Ze Špičáku přes Ostrý do Hamrů
Na displeji mého mobilu naskakuje číslice 04:00 a nepříjemný zvukový signál zaplní celou ložnici. Kdybych měl jít do práce, tak budu asi hodně nevrlý, ale vidina výšlapu a předpověď počasí, která popisuje nádherný den na horách, mrzutost rychle odežene. Koneckonců vytopená regionova z Kladna do Prahy a následně měkká koženka v rychlíku do Plzně dopřejí ještě dlouhé minuty spánku.
Za městem Klatovy, se pošmourná obloha daná inverzí vyjasňuje a my stoupáme pomalu do hor. Na Špičáku vystupuje řada lidí a už jen letmý pohled zpět k tunelu, odkud jsme přijeli a nad nímž se vypíná sluncem zalitá hora Špičák dává tušit, že dnešní den se opravdu vydaří.
Z nádraží odcházíme po červené značce po asfaltové silničce směr Špičácké sedlo. Míjíme rozcestí u dolní stanice lanovky, přítomnost bagru na sjezdovkách dává tušit, že přípravy na zimní sezonu jsou v plném proudu, po široké bahnité cestě stoupáme až k silnici, kterou přecházíme a po krátkém úseku a lesem se dostáváme na louku, z níž už vidíme budovy apatrmánů Prokop a dále hotel Karl. Ten nás zajímal nevíc, jakožto prodejní místo TZ. Obchůdek umístěný v budově hotelu zel ale práznotou a na dveřích visela výmluvná cedule od(datum...)zavřeno. Nezjistil jsem zdali jen mimo sezónu, nebo napořád. Naštěstí v restauraci hotelu měli celou sbírku, takže se dala koupit jak Ruda, tak obě jezera i Pancíř.
Od sedla jdeme po žluté značce přes parkoviště po asfaltové silničce směr Černé jezero. Na cestě jsou jenom mírná převýšení a je vhodná i pro cyklisty a běžkaře. Po cca jednom kilometru vidíme vlevo nad námi Rozvodskou cestu, která je značena zeleně a vede na Malý Špičák. Těsně před Černým jezerem je větší stoupání a my přicházíme na hráz. Sluneční intenzita nám nabízí obrázek skoro jako na vydaných pohledech a atmosféra je umocněná ještě tím, že na protějším kopci leží zbytky sněhu.
Po nezbytném foto, se vydáváme dále po červené znašce, stále po asfaltové cestě, která nejprve mírně stoupá, ale po většinu trasy spíš mírně klesá. Míjíme louku, u které je památníček na bývalou budovu pohraniční roty a kdo všechno se podílel na jejím zbourání (obvykle to bývá naopak, kdo všechno má zásluhy na stavbě něčeho...). Z cesty vede několik odboček a cesta sama má několik serpentin. Asi po 2 km od jezera nás tabule upozorňuje na 13m vysoký vodopád Bílá strž. Jdeme však ještě asi 20 minut, než dojdeme na rozcestí, odkud scházíme po dřevorubeckém chodníku na vyhlídku k vodopádu. Po dokumentující fotce stoupáme zpět k rozcestí. Odtud vede značená žutá značka na rozcestí Pod Statečkem ale pozor, fakticky se odděluje až po 300metrech. My zde musíme zkorigovat smět trochu vlevo a po horizontále docházíme až na rozcestí Stateček. Je zde krásná vyhlídka na protější hřeben s Můstkem a Prenety.
Odtud pokračujeme po modré značce širokou zpevněnou cestou táhlým stoupáním. Taky nás čeká překonat ještě asi 270 výčkových metrů. Cesta má jen mírné směrové korekce a asi po 1,5 km přecházíme na kamenitý chodník, který nás dovede až na planinku pod vrchol Ostrý. Odtud už začínají nádherné výhledy jak na českou, tak německou stranu Šumavy.
Zde se stezka láme o 180° a kolem pařezů a vývratů pokračuje stoupáním k další serpentině, u které je rozcestník a od které už vidíme chatu Osserschutzhaus. Nad chatou je skalka na které je vrcholový kříž a odkud jsou vidět za dobrého počasí i Alpy. Zajímavostí je malá nákladní lanovka, která k chatě dováží materiál a zboží, protože k chatě vedou jenom stezky.
Po nádherném rozhledu na všechny světové strany jsme se přesunuli do chaty, kde u jednoho okýnka se čepovalo Bier, a u druhého se podávala Bratwurst a daly se zde koupit TZ, konkrétně č. 510 Grosser Osser.
Na některých pohledech je tento vrch nazýván jen jako Osser (Ostrý), v mapě KČT z roku 1998, je ještě název Grosser Osser (Velký Ostrý). Nezbytné turistické razítko na chatě samozřejmě taky mají.
Sestup dolů je už rychlejší, po modré se vracíme na rozcestí Stateček a dále sbíháme po široké zpevněné cestě relativně prudkým klesáním, za druhou serpentinou se k nám připojuje žlutá značka od vodopádu a směrovka ukazuje že na nádraží v Hamrech je už jen 4,5 km. Ještě asi 1 km jdeme společně s modrou a za můstkem překračující Bílý potok tekoucí od výše zmíněného vodopádu odbočujeme po asfaltce vpravo a začínáme stoupavým úsekem. Směrová tabulka nás po několika stech metrech nasměruje lesíkem na louku. Jdeme jejím středem a uprostřed lesa dole vidíme volavku. Hned za ní je cesta po které jdeme vlevo a asi po 100 metrech vpravo dolů. Z lesa vycházíme nad Hamry, sestupujeme k potoku a opět do kopce, kde nás rozcestník směruje k nádraží. Je to ještě 1 km do kopce, a když říkám kopec, myslím tím kopec. Po 22 km se už moc nechce, ale i tak supíme nejdříve loukou a pak lesíkem v podstatě přímo nahoru pod sloupy elektrického vedení. Projdeme mezi kamennými zídkami a stojíme na rozcestí za nádražím.
Chlazená točená kofola v hotelu nad železniční stanicí nás dostává do pohody, a o několik minut později nás odpolední rychlík odváží směr Praha.
V popisovaném směru není trasa výškově ani směrově náročná, vyjma 2,5 km výstupu na Osser na 1 km výstupu v Hamrech na nádraží. A pokud si vyberete takové počasí jako my 30.10.2010, tak se vám tato cesta vryje do vzpomínek na dlouhou dobu.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Svět
Půjčovna aut