Zemí nikoho, aneb V.Ú. Libavá, tajemné šachty v údolí Budišovky, romantické údolí Bystřice 4.díl

Zemí nikoho, aneb V.Ú. Libavá, tajemné šachty v údolí Budišovky, romantické údolí Bystřice 4.díl

Ráno nás sluníčko pošimralo v Čermné ve Slezsku. S potravinami zatím nemáme problém. Takže míjíme netečně místní obchod a přesunujeme se 2,5km po NS Břidlicová stezka jihozápadně až k prvnímu nenápadnému údolíčku. Musíme stejně až na konec celé obce, abychom se dostali k prvním zajímavostem.

Dobrodružná místa jsou skryta právě zde, v okolí slepého bočního údolí. Z hlavní lesní silničky byste neřekli, že by tam mohlo něco být. Ale vede tam neudržovaná lesní cesta od rozcestí s posezením, které není na mapě. Studujeme infotabuli, ze které se dovídáme informace o tom, co se v něm a nejbližším okolí skrývá v podzemí.

Čtyři bývalé štoly, nahoře zatopený hlubinný lom a 200m jižněji bývalá Dřevěná štola. Vše patřilo k lokalitě Žlutý květ bývalých Haschkeho břidlicových lomů ze 60. – 70. let 19. stol.

Nejprve zabočujeme doleva k zatopenému stěnovému lomu. Od něj na druhou stranu k Průzkumné štole. Poté prolézáme všechny ostatní přístupy v této lokalitě. Nakonec nahoře hledáme zbytky správní budovy. Moc z ní nezbylo. A ještě výše pak zatopený hlubinný lom „jezírko“. Jsou to zase jiné klenoty přírody, než jsme prošli v minulých dnech. Každopádně poskytují rovněž hluboký prožitek.

Celá tato veliká oblast je plná takových skrytých romantických pokladů. Níže jsou další stopy důlních činností. U spodního rozcestí Čermenský mlýn jsou do okolní zeleně pro změnu zasazeny odvaly z hlušiny. V tomto poetickém koutě si několik chatařů postavilo rekreační obydlí. Mezi ně nepatří zděná vila majitele dolů Franze Haschkeho, která později vlastnil jiný majitel dolů Josef Schmidte s použitím jako správní budovu.

V okolí jsou další tři šachty. Nějak jsme se přestali dívat do našich plánů a o 350 m jižněji, na modré TZ, hledáme ukrytou další štolu. Musím uvést, že k žádné štole nevede nějaké ukazovátko. Vždy se musí v zarostlém okolí osobně vyhledat. Tak i zde hledáme, přesně ve kterém místě cesty odbočit bokem a kde ji mezi keři a stromy hledat.

Nicméně neunikla a je také nalezena. A je mezi ostatními v galerii. Až na místě zjišťujeme její jméno. Růžová! Odsud pokračujeme údolím Budišovky na sever. Úplně jsme zapomněli na ty další dvě, z nichž jedna měla být dokonce zajímavější. A navíc, nějak popleteni, za což mohu hlavně já, jako autor. K čemuž se pokorně přiznávám. Nemíříme totiž na sever, nýbrž na jih! Plánovaný směr měl být na SZ, my jsme přijeli od SV a poslední popisovaná štola byla od rozcestí na JV. A zmátl nás také nový most. Trochu k tomu přidala i NS, která od dotyčné centrální křižovatky míří hned do tří směrů.

No, moc jsme neztratili, protože údolí je pěkné na všechny strany. Jen jsme si zajeli a neprozkoumali ten jeden, pravděpodobně zajímavý, břidlicový důl. Zato jsme si užili autokrosu dvou brodů přes Budišovku. A najeli v terénu asi o 6 km navíc. Odru už jsme neviděli, jen více Budišovky. Nevadí, užili jsme si stejně přírody, jen jsme méně nachodili. To si vynahradíme zítra.

Museli jsme promptně změnit plán. Nemělo už cenu vracet se krkolomnými cestami do původního cíle Svatoňovice (kdo ví, jestli tam funguje hospoda a co točí, že), a zpátky do údolí Budišovky.

Plán byl změněn na příští naplánovaný bod, který byl dalším na řadě. Což je Město Libavá. Podle něj pochází název celého vojenského prostoru. Název je všeobecně známý. Ale plete se to. Libavá je vojenský újezd. Kdežto Město Libavá je název města.

Projíždíme si tedy další necelé 2 km NS dál zajímavou částí Budišovky a v Hadince máme možnost odbočit NS doleva. Obloukem se tedy dostáváme do Čermné, ale z jiné strany než poprvé. Brát to jako 7 km zajížďku nemá cenu, neboť jsme poznali jinou, také pěknou část NS Břidlicové stezky. Příroda vojenského újezdu i blízkého okolí má zvláštní atmosféru. Jen škoda, že toho času na průzkumy máme tak málo. Přesto nám V.Ú. poskytl jedinečný zážitek.

