Z Plzně přes Blovicko, Nepomucko na Sušicko – 3. den – Výlet v přírodním parku Buková hora-Chýlava: Ždírecká ZOO – Chocenice – Zhůř (pivovar Zhůřák) - Chocenická Velká skála - Ždírec

V noci jsme měli jeden nepříjemný zážitek. Asi v 11 hodin šel Ota na záchod, ale na rozdíl ode mne usnul hned. Já se tam chvíli převalovala, najednou někdo vzal za kliku u auta na jedné straně, vzápětí na druhé. Bylo zamčeno, tak jsem byla v klidu, ale vzápětí někdo začal štrachat, jakoby se chtěl do auta vloupat. To už jsem se snažila malým okénkem přes kabinu něco vidět. Jenže byla tmavá noc, měsíc ještě nevyšel. I Otu šramot vzbudil, bouchl do dveří a zařval, ať vypadnou. A najednou byl klid. Já se samozřejmě bála, že se jen schoval nebo že se vrátí. Nejraději bych odjela. Jenže na předních sedadlech vždy máme oblečení, židličky a pod., navíc bychom museli venkem přejít do kabiny a co když tam někde ve tmě někdo čeká? Ota měl v sobě tři piva, tak by to taky asi nebylo nejlepší.

Přemýšlela jsem, kdo to mohl být, možná se lekl, že uvnitř spíme a raději odešel a už nás nechá být. Dlouho jsem se bránila spánku, ale nakonec jsem usnula. Do rána byl klid a ráno bylo vše na svém místě. Takže vše dobře dopadlo. Ale každopádně to bylo víc než nepříjemné.

Po snídani jsme přejeli na parkoviště u Ždírecké hospody a vydali se výlet. Většina trasy je v přírodním parku Buková hora - Chýlava. Tento lesní komplex se rozkládá na levém břehu Úslavy. Nejvyšším bodem je Buková hora (651 m n. m.). Na většině území jsou listnaté a smíšené lesy s bukem, v nižších polohách s dubem.

Začali jsme prohlídkou Ždírecké ZOO. Rozkládá se na okraji lesa na jihozápadě obce. Je to lesní park s krásnými dřevěnými a kovovými sochami zvířat, kde je také celá řada zajímavostí pro dětské rozptýlení. Je to moc hezky udělané. Vše je v lese, dokonce tam mají i kadibudku.

Po cyklotrase jsme pokračovali stále do kopečka. Když cyklotrasa odbočovala vlevo, my šli ještě kousek rovně až na zelenou turistickou trasu. Teď jsme měli dvě možnosti, stočit se vpravo a přes Chocenickou Velkou skálu se po cca 8 km vrátit k autu nebo pokračovat rovně a doufat, že na cestu, která je na mapy.cz vidět, bude navazovat další cesta do Chocenic.
Zpátky se nám ještě nechtělo. Pokračujeme tedy po neznačené cestě z kopečka směr Chocenice. Vše vyšlo perfektně. Když jsme vyšli z lesa, viděli jsme, že máme vyhráno. Cesta pokračuje skutečně až do vsi. Na krásné nové lavičce s výhledem na vesnici a vzdálené kopečky na západě jsme posvačili a sešli do vsi, která patří k nejstarším obcím v regionu jižního Plzeňska.

Tato oblast na Chocenickém potoce byla osídlována již v době 40 - 50 tisíc let př.n.l. Od pozdní doby kamenné, tedy přibližně od doby 4 -2 tisíce let před n.l. tu bylo trvalé osídlení - to dokazují archeologické nálezy z výšinných sídlišť.
Podle pověsti sem jistý Chocan s rodinou přišel někdy na počátku 11. století, vymýtil les a založil si políčka. První písemná zmínka je na zakládací listině kladrubského kláštera z r. 1115. Podle další písemné zmínky z r. 1558 patřily Chocenice k cisterciáckému klášteru v Pomuku. Pak panství měnilo majitele. Někdy v době mezi lety 1605 - 1615 byla postavena tvrz s vrchnostenským dvorem, ovčínem, panskou krčmou a pivovarem. Byl zde mlýn, pila, cihelna, kovárna, chmelnice a kromě bylinné zahrady i velká lednice vytesaná ve skále.

