Žďársko.

Rozhledna Rosička  •  Fotografie (80)  • Foto: Traper

Vstoupit do fotogalerie (80 fotografií)

Výhled z rozhledny na jihovýchod

Miniparkoviště

Vstoupit do fotogalerie (80 fotografií)

Z časových důvodů jsme okleštili víkendový program jen na sobotu – neděli. Nejdříve v okolí obce Rozsička hledáme bezvýsledně Hraniční Kámen. Na mapě je sice vyznačen, ale v reálu se nám ho nedaří nalézt. Za mírného deště popojíždíme k ocelové rozhledně Rosička. Zastavujeme na malém šikovném parkovišti s posezením a infotabulí. Po 500m do kopečka jsme na místě. Okolí rozhledny je pěkně upravené. Kiosek s přilehlým posezením jsme nečekali (jestli místní chatka má tomuto účelu sloužit přesně nevíme). Otevřenou brankou v oplocení vystupujeme nahoru. Déšť ustal a je relativně vidět vzdálené horizonty. Od rozhledny pokračujeme do Hamrů nad Sázavou k betonové plastice koně. Zajímavých betonových děl od žďárského umělce Michala Olšiaka je v okolí Žďáru n.S. vícero. I návštěvám některých z nich jsme naplánovali o tomto víkendu čas. Nedaleko betonového, se pasou koně živí. V Najdku necháváme auto a lávkou přes Sázavu se dostáváme k plastice Mamut. Vyjímá se na louce v údolí řeky. Za opačným břehem Sázavy vidíme skálu. Jak později zjistíme, jedná se o chráněnou přírodní lokalitu, docela zajímavou. Zatím kráčíme ke Šlakhameskému dvoru. Bývalý hamr z 15.stol., později vodní mlýn na horní vodu a nyní expozice vodního hamru Technického muzea Brno s částí věnovanou mlynářské rodině. Odsud se kousek vracíme ke žluté turistické značce a vylézáme k horní části Rozštípené skály. Divoce rozeklaná je používána horolezci. Pochopitelně zde nechyběli. Žlutá TZ nás dovádí na Konec světa. Zde vedla historická hranice Moravy a Čech, než byla vymazána z map i z hlav obyvatel republiky několikerým měněním hranic krajů a okresů tak, že už dnes málo kdo tuší, co byla Morava a co Čechy. Je faktem, že dodnes někteří patrioté podezřívají Pražáky, že to činili úmyslně ze žárlivosti na Moravu. V prosklené strážní budce stojí figurína hraniční stráže v historické uniformě. Při procházení obce Šlakhamry vidíme komicky silné a nadměrně vysoké dřevěné sloupy, coby kůly k budoucímu plotu. Dva mají na vrcholu hlavy žirafy. Není zde nikoho, kdo by nám odpověděl na odvážné otázky, a pokračujeme za humny okolo výběhů s kozami, ovcemi a koni. Všechny tyto přítulné obyvatele uctivě zdravíme a s jejich svolením fotografujeme. Kousek za poetickým rybníkem Dívka se nachází plastika Hamroně. Chvíli nám trvalo, od čeho ten název. Vždyť jsme za okrajem Hamrů n.S.! Nedaleko se ještě nalézá Mamlas, ale na ten nám už nezbývá čas. V širokém okolí jsou pak ještě plastiky Hrochů ve Škrdlovicích, třímetrový Výr v chatovém městečku u Medlova, velký Rak v Račíně a Želva v Obyčtově. To nám zbude na příště. Otáčíme směr k autu. Nakonec popojíždíme do cíle dnešní etapy, Ždírce nad Doubravou. Zde zakončujeme den v minipivovaru Džekův ranč, respektive Restauraci Na ranči, velmi dobrým a hustým, zde vařeným 13° pivem, plným všech neodfiltrovaných biologických hodnot bez Éček a chemie, které dnes bohužel obsahují produkty z velkoprůmyslových továren na pivo. Milá a ochotná obsluha nám dokonce dovolila udělat pár snímků zákulisí, kde svůj výborný mok vaří.

V neděli ráno se posouváme do Bílku. Po zelené TZ kráčíme pěknou, zatím liduprázdnou přírodou k Sokolohradům. Nejhezčí je odbočka k výhledům. Divoké skalnaté partie jsou v jednom místě pro psy a malé děti hůře schůdné, ale divokost přírody je tady nádherná. Kdysi tu stával na vysokém srázném ostrohu hrádek. Dnes už po něm nezbyly žádné stopy. Z rozeklaného skalního hřebenu sestupuje cesta příkře dolů do Doubravského údolí. Dole želené schodiště končí na úpatí skály, kde lezou horolezci. Zrovna jeden je pod převisem. Zajímá nás, jak ho zdolá, když asi těžko se lze udržet jako moucha na stropě. Navíc, když ani nevidí přes hranu převisu nad sebou. Trvalo to snad půl hodiny, než našel způsob, jak na to. Nakonec se mu to povedlo. Klobouk dolů. Nikdy jsem neviděl, jak lze takový převis překonat. Pro mě úplně nepochopitelné. Opravdu borec. Romantické údolí divoké říčky Doubravy je neméně pěkné. Dokonce jsme v ní zahlédli malého raka. Takové zážitky jsou jen pro pěší turisty. Na kole nic takového neuvidíte, i kdybyste najeli třeba 100 km. V dolním toku Doubravky už potkáváme davy turistů. Inu, je zde pěkně, neděle a plná sezóna k tomu. Ještě procházíme okolo trempského totemu. Dole u Horního mlýna jsme doplnili kalorie a otáčíme zpět. Nejhezčí úsek údolí v horní části je prakticky skalnatý kaňon. Zastavujeme se u tůně s vodopádem a fotíme. Nádhera. Za ní se stoupá do výše po kamenných schodech, aby se po chvíli opět sestoupilo k řece. Zde se nabízí Pohled na rokli z druhé strany. Je to nejhezčí místo Doubravského údolí a CHKO Železné hory. Údolí se stává postupně mělkým a divočina zůstává za námi. Ještě projdeme pod obloukem železničního mostu a jsme zpátky v Bílku. Všechno jednou skončí. I náš víkendový výlet.

Autor: Traper

Další články autora: 239

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli