Ze Zbraslavi přes Závist na Jarov

Opět je tu článek, pro "pražáky", kteří sice v Praze bydlí, ale neznají místa, kam si vyrazit na víkendovou procházku. Keltské oppidum sice nepatří mezi turistické "pecky", kam by se turisté vrhali s fotoaparáty, ale trochu té vzdálené historie a taky hezký výhled na Vltavské údolí dokáže i takovému cíli dát trochu jiný rozměr.

Na Zbraslav, místo začátku naší cesty můžeme dojet buď vlakem, a nebo autobusem. Jelikož vlak z Hlavního nádraží měl právě hodinu a půl pauzu (a já čekal na své potomky, kteří přijeli z Kladna), vyrazili jsme metrem na Smíchovské nádraží a třístovkovým autobusem na Zbraslavské náměstí. Odtud se dáme po červené značce, která nás vede kolem divadla hlavně v minulosti hodně známého souboru až k zastávce most Závodu míru. Zde odbočíme vlevo a po mostě přecházíme hlavní silnici a řeku. Za mostem červená odbočuje k nádraží, my se tu ale napojíme na žlutou značku (aby jí nebylo smutno, jsou tu tři barvy) a přecházíme ještě trať a teprve za ní se stáčíme vpravo za nádraží.

Tady se žlutá odděluje jako první a začíná stoupat vlevo vzhůru. Projdeme kolem dětského hřiště a směřujeme pořád do kopce, po ravé ruce se nám začínají nabízet Výhledy na údolí Vltavy, ale je vidět i Cukrák a za zalesněnými kopci si po paměti vybavujeme koryto Berounky. První rozcestí je u altánu, dále již cesta pokračuje pozvolněji lesem až k prvním valům bývalého hradiště. Zdejší stezky vyhledávají krosaři na kolech a sjížději valy adrenalinovým způsobem. Sejdeme z valu a odbočíme vlevo a pokračujeme až k dřevěnému přístřešku s popisem keltského hradiště. První osídlení už zde bylo za doby bronzové, dále pak v 6 stol. př.n.l. a ve 2 stol. př.n.l. dosáhlo hradiště největší rozlohu, uvádí se až 170 ha.

Akropole slouží i pro různé branné hry dětí, tak jako při naší návštěvě. Od informační tabule procházíme dále lesem po vrstevnici, pak sejdeme na cestu a po ní, kolem bývalé brány D, scházíme na rozcestí s modrou a zelenou značkou. Tady bychom to mohli stočit po žluté dolů na Jarov, ovšem značka končí na cestě mezi vlakovými zastávkami. Pokračujeme tedy dále po modré značce, po pravé straně máme pole a výhled na Cukrák, zpevněnou cestou přicházíme do obce Lhota, kterou v postatě projdeme až k upravené vodní nádrži na návsi a zvoničce.

Tady se značka láme Doprava, a zpevněnou, i když v době brzkého předjaří ještě rozbahněnou cestou, pokračuje přes pole do Zálep. Tuto místní část tvoří pár rodinných domků, akorát pozor, v místě kde podle mapy značka uhýbá jakoby doprostřed obce, jsou ve skutečnosti vidět značky jak na cestě doleva, tak na cestě přímé. Správný stav věci jsem zjistil podle mapy. Projdeme ještě kolem pár rodinných domků a dále nás čeká sešup po stezce která se záhy mění v příkrou kamenitou stezku (možná nevhodné pro lidi s fóbií z výšek) a serpentinami scházíme dolů k železničnímu přejezdu a vlakové zastávce na Jarově.

Odtud se lze vrátit vlakem do Prahy a platí zde i jízdenky PID. Nevýhodou jarovské zastávky, je jen malý přístřešek pro čekání na vlak, a při větrném počasí se v podstatě nedá kam schovat. Trasa, jak jsem ji popsal je 7,5 km dlouhá a převýšení je asi 180 metrů (výstup na Závist).