Odsud už pokračujeme na Svatoňovice a přes Budišov n.Budišovkou. Za ním se kocháme obrázkem velkého stáda nosičů materiálu na bifteky. Je to malebný pohled jako někde pod Tatrami na Slovensku. Jen bez té kulisy horských štítů.

Po 25 km vjíždíme slavnostně do Města Libavá. Laik by si představoval město kasáren a vojáků, tanky a děla. Chyba. Tahle obec se sice nazývá hrdě městem, ale na město vůbec nevypadá. Sice je hodně stará, byla založena r. 1301, ale vůbec tomu neodpovídá. Má 589 obyvatel (různé zdroje uvádí různá čísla). Menší část budou zřejmě vojáci, přestože jim patří kostel. My jsme neviděli ani jednoho.

Při naší zvídavé návštěvě místní hospody to vypadalo jako v každé vesnici. No, možná tu bylo uvnitř více než obvyklé procento. Netvářili se na nás nijak nepřátelsky a pokud by byl čas, i bychom přisedli.

Máme tu ještě další cíl. Hodláme si tady v západní části města prohlédnout ojedinělou technickou památku, starý větrný mlýn holandského typu s otáčivou střechou. Původ se odhaduje před r.1875. Poslední z 24, které na voj. území byly. Nesmíme zapomenout, že tu cvičila střelby drahnou dobu i sovětská vojska. Nyní je ve vlastnictví ČA a byl opraven po r.1996. Je přístupný jen příležitostně. Nám osud příležitost neposkytl.

Vzhledem k atypičnosti města, ještě trochu z jeho dějin. Další historickou památkou je barokní jednolodní kostel Povýšení svatého kříže z let 1662-66, po požáru r. 1817 rekonstruovaný. Jeho devastace byla způsobena sovětskými vojáky, kteří v něm zřídili vězení. Podle místních tam dokonce někteří arestovaní čekali na popravu. Jak vypadá dnes, lze vidět v galerii. Jsou tam kasárna. A obtížně se fotografuje, je oplechovaný kolem dokola.

Město Libavá mělo r.1944 ještě 2193 obyvatel. 4.května 1945 bylo wehrmachtem opevněné město několik hodin těžce ostřelováno Rudou armádou. Wehrmacht a vedoucí činitelé NSDAP se i přes naléhání civilního německého obyvatelstva odmítali vzdát. Během těžkých bojů o město, trvajících 4 dny, si vyžádaly 200 mrtvých na obou stranách a značné škody. Následovalo mstivé zacházení vítězů s civilisty. Mnoho Němců bylo zastřeleno, bito a vězněno, ženy znásilňovány. Řada Němců proto raději volila sebevraždu.

V době rozkvětu města byl ve městě Okresní soud, úřad, věznice, četnická stanice a další úřady. O obyvatelstvo se staral lékař, zubař, zvěrolékař, lékárna a, právníci. Bylo zde pět hotelů, stejně hospod a pekařství. Krejčovské dílny, 6 ševců a kovářů, cukrárny, a dopravci včetně taxi. A dnes? Před válkou to bylo prakticky německé město.

Z dalších zajímavostí se tam nachází historický kamenný dvou obloukový most s kovaným zábradlím přes místní potok z druhé poloviny 18. stol. A na náměstí z r. 2002 žulový pomník 53. pomocného technického praporu, zřízený komunisty pro politicky nespolehlivé osoby.

(zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Město_Libavá ).

Z Města Libavá se na závěr dne přesouváme už jen do dnešního konečného cíle, kterým je Domašov nad Bystřicí. Až tam jsem si vzpomněl, že jsme se měli cestou ještě zastavit u zajímavého, kdysi velmi navštěvovaného kostela ve Staré Vodě, který byl při cestě. Možná proto, že ho mám v děsně našlapaném salátovém itineráři. Při držení volantu jednou rukou, s druhou na šaltrpáce, se v něm špatně listuje. A kamarád moje hieroglyfy nepřeluští (ostatně, někdy ani já).

Kostel je od r.1990 postupně do své původní krásy opravován po činnosti armády v minulých letech. Obec z r. 1250 zanikla r. 1946 po odsunu německých obyvatel. Zachoval se jen pěkný, rozsáhlý dvouvěžový poutní kostel sv. Anny a sv. Jakuba Většího s pěti zvony, zpustošený armádami, který byl po roce 1990 zvenku restaurován.

Oprava stále zvolna probíhá dál v závislosti na financích. Na obnově se podílí skauti a mnoho dobrovolníků.

Po leteckém útoku ve Staré Vodě tam r.1945 vyhořel klášter, ze kterého zůstaly jen zbytky zdiva a studna na bývalém nádvoří. V roce 1991 došlo také k obnovení slavných poutí. Nedaleko kostela se nachází Královská studánka s léčivou vodou.

Nicméně, pěknou tečku za dnešním dnem dělají na závěr Iontové nápoje v hospodě U Podjezdu v Domašově, které naše vyprahlá těla rada přijímají.