Za lomem Velká Amerika a Sv. Janem pod Skalou
Cesta za lomem Velká Amerika a Sv. Janem pod Skalou…
Vyrazili jsme z Teplic směr Bílina... l
Letmo jsem zahlédla projíždějíc městem bílinský zámek Lobkovitzů, za Bílinou po levé straně jsme míjeli táhlou Ranou a pokračovali dál na Louny. Míjeli Panenský Týnec, kde jsme před pár lety navštívili nedostavěný klášter a opodál u Klobuk menhir s názvem Kamenný pastýř a pokračovali dál přes Slaný a Kladno.
Úmyslně jsme nejeli dálnicí, ale menšími silnicemi, abychom se kochali panoramaty měst a městeček a vzdálených vesniček opodál…Vykukovaly na nás vížky kostelů a tu menší a hned zas větší vrcholy míjejících se vrchů.
Pomalu jsme se blížili k místu našeho cíle…Ukázala se Rudná a po chvíli ukazatel obce Kuchař nám připomenul, že bychom něco mohli pojíst. Ale nechali jsme si to až do cíle...Ukázala se obec Mořina a to jsme už neomylně směřovali k lomu Amerika…
Nemířili jsme tam samy, na parkovišti, přímo u silnice, nás vítala „přehršle“ parkujících vozů, že byl problém nalézt si místo k zaparkování. Ale poštěstilo se, vyjíždějící auto nám udalo směr, kam to máme zapíchnout…
Trochu jsme pojedli a vydali se k lomu, tedy nejkratší cestou, neboť moje nenávratně rozhašená páteř mně víc nedovolovala.
Lom, správně nazývaný Velká Amerika se nachází mezi Berounem a Černošicemi poblíž Prahy na hranici CHKO Český kras. Za ním se nachází další malý lom Mexiko a ještě o kus dál Malá Amerika.
Úzkým průchodem jsme se „proklestili“ na vyhlídkové místo u lomu, neboť jsme se museli shýbat pod větvemi keřů. Tedy ne úplně, to bychom mohli dopadnout jako někdo, komu tu jeho pozůstalí postavili pomníček v podobě křížku. Až jsem se lekla, neboť to bylo v malém prostoru, odkud jsme vyhlíželi k lomu. Místa tu moc nebylo a tak jsme museli dávat pozor, abychom nezašli moc na okraj, neboť jsme tu nebyli sami.
Pod námi se rozprostírala hloubka cca 65 – 80 metrů...Však také pohled dolů mezi kamennými stěnami s modrým protáhlým jezerem byl úchvatný! Lehce by se mně zatočila hlava, kdybych nedbala opatrnosti…Pokochali jsme se a šli jsme ještě k dalšímu průlezu, odkud byl ještě lepší výhled na tu hlubokou skalní rozsedlinu, zakončenou jezerem.
Vrátili jsme se zpátky na parkoviště, kam mezitím přijela větší skupina motorkářů.
Syn mně chtěl ještě ukázat i Malou Ameriku, která byla vzdálená od této asi 2 – 3 km a tak se snažil k ní vozem zajet co nejblíže. Ale bohužel po okruhu, který jsme udělali bychom museli pak dost strmě vystoupat vzhůru do kopce a na to moje páteř už bohužel nemá. Co se dalo dělat…
Otočil tedy vůz a zamířili jsme ke Svatému Janu pod Skalou, který nebyl odtud daleko. Zaparkovat nikde nemohl a tak mě vysadil a odjel před vesnici s tím, že mu mám zavolat, až budu hotová s prohlídkou místa.
I tady mě ale čekalo to, že se nemohu vydat dál, jen okolo kláštera...veliká škoda, jak ráda bych trasu okolo kláštera a až na vrchol ke kříži absolvovala.
Vesnička je to malebná, mrňavá, má okolo stovky obyvatel a je kousek od známého hradu Karlštejn. Rozprostírá se mezi Vysokými skalami a loukami v hlubokém údolí, do níž se dostanete úzkou silničkou až k benediktinskému klášteru a kostelu sv. Jana Křtitele s jeskyní, kde sídlil sv. Ivan. Nad klášterem se vypíná impozantní 170m Vysoká skála, na jejímž vrcholku ční viditelný kříž. Všude okolo kláštera narazíte na Informační tabule naučných stezek. Je tu opravdu co vidět, ale já jsem se musela spokojit pouze s blízkým okolím kláštera.