R. 1729 nový majitel přestavěl tvrz na barokní zámek. Při klasicistní přestavbě po r. 1816 byla většina barokních prvků odstraněna. Během 19. a 20. století přišel zámek snad o všechny další výrazné prvky. Zámek sloužil hlavně jako ubytovna pro zaměstnance velkostatku. V letech 1903 – 1927 byl používán i jako škola, později jako Skupova ozdravovna pro plzeňské děti. Do r. 1948 tu sídlila četnická stanice. Až do r. 1979 tu byla základní škola. Dnes je v soukromém vlastnictví a prochází rekonstrukcí.

Jako první, co jsme v obci viděli, byla u silnice pseudorománská kaplička Panny Marie, která byla postavena r. 1895. Přešli jsme silnici a prošli okolo kapličky. Hned za ní – před obecním úřadem jsou od r. 2013 dvě barokní sochy světců - sv. Vojtěcha a sv. Jana Nepomuckého z pol. 18. století. Pak nás vlevo překvapila na první pohled historická budova, ale zchátralá. Hned za rohem je cedule naučné stezky Z Chocenic na Velkou skálu. Ani jsem nevěděla, že taková NS existuje. Tady se dozvídáme, že se jedná o barokní panský dům, nyní známý pod názvem Starý zámek. Bohužel historické prameny nikde neuvádí, proč byly v těsné blízkosti postaveny dvě velké panské budovy zámeckého charakteru. Původní zámek, který vznikl přestavbou tvrze, je prakticky přes křižovatku. Zajímavé jsou výsledky archeologických průzkumů tohoto Starého zámku z r. 2013. V základech objektu je zdivo ze 16. století a střepy keramiky z 12. století. Bylo zjištěno, že dům byl stavěn ve dvou etapách, původně roubené přízemí bylo přestavěno na zděné. Výsledná budova, jak ji nyní vidíme je pravděpodobně z přelomu 17. a 18. století. Byl zde ubytován panský správce statku, později zde byly byty zaměstnanců statku, později obecní byty. Budovu však nikdo neudržoval, od 70. let 20. století zůstala opuštěná a chátrala o to rychleji. Dřevěné prvky jsou napadeny dřevokaznou houbou, komíny ubourány, chyběla část zdi i vnitřní schodiště. Památkovou hodnotu budovy však zvyšují dochované klenby a černá kuchyně. Budova nyní prochází rozsáhlou rekonstrukcí se záměrem otevření galerie, zpřístupnění černé kuchyně. Tak snad se to povede stejně jaké zámek.

Naproti Starému zámku je ještě budova barokního pivovaru, později lihovaru ze 17. století.

Prošli jsme po cyklostezce okolo těchto historických budov po silnici a hned za rybníkem Výsovák jsme odbočili po neznačené cestě do luk, abychom se takhle oklikou, ale poklidnou cestou dostali do Zhůře a také do pivovaru. Za rybníkem jsme ještě zahlédli střechu velkého objektu, jak jsme později zjistili, jedná se o barokní (tzv. kontribuční) sýpku z 18. století, tzv. špejchar o rozměrech 40 x14 metrů. Od r. 1780 tam sídlil i parlament - dům pro správu panství.

Obešli jsme rybník a už jsme v dálce zahlédli budovu pivovaru Zhůřák. Sládek a majitel ho vaří od r. 2013 v budově poblíž svého rodinného domku, kde ho i prodává. Zaměřuje se na svrchně kvašená piva. Už jsme tu jednou byli, to jsme měli štěstí, bylo otevřeno. Dnes byla vrata zavřená. Přivítala nás jen cedule, že v pondělí je zavřeno. Další dny prodává jen předem objednané petky. Jen v pátek a sobotu prodává točené. Nevím, zda je tato otevírací doba platná pouze v době coronavirových opatření nebo normálně. Podstatné pro nás bylo, že máme smůlu, toto pivo dnes nebude.

Cesta okolo rybníka se nám líbila, ale zpátky se nám stejnou cestou nechtělo. Je to zbytečně daleko. Bohužel ze vsi cesta k lesu nevede. Museli jsme absolvovat asi 0,5 km po hlavní silnici se silným provozem do malinké obce Landava. Odtud jsme se dostali na pěšinu směřující k lesu, kterou jsme cca před 4 km opustili.

Opět jsme se zastavili u nové lavičky, na chvilku vydechli a naposledy se pokochali. Tady jsem zjistila příjemnou zprávu. Zbývá nám 4,5 km s minimálním stoupáním. Takže zpráva dobrá. Vystoupali jsme zpátky na zelenou turistickou trasu, cestou jsem se znovu pokochala pomněnkovým rájem. Ty mne fascinovali už cestou dolů. Takové množství pomněnek jsem snad ještě neviděla. Po zelené jsme odbočili k Chocenické velké skále (559 m) — bylo to asi 300 m. Ale tato skála mne zklamala. Je zarostlá stromy, moc z ní vidět není. Ani jsme ji celou neobešli a vrátili sezpátky na rozcestí Velká skála. Pokračovali jsme v přímém směru z mírného kopečka po neznačené cestě nádherným lesem.

Bohužel cesta se po chvíli hodně zhoršila. Byla rozježděná bagrem, naštěstí je sucho. Drželi jsme směr Ždírec. Cest je tu hodně, takže jsme občas zkontrolovali ťopku na mapy.cz. Cesta se stočila vlevo a když jsme došli na konec lesa, měli jsme odbočit vpravo ke vsi. Cesta dolů k hlavní silnici vedla, vpravo klasická cesta nebyla – jen vyjeté koleje v poli. Naštěstí široké a vedli až do vsi. Situace ze soboty, kdy nám cesta dočista zmizela, se naštěstí neopakovala.

Dnes to vyšlo na 15 km se stoupáním 290 metrů. Tahle vzdálenost nám vyhovuje, došli jsme zcela v pohodě.

Na parkovišti u hospody jsem chytla wifinu, abych zjistila, co je nového u nás a ve světě a hlavně, jaké má být počasí. Na to mi stačilo 5 minut. Zajeli jsme k nádraží, kde jsme den předem zjistili, že je venku kohoutek s tekoucí vodou. V tom horku nám docela ubývá, ne že bychom jí tolik vypili, ale vždy se vracíme celí zpocení a spotřeba na mytí je docela velká.

Ždírecká hospoda je při pondělku zavřená, na naše místo po nočních zkušenostech se nám znova nechce. Zvlášť když jsme ve vsi objevili ceduli s upozorněním, že tu někdo vykrádá chaty. Takže odtud co nejrychleji pryč.

Na další dny máme v plánu vyrazit na NS S Primasrbou kolem Srb. Blízko stranou naučné stezky je eneolitické sídliště Srby. Vypadalo to, že tam by se snad nechalo přespat. Na místě nás čekalo dvoje zklamání. Ze sídliště nebylo nic vidět, nebylo tam ani nic napsáno, jen tam stálo nějaké oplocené stavení. Takže to nebylo ani místo vhodné ke spaní.

Popojíždíme do Vrčeně, kde je další NS. Tam mám poznamenáno, že by snad šlo přespat u hřbitova. Tady se na nás usmálo štěstí. Nechá se zajet za hřbitov a tam v klidu, stranou od lidí, s výhledem na Zelenou horu večer posedět. U hřbitova je dokonce kadibudka a pumpa s vodou. Navíc jen o kousek níž je otevřené okénko v hostinci Na Faře. Nic lepšího jsme si nemohli přát. Ještě v pět odpoledne je horko, hlad ani nemáme, jdeme na pivo. Mají jen světlou Holbu a Gambrinus. Dáváme samozřejmě Holbu. V 18. hodin jsme si poslechli, jak krásně zvony na protějším kostele odbíjí klekání a šli si ohřát večeři. Naše radost byla skoro nekonečná. I když jsme ve stínu, je teplo, nemusíme šetřit vodou, takže děláme opravdu pořádnou očistu. Ptáci nám tu zpívají, dokonce i lidi konečně přestali jezdit na hřbitov. Jen z dálky slyšíme vlak - tím je můj bývalý nádražák nadšen - a bohužel občas i auto. Ale to se nechá vydržet. Nakonec jsme si ještě otevřeli jednu vynikající APU od Plzeňského bandity, kterou jsme si s sebou vzali. Zatím v chladící tašce je stále dobře vychlazená.

I když jsem tvrdila, jak je teplo, se zapadajícím sluníčkem se rychle ochlazuje. Je asi o trošku tepleji než předcházející dny, ale večerní příjemné posezení se zatím stále nekoná. Inu je polovina května, co bychom chtěli. Raději po deváté jdeme spát.

Z Plzně přes Blovicko, Nepomucko na Sušicko – 3. den – Výlet v přírodním parku Buková hora-Chýlava: Ždírecká ZOO – Chocenice – Zhůř (pivovar Zhůřák) - Chocenická Velká skála - Ždírec na mapě