Ze Žalhostic do Velkých Žernosek a podél Labe do Libochovan

Ze Žalhostic do Velkých Žernosek a podél Labe do Libochovan.

Už jsem dlouho nikde nebyla, taky mě limitovalo počasí a tak už jsem byla celá nesvá, a chtivá někam vyrazit. Naplánovala jsem si trasu, kde bych zhlédla nejen kus přírody, ale nějakou tu historickou památku. A tak jsem vyrazila s mým psím kamarádem Maxem do Velkých Žernosek, jež jsou známé svojí vinařskou tradicí a leží na pravém břehu Labe. Na protějším břehu jsou zase Malé Žernoseky, které jsou taktéž proslavené pěstováním vinné révy a obě obce spojuje přívoz. A dál jsem pak chtěla pokračovat z Velkých Žernosek nově zbudovanou cyklostezkou do obce Libochovany.

Jak jsem si naplánovala, tak jsem učinila. Ráno jsem vyrazila napřed busem na nádraží, pak vlakem s jedním přestupem do železniční zastávky Velké Žernoseky. Jak jsem tak vystoupila z vlaku, objevil se mi za nádražím vrch Radobýl, ale nějak jsem neviděla dominující věž kostela sv. Mikuláše a tak jsem se rozhlížela, kde někoho uvidím, abych se poptala. Pán na zahradě, kterého jsem posléze zahlédla, mě řekl, že se nacházím v části obce Žalhostice, což já neznalá těchto míst, jsem nevěděla. Tak mě udivilo, že nádraží nese název Velké Žernoseky. Do Velkých Žernosek to byl cca 1 km podél silnice uzoučkým chodníčkem, místy jen i pěšinkou. Nebyla to zrovna dobrá procházka, neboť tu metelilo jedno auto za druhým. Šla jsem okolo vinic a taky se mi ukázaly vinné sklípky.

Míjeli jsme zajímavou budovu, která na mě dělala dojem bývalé tvrze, ovšem nikde jsem o ní nic nevyčetla, tak nevím. Každým způsobem to ale byla zajímavá stavba. Další budova byla škola, původně německá, pak česká a zrenovovaná. V dáli z druhé strany se ukazovaly Lovoše a tak jsme pokračovali dál po silnici. To už nám ukazatel hlásil konec Žalhostic a míjeli jsme sportovní areál Velké Žernoseky. Po chvilce se již ukazovaly první domky ve Velkých Žernosekách a natrefili jsme hned na kouzelný lákavý poutač malé hospůdky, kde zrovna dvě ženy rovnaly venku přepravky a dělaly úklid.

Pokračovali jsme dál, došli jsme k návsi, odkud nás vítala velká firemní tabule s názvem „Žernosecké vinařství“, které sídlilo v bývalém zámku ve střední části obce za návsí. Vchod k zámeckému nádvoří byl z postranní části. Zámek byl původně tvrzí, jež byla zmiňována již v r. 1543. V 17. století byla postavena střední část zámku a v 18. století byla přistavěna jednopatrová křídla. Zámek má sedlovou střechu a nad vstupním portálem s malým schodištěm je znak Nosticů. Pod vstupní halou je soustava vinných sklepů, které jsou vytesány ve skále již od 13. století. Někde jsem četla, buď na dveřích zámku, nebo někde okolo, že je umožněna i jejich prohlídka v určitou dobu, ale nezapamatovala jsem si přesné údaje.

Na zámeckém nádvoří po levé straně zámku se nachází zajímavá budova, ve které je místní knihovna. Zřejmě dříve tato budova patřila k zámku. Taky jsem objevila někde okolo návsi leták, zvoucí od 26. 9. – 27. 9. 2014 na žernosecké vinobraní.

Ze zámeckého nádvoří byla vidět špička věže žernoseckého kostela sv. Mikuláše. Zašli jsme se k němu podívat, už jsem u něj kdysi byla. Kostel stojí na vyvýšeném prostranství nedaleko zámku a jeho původní stavba byla z r. 1516. Věž kostela je dokonce starší, má pocházet ze 14. století. Z původní stavby ale zůstala jen spodní část. Později byl kostel postaven v pozdně gotickém slohu v r. 1861. V r. 1881 byl kostel opět přestavěn. Kostel je jednolodní, s trojboce uzavřeným kněžištěm a hranolovou věží. Je obklopen hřbitovem. Na západní straně má pozdně gotický portál. Vystoupali jsme k němu po schodech přes bránu a další branou se vcházelo již na hřbitov. V průčelí této brány byla soška sv. Jana z Nepomuku. Dál jsme nemohli, neboť psi mají na hřbitov přístup zakázán a tak jsme se obrátili k tunýlku, který vedl malý kousek od kostela k přívozu a k cyklostezce. Dokonce je tu i tabulka, že tu řádila povodeň 5. 6. 2013.