Před klášterem, řekla bych na návsi, se nachází bývalý Panský hostinec, který se v současné době opravuje. U něho stojí Mariánské sousoší, kde je zleva socha sv. Jana Křtitele, uprostřed Panna Maria a vlevo sv. Ivan s laní.
O poustevníkovi Ivanovi se traduje pověst, že někdy za časů panování knížete Bořivoje přišel buď z Uher, anebo ze severovýchodních Čech, kde sídlili Charváti, a usadil se v jeskyni pod skálou, aby se věnoval rozjímání. Protože ho pronásledovali zlí duchové, kteří sídlili na hoře, chtěl odejít. Ale když ušel kousek cesty, zjevil se mu sv. Jan Křtitel a požádal ho, aby se vrátil. Jako důkaz díků mu věnoval kříž, který měl zázračnou moc vyhánět zlé duchy.
Po nějaké době zabloudil k Ivanově jeskyni i kníže Bořivoj, který poznal, že má před sebou svatého muže a hluboce se před ním poklonil. Po smrti poustevníka Bořivoj s Ludmilou upravili jeskyni do křesťanské podoby a nechali založit na tomto místě klášter. Toliko pověst…o které psal i Václav Hájek z Libočan v Kronice české.
Na vrcholu skály, která ční do bizardní výšky a kde stojí dřevěný kříž, prý žehnal sv. Ivan české zemi. Kousek od ní se nachází i kaple, kde se zjevil sv. Ivanovi sv. Jan Křtitel a v r. 1604 tady maršál císaře Rudolfa II. nechal zbudovat mramorové sousoší jako památku na setkání obou světců. Jestli tam sousoší dosud je, nemohu potvrdit, když jsem se tam nemohla vydat.
Vrátím se ke klášteru, před kterým je umístěna pamětní deska o tom, že byl zde zřízen po r. 1948 „tábor nucených prací“. Vězni zde byli zřejmě ubytováni a pracovali v přilehlých dolech. (Lomy Amerika)
Kostel sv. Jana Křtitele je barokní s bohatou vnitřní výzdobou. Na hlavním oltáři je obraz „Zjevení sv. Jana Křtitele poustevníku Ivanovi“.Obraz pochází z r. 1695. Nad ním je velký kříž, který byl darem od poutníků ze Starého města pražského. Stával původně na Karlově mostě. Vzácná je mramorová křtitelnice z r. 1576. Uprostřed kostela je bohatě zdobený náhrobek sv. Ivana, kde je postříbřená a pozlacená schránka s jeho ostatky. Z kostela se vchází do starého skalního kostela, kde je krypta a dál je vstup do Ivanovy jeskyně. I když jeskyně byla osvícená, ale ne úplně, jen jednotlivá místa, přesto na mě dýchla tajuplnost a s trochou bázně jsem se rozhlížela kolem…
Byl zde kámen, na kterém klečel sv. Ivan při modlitbách a údajně vytlačené důlky od jeho kolen a také jeho lože, kde byl nalezen mrtev. Na loži se nachází zpodobněna jeho socha…Vedle památek na sv. Ivana se zde nacházejí náhrobní kameny opatů kláštera. V jedné části jeskyně je zachovalá travertinová jeskyně, zdobená původní krápníkovou výzdobou.
Bylo mně tam těsno a tak jsem se ještě naposledy rozhlédla kolem a vyšla zpět do kostela.
V kostele jsem si prohlédla výstavu fotografií jeskyně, ves Sv. Jan pod skalou a jeho okolí a vyšla jsem ven. Hned vedle kostela pod oknem Ivanovy jeskyně vyvěrá pramen léčivé vody s názvem: „Pramen svatého Ivana“. Kdysi dávno byla tato voda stáčena do lahví a prodávána jako voda „Ivanka“.
Zašla jsem i za klášter směrem, kudy pokračovala turistická stezka nahoru na skálu až ke kříži a ke kapli a zalitovala, že se tam nemohu vydat!
Rozhlédla jsem se ještě naposledy po celém místě a jeho okolí...Zavolala jsem synovi, že jsem s prohlídkou hotova, ale jako kdyby to věděl, sám již přijížděl…
A tak jsme zamířili domů...