Západočeský lázeňský trojúhelník - Díl 1. Nad Karlovými Vary

Výhled na Karlovy Vary

Jelení skok

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (6 fotografií)

Rozhodl jsem se připravit několik dílů loňského podzimního putování po západočeském lázeňském trojúhelníku. Tedy po Karlových Varech, Františkových a Mariánských Lázních.

Věřím že spousta lidí jezdí do lázní relaxovat a odpočívat, což ovšem není úplně náš případ. Jistě pár hodin strávených koupelí, nějakou procedurou nebo obecně odpočinkem je fajn, ale objevování památek a krás přírody při příjemné procházce je i na takové dovolené nutnost.

Vydali jsme se ženou na několik dní dlouhý výlet do míst, kam se ani jeden z nás do té doby nepodíval. Do Varů samotných jsme jeli autem a ubytovali se v penzionu v relativně blízské dojezdové vzdálenosti od všech námi vytipovaných míst k navštívení.

Začátek je trochu zrychlený, ale věřím, že se k rozepsání všeho ostatního dostanu v dalších dílech. Určitě se chci zaměřit i na další výlety po okolí. Zde bych se rád zaměřil na výlet nad samotné lázeňské město.

Dnes mimo prameny, lázeňské hosty i vůni oplatků

Vzhledem k tomu, že jsme chtěli strávit chozením po Varech větší část dne a s parkováním v centru to není nejlepší, vůbec nám nevadilo zaparkovat trochu dál od centra. K tomu výborně posloužilo okolí fotbalového stadionu. V přilehlých ulicích, nebo pak na veřejném parkovišti přímo u něj se dalo zaparkovat na celý den a navíc zdarma. Místa bylo také dostatek. Tedy mohu jedině doporučit. Zároveň ale radím zjistit si, zda se nekoná nějaký zápas, věřím že pak to bude trochu jiná káva.

Tady náš výlet vlastně opravdu začíná. Po pár krocích jsme dorazili k první zastávce - Altánu Bellevue. Hezký, bohužel již ale značně poškozený. Ačkoliv stojí na menším kopečku, v době náší návštěvy byl vzhledem k již velmi vzrostlým listnatým stromům prakticky nulový výhled. Škoda. Tedy alespoň něco málo k historii samotného místa: Altán stojí na místě původně zvaném Šibeniční vrch, kde až do zrušení hrdelního soudnictví v roce 1786 stávalo staré karlovarské městské popraviště se šibenicí.

Proto tedy ten kopeček... po několika minutách čtení o historii naše kroky směřovaly dál. Mrkněte sem, pokud si o něm chcete přečíst více. Z Bezručovy ulice se dá sejít dolů z kopce úzkými cestičkami a schůdky až dolů k hotelu Thermal. Odtud pak přes Dvořákovu lávku s výhledem na Dům Pavlov.

Pak začínají místa doslova přeplněná lidmi a léčivými prameny. Protože tato místa bych rád rozebral v jiném díle, tentokrát tedy jen zrychleně. Dvořákovy sady s Hadím a Sadovým pramenem, následuje Mlýnská kolonáda s nespočtem pramenů, Tržní kolonáda, Vřídelní kolonáda a nakonec nespočet lázeňských domů na ulici Stará louka. Zde se dostáváme ke Grandhotelu Pupp, ale zacházíme za něj skrz úzkou Mariánskou uličku ve které se nachází dolní stanice lanovky Diany. Tu obcházíme a jdeme obdivovat zastrčenou barokní Mariánskou kapli kousek vlevo.

Teď už se blíží náš hlavní cíl - Výšina přátelství a několik vyhlídek kolem Myslivny. Trasa vzhůru je trochu stoupání, u dolní stanice je to zhruba 388 m.n.m, u horní stanice pak 553. Zhruba v polovině míjíme Wolfovu lavičku. Nahoře, hned vedle horní stanice je rozhledna Diana. Vstup do ní je zdarma a rozhled stojí za to. Je v ní i výtah, ale zvolili jsme schody, je jich 150 a nahoru i dolu to jde vcelku snadno. Pozor jen na otevírací dobu, která je do 16:45. Pár kroků od rozhledny je pak Motýlí dům a restaurace. Motýli jsme navštívili a zrovna jsme měli štěstí - byli jsme na prohlídku úplně sami. Švitoření křídel bylo uklidňující a možnost strávit s motýli jak dlouho chceme, posadit se uvnitř na lavičku a na chvilku si odpočinout? Skvělý zážitek. Na motýli je zakázáno sahat, ale stalo se nám že některý z nich nám sám přistál na hlavě nebo rameni.

Od motýlů jsme pokračovali dál směrem k Myslivně. Tady začala být cesta poněkud horší, vzali jsme to totiž lesní pěšinou, která byla z kopce a po předchozích deštích nebyla v nejlepším stavu. Jsem rád, že většinu výletů podnikáme mimo sezónu a tak nějak automaticky tím pádem bereme na nohy něco jiného než tenisky a polobotky, v kterých jsme jinak schopni chodit v létě skoro vždy a všude. Žena si ještě před výletem v akci pořídila kotníkové boty s podšívkou, myslím že tyto a nezapomněla si je vzít, což se občas stává... (snad si to nebude číst, jinak jsem bez večeře ). No, byla za ně v tuto chvíli opravdu ráda. U Findlaterova obelisku a smírčího kříže vedle něj už byla cesta zase poměrně příjemná. Ke kříži se váže pověst o řeznickém tovaryši, který zde byl zabit býkem. Ale kdo ví, zda je to pravda. Vedlejší obelisk pak dala postavit karlovarská městská rada v roce 1804 na památku skotského hraběte Jamese Ogilvy Findlatera.

Následně to byl už jen kousek k Myslivně. Tolik překrásné, ale bohužel chátrající. Navíc oplocené. Taková škoda... naše cesta tedy směřovala kolem restaurace Jelení skok na vyhlídkový altán Kristýna, z něj k nádherné vyhlídce a bustě Petra Velikého a pak na za mě jedno z nejhezčích míst tohoto výletu - Myerův gloriet. Překrásný altán tyčící se nad Vary s dokonalým výhledem na Vřídelní kolonádu i široké okolí. Tady jsem využil skládací stativ, který na tyto toulky nosím s sebou a udělal nám pár společných fotek na památku. Šikovná to věcička. Po chvíli kochání následoval menší sestup k vyhlídce Jelení skok. Místo jelena je tam však kamzík. Něco jako v Brněnský drak, který je vlastně krokodýl že? Ohledně místa koluje i tato zajímavá pověst s Karlem IV.

A to byl v podstatě konec našeho hlavního putování. Z vyhlídky jsme sešli dolů a vyšli u Jánského mostu. Odtud pak pokračovaly naše kroky zpět stejnou cestou k parkovišti, kde jsme tento den zakončili. Celkem jsme ušli pokud mě paměť neklame přes 12km. V putování jsem nezmínil návštěvu restaurace a nějaké popocházení kolem pramenů, ale o tom třeba příště. Kromě rozbahněné stezky se jednalo o velmi příjemnou procházku. Ke Karlovým Varům se ještě vrátím příště, kde se zaměřím více na prameny a město samotné.