Prošli jsme tunelem a otevřelo se před námi nádherné panorama…

Řeka Labe a její okolí nám skýtalo nepřeberné množství různých pohledů ať k Lovošům, nebo ke Kalvárii s třemi kříži na vrcholu, v dálce byl vidět i když matně, Hrad Hazmburk, a řeka Labe se vlnila a předhazovala nám tu zářivou, tu stříbřitou, nebo i matnější barvu vody, kterou brázdilo hejno kačen zrovna v tom momentě, když jsme šly okolo. Zkrátka nemohla jsem se vynadívat na tu nádheru, byla to neskutečná krása. Tak jsem se pokochala a obrátili jsme se s Maxíkem na Labskou cyklostezku, která byla nově zrekonstruovaná. Začíná právě ve Velkých Žernosekách, vede známou Portou Bohemicou, jde se pod Kalvárií a pokračuje dál do Libochovan. A tam jsme právě mířili, sice ne jako cyklisti, ale jako pěší turisti. Cyklostezka má dál ještě pokračovat novým úsekem do Církvic, Brné a ke hradu Střekov. Tam se snad podíváme příště…

A tak jsme se vydali vstříc novým zážitkům a poznání nových míst…

Po chvíli jsme „narazili“ na přístav jachet, jedna hezčí než druhá. Dokonce jedna jachta nesla název „Večernice“. Průzorem mezi stromy jsem opět spatřila v dálce Hrad Hazmburk, který nám jakoby na pozdrav ukazoval svoje dvě věže. Řeka se zatáčela a my s ní… Před námi se ukazoval vrch Kalvárie, kříže vidět nebyly. Musela jsem se kolikrát zastavovat a rozhlížet se okolo. Bylo tu nádherně a taky i proto, že i den se na výlet náramně vydařil. I když sem tam plul mráček na obloze, tak svítilo sluníčko, bylo neskutečně hezky po těch deštivých dnech, které byly za námi. V pozadí vlevo vystrkoval svoji věžičku kostel sv. Mikuláše a my se blížili již k vrchu Kalvárie, pod kterým jsme prošli a až za ním jsme viděli na jeho vrcholu jeho tři kříže. Pověst vypráví, že tři dívky milovaly rytíře z hradu Kamýk, ale protože kdyby si ho jedna z nich vzala za manžela, tak by mezi nimi přestal vládnout mír, tak se rozhodly, že si ho nevezme ani jedna a rozhodly se, že ukončí svůj život. Vzaly se za ruce a skočily ze skály do řeky. Rytíř se o jejich činu dozvěděl a nechal postavit na jejich památku tři kříže. Toliko pověst. Zda je to pravda, nechť popřemýšlí každý sám...

Hukot na Labi mě donutil se otočit k řece a tak jsem viděla, jak nás míjí jachta, která mířila k přístavišti.

Po celou dobu naší trasy nás míjeli cykloturisti a taky se objevila dost vzadu za námi skupinka tří pěších turistů. A to jsme se již blížili k Libochovanům, začaly se objevovat první domy za řekou…A při naší trase zleva zase chatky.

Míjeli jsme bývalou tvrz, která vznikla koncem 14. století Jindřichem z Libochovan. Tato tvrz dost často měnila majitele. Později ji koupil Vilém Kamýcký ze Lstiboře, a ten ji nechal přestavět v 16. století na pozdně renesanční zámek. Ve 20. století byl zámek vlastnictvím státu, nyní ho vlastní soukromá společnost.

Napravo od bývalého zámku se nachází kostel Narození Panny Marie. Stojí na místě původního dřevěného kostelíka, který byl již zmiňován ve 14. století. Nynější podoba kostela pseudogotického slohu je z r. 1895. Od doby vzniku nebyl opravován, takže jeho stav je špatný, ale i přesto je zachováno dost původních detailů. Zvony, které byly v kostele, byly v době válek zrekvírovány pro armádu. V r. 2008 kostel převzala od církve obec Libochovany a od té doby se postupně opravuje.

A to jsme už došli k nádraží v Libochovanech a za mnou taky skupinka tří turistů – 2 žen a jednoho muže. Nádraží již neplní svoji funkci, ale je obydleno. Po chvíli profrčel okolo nás vlak směrem na Velké Žernoseky a my si uvědomili, že musíme přejít na protější stranu, abychom se dostali k vlaku obráceným směrem. A to byl ale fofr, než jsme přelezli z vysokého nástupiště přes koleje na protější stranu…, neboť vlak nám měl jet každou chvíli. Všechno dobře dopadlo, pár minutek ještě do odjezdu zbývalo a my spokojeně nasedli do vlaku a jeli ke svým domovům.

Byl to prima den!