Za kytičkama do Holandska

Ráno vyrážím normálně do práce. Při cestě se objevuje první problém. Režijka a budík. Takže na otáčku domů. Vše v pořádku a já vyrážím v 15. 05 do Pardubic. V Čeperce přistupuje Martina. Z Pardubic jedeme osobákem do Kolína, kde je přestup na EC do Drážďan. Na hranicích dostáváme razítko do pasů doslova na přání.Na německé straně je příplatek 6 marek.Paní průvodčí nám ho za obrázek odpouští. Stejně ho potřebujeme jen do Drážďan a to je pouhých 40 km. Ještě nám paní průvodčí radí kde v Drážďanech bude stát náš vlak na přestup a tak to máme jednoduché. Kupé je jen pro nás dva a tak rychle natáhnout budíka a zalehnout. V půl jedné je v Magdeburku přestup a my zase máme volné kupé.Spíme tedy v poklidu až do Amsterdamu. Jen jednou nás budí průvodčí.

V Amsterdamu musíme nejprve do informací zeptat se jak dostaneme do Kneukenhofu. Poté vyrážíme na prohlídku města. Ještě, že máme sebou průvodce a v něm jednoduchou mapu města.Tak tedy jdeme. Cesta po kanálech, které jsou v tomto městě všudypřítomné. Nad městem žádné zvláštní nadšení. Zajímavostí lze nazvat prostě KOČKA . Je všude, i za výlohou v obchodě s potravinami. To by naši hygienici nepřežili. Našeho průvodce máme stále při ruce, odkládám ho jen když fotím či natáčím. Na jednom mostě se snažím zabrat květinový trh, který hned potom navštěvujeme. A tak v nadšení nad kytičkami zapomínám na průvodce, kterého jsem odložil na sloupek mostu. Ještě že si Martina po chvíli vzpomněla Honem se vracíme. Dopadlo to dobře, český asi nikdo nechtěl. My se ještě podíváme na náměstí DAM, kde je museum voskových figurín. Vstupné není zrovna jaksi pro nás a tak ještě radši se podíváme na obchůdky s kytičkami. Jsou to malé botanické zahrady. Vracíme se zpět na nádraží.

Přímý vlak do Alkmáru nám však odjel a tak jedeme přes Haarlem, kde je přestup směr Alkmár,město sýrů. Jedeme osobákem, což nám vůbec nevadí.Jenže ve stanici,kterou jsme si počeštili na Angrešt,jsme zapomněli přestoupit a tak jedeme o stanici dál. Na další stanici vystupujeme a otáčíme směr jízdy.Druhý pokus se zdařil a tak za chvilku jsme v Alkmaru . Kouzelné město na západě Holandska,je to město sýrů,dle našeho průvodce. Prý tu bývají veliké trhy sýrů. Máme smůlu, dnes tu nic takového není ale stejně tu něco slaví. Samá výzdoba, hudba a mraky lidí. Na ulici hraje orchestrion,po kanálu plují výletní lodě. Mají tu nádhernou radnici. Martina stále pracně shání Tondovi slíbené pití. Snažíme se aby to bylo místní, holandské. Je to problém. Všechno je to samé Španělsko,Francie či Itálie.Přesto se nám v jedné zelenině podařilo domluvit se s prodavačem a něco holandského nám nabízí, Je to sice nějaké babské pití, ale Martině to nevadí. Má suvenýr. Pak ještě obchůdek s miniaturkami .Na rozloučenou pár fotek, záběrů kamerou a odjíždíme do Leidenu.

Tady ,dle rady z Amsterodamu, nasedáme před nádražím na autobus číslo 54. Prý 23 guldenů. Vyráží nám to sice dech ,ale potom zjišťujeme, že je to nejen zpáteční, ale navíc je v tom vstupné do parku Keukenhof,což samo obnáší 17 guldenů. Takže to není tak hrozné a nakonec kvůli těm kytičkám jsme tady. Jízdenka má další výhodu. U pokladny stojí fronta a my pohodlně jdeme dovnitř. Park je překrásný,slovy nepopsatelný. Rozkládá se na 28 ha. Je to tady květina vedle květiny. Jen oči přecházejí. Foťák i kamera jsou neustále v provozu. Do foťáku dávám nový film a Martina fotí. Říkám ji ať se nebojí, že tam je 36 obrázků , ale za necelou půlhodinu zkroušeně přichází, že má hotovo. Nezbývá než koupit nový film a fotit v klidu dál. Ale i krása unaví a tak Martina po 4 hodinách rezignuje. Už toho prý má plné zuby. Usedáme na lavičku a odpočinek uprostřed nádhery bodne Z parku odcházíme mezi posledními.

Autobus však veze nejprve cestující směrem na Haarlem , potom se vrací k výstavišti a teprve odtud k nádraží do Leidenu. Trošku nás s úsměvem povozil. Z Leidenu jedem do Amsterdamu a večer po 22h odjíždíme směr Berlín. Ráno se budíme ještě před Postupimí . Vystupujeme a jdeme si prohlédnout zámecký park. Květin je tu přirozeně podstatně méně, přesto je tady nádherné ráno. Jsme tu jediní návštěvníci. Ptáčci cvrlikají. Sluníčko začíná se na nás usmívat. Park začínáme u letohrádku a pokračujeme napříč parkem k zámku, sídlu braniborských králů..Po cestě je další letohrádek,umělá jeskyně, větrný mlýn a kouzelná fontánka. Opodál je jakýsi altán, který býval asi tajným útočištěm milenců. V ranním sluníčku se blýská zlatem .Panstvo vědělo jak si vytvářet příjemná zákoutí. Opodál nás poskakuje oprsklý vrabčák, při nadrobení chleba klidně přiskáče až k nám. Ani ty veverky se moc nebojí. Je vidět, že na návštěvníky jsou zvyklé. My se pomalu s parkem loučíme a jdeme na vlak.Dle informací na nádraží jedeme S-Bahnem přes Berlín.Z bývalého západního berlína jsme dost rozčarovaní. Ani se nenamáháme vystoupit,je opravdu ošklivý. Radši jedeme přím na nádraží Lichtenberk a otud EC Porta Bohemica domů,do Čeperky.