádherná.
Pokračujeme tedy stále ještě na sever. Víme, že
rozhledna Strážiště, která je součástí hotelu, je zrušená, resp. že vyhlídku ve věži předělali na pokoj. Je to však jen malá zajížďka, tak se tam zajedeme podívat. Překvapivě je však z jednoho místa od hotelu také hezká vyhlídka.
Další zastávku máme plánovanou u
rozhledny Hláska na Růžovém vrchu u Hory Svaté Kateřiny. Měla by být dnes otevřená, ale až od 13 hodin. Abychom tam zbytečně nečekali, jdeme na malý výlet. Ve směru naší trasy je vpravo odbočka
k Helenčinu vodopádu. Máme dokonce dvě možnosti. Volíme tu trochu delší, ale rovinatější, také proto, že se tam nechá lépe zaparkovat (za zatáčkou mezi obcemi Svahová a Rudolice v horách). Začínáme po široké pěšině s hezkým názvem Sluneční cesta. Vede tudy i cyklotrasa. Zleva přichází červená turistická trasa, po ní pak pokračujeme pěšinkou z kopečka. Je tu hezky, ale nejvíc mne fascinují louky plné rozkvetlých náprstníků. V takovém množství jsem je ještě neviděla. Už tohle je zážitek. Počítáme totiž s tím, že vodopád bude bez vody.
Potok jsme ještě neviděli, ale už slyšeli, jak prudce teče. Tak přece jen trochu vody v něm poteče. Když jsme došli na lávku přes potok, neměli jsme tušení, kde vodopád hledat. Moc jsme mapu nezkoumali, počítali jsme nějak s tím, že ho buď uvidíme, nebo tu bude šipka. Ale ani jedno. Jsou tu jen mapy cyklotras, na nich vodopád není ani označený. Po chvíli váhání jsme objevili v trávě vyšlapanou cestičku dolů po proudu. Za chvíli jsme k němu došli. Skutečně moc vody v něm nebylo, ale bylo tu hezky. Údajně má být 4 metry vysoký, ale tak to tedy skutečně nevypadalo. Kousek dál po proudu ještě byly malé kaskádky. Snad, když je víc vody, tak je to víc pospojovaný a tím pádem delší, ale sotva vyšší. Je tu však další hezký kousek zdejší krajiny.
Po návratu jsme si u silnice uvařili oběd. Provoz tu byl nepatrný. A už jsme se těšili na rozhlednu. Tam jsme však byli zklamaní. Rozhledna hezká, ale v pondělí zavřená, stejně jako restaurace. Takže internetové informace zcela špatné. Obcházeli jsme hotel a kochali se okolím, až si nás všimla paní z hotelu. Vadilo jí, že jim běháme po terase, odkud byl výhled trochu lepší. Byla jsem hotova hned, že když nemůžu na rozhlednu, rozhlížím se odtud. Asi abych neškemrala o klíče, hned mi oznámila, že rozhledna je zavřená a bude asi déle, že tam jsou špatné schody. Jenže od vchodu bylo vidět, že na pultíku jsou vstupenky i pohlednice a dokonce jsme za chvilku na zemi našli i vstupenky s razítkem věže. Moc dlouho tam být nemohly. Tak vlastně ani nevíme, zda je pravda, že se bude opravovat. Je tu však nádherně. Určitě se sem musíme vrátit a taky to tady trochu prochodit.
Jsme na hranicích. Víc na sever už ani nechceme. Začínáme to pomalu stáčet na východ. K
rozhledně Jeřabina to je asi 13 km. Ta má být volně přístupná. Snad aspoň to bude pravda. Z parkoviště je to asi 300 metrů do kopce. Je to hezká malá rozhledna na skále s poměrně hezkým výhledem, všude však stále vidíme samé elektrárny.
Večer chceme přespat v
Oseku nebo někde v jeho blízkosti. Ve městě jsou dva pivovary, tak snad nějaké pivo ochutnáme. Do večera máme však ještě času dost. Mimo plán míříme přes Horní Jiřetín k
zámku Jezeří. Sice bude v pondělí určitě zavřený, ale snad se dostaneme do zahrady a zvenku ho uvidíme. Má být hezký, dlouho se diskutovalo, zda ho nezbourají kvůli těžbě hnědého uhlí. Zatím však stojí a rekonstruuje se. Jenže se nemůže ani do zahrad. A to mi vadí, protože od boční branky toho moc nevidíme.
Zhruba půl kilometru od parkoviště má být
zřícenina mauzolea. Ota už zase v duchu vidí pár zarostlých kamenů, moc se mu nechce, ale samotnou mne jít nenechá. Nakonec sám žasne a zkoumá to snad ještě víc než já. Shora to vypadá skoro až strašidelně. Je to zřícenina kulaté budovy, která nemá střechu a zbytky zdí vypadají hodně zajímavě. Takové věci se často nevidí. V blízkosti je chátrající kaplička. Navíc jsme cestou viděli sluncem krásně nasvícený zámek. Je skutečně velký.
Cestou do
Oseka ještě odbočujeme vzhůru k
rozhledně Vlčí hora. Na sluníčku je ještě teplo, v lese už je skoro zima. Z dálky vidíme pruhovaný komín - už si představuji, jak budeme šplhat po komíně vzhůru. Nešplhali jsme. Zhruba do poloviny komín obepíná točité schodiště. Je to jedna z rozhleden na telekomunikační věži, ale tahle se mi líbí. Pořád jsou krásné a daleké výhledy. U auta jsme si ještě dali večeři a už míříme do
Oseka.
Zítra by tam měl být otevřený klášter, je nádherný a obrovský, našli jsme i oba pivovary, jsou docela blízko. Teď už jen, kde co nejblíž přespat. Líbí se nám to nedaleko u bývalého mlýnského náhonu. No, líbí, okolí nic moc, ale jsme tu docela dobře schovaní a ke klášteru, kde je pivovar, je to kousek. Tam tedy začínáme. Mají malou hospůdku, ale pípy venku a velké venkovní posezení, kde je skoro plno. Točí čtyři druhy spodně kvašeného piva – světlou desítku, jedenáctku, dvanáctku a černou třináctku. Samozřejmě jsme společně ochutnali všechny – chutnali nám, ale už je nám zima. Máme však i jejich tácek.
Děláme večerní prohlídku klášterního areálu a žasneme nad nádherným barokem. A také nad hezkými domy ve městě. Jdeme se podívat do druhého pivovaru. Tady je menší venkovní posezení a hezké velké vnitřní posezení, kde je úžasné teplo. Pořadí jsme tedy zvolili dobře. Na zdech jsou fotky pražských umělců i známých hokejistů a jejich podpisy.
Tady dělám druhý pokus s dobitím baterky do foťáku. Co se týká techniky, vůbec se nedaří. Koupili jsme si do auta roztrojku autozásuvky, abychom trvale mohli chladit thermotašku a další využít na dobití foťáku, mobilu, tabletu. Druhý den přestala fungovat. Naštěstí jsem si vzala powerbanky, takže tablet průběžně dobíjím. S foťákem je ale problém. O dobití jsem poprosila v klášterním pivovaře. Jenže než dobíječ stačila dát do zásuvky, baterii vytrousila. Ale našla se, sláva. Takže tady jsem už raději zkontrolovala, aby se nabíjela.
Ochutnáváme žitný ALE, světlou dvanáctku a černou jedenáctku. Víc toho naštěstí nemají na čepu. Všechno je dobré a začínáme chápat, že si zde pivovary nekonkurují, ale doplňují se. Piva jsou dobrá, ale skutečně každé chutná jinak.
Tentokrát jdeme spát nezvykle pozdě – do půlnoci moc nechybí. A to
ráno chceme vstávat brzy - to jsem zvědava, jak to zvládneme.