Židovské památky jihozápadní Moravy, Ivančice, VI. Část

Malebné městečko Ivančice najdeme v kopcovité krajině asi 20 km od Brna. Mnoho lidí má Ivančice spjaté se slavnými rodáky Vladimírem Menšíkem a světoznámým secesním malířem Alfonsem Muchou (najdeme zde dokonce i výstavky o jejich životě a díle). Ivančice se mohou pochlubit také několika hodnotnými renesančními a gotickými stavbami, slavnou vinařskou historii a tradicí pěstování chřestu od 19. století (dnes jsou zde chřestové slavnosti pořádané městem).

Méně známou tváří Ivančic je jejich židovská minulost a existence dochované židovské čtvrti a skvostného, neobyčejně hodnotného židovského hřbitova. V Ivančickém ghettu je poněkud obtížná orientace, bez knižního průvodce (nejlepší je kniha o Židovských památkách na Moravě, J. Klenovský) se neobejdete, nic zde není značené, takže se jednotlivé stavby obtížně hledají.

Původně šlo zřejmě o zeměpanskou tržní osadu, založení města se předpokládá někdy v 70. letech 13. stol. (Ivančice patří k nejstarším městům na Moravě). Ve 14. stol. Ivančice byly původně město královské, od konce 15. stol. Poddanské město, součást panství Moravský Krumlov. Ivančice jsou jedním z mála moravských měst, odkud Židé nebyli nikdy vypovězeni a nejpozději od 15. stol. mohli žít dokonce uvnitř hrazeného města. Od vzniku obecní správy v polovině 19. století až do roku 1919 zde existovaly dvě samostatné obce - vlastní Ivančice a židovská obec.

Židovská komunita je zde připomínána již ve 13. století, nicméně první písemné záznamy pochází až z 15. století, je pravděpodobné, že Židé zde žili již od samotného počátku vzniku města. Od 18. století do poloviny 19. století zde žilo 144 rodin (asi 800 osob), které měly podle familiantského zákona povolení zde žít. Podobně jako v jiných ghettech i zde po emancipaci Židů v 19. století nastal odliv obyvatel a v roce 1930 je zde evidováno již jen 141 oso židovského vyznání.

Židovská čtvrt je situována severně od centra a dnes zde stojí přes 50 původních domů, které prošly různými stavebními úpravami v průběhu času. Hlavní osou jsou ulice Josefa Vávry, Ve Fortně a Jana Schwarze. K židovské čtvrti patřila také severní část Komenského náměstí (náměstí Přiléhající k hlavnímu náměstí, převážně tvořené zástavbou z 19. století, zřejmě pozůstatek původní předlokačního tržiště). Hranice židovského města byla provedena v dlažbě, uvažovalo se o provedení separační zdi s brankou, ale k tomu nedošlo.

Krásný renesanční dům zvaný Pretznerův (původně dům Pánů z Lipé, na fasádě je znak rodu), č. p. 74 byl židovskou Radnicí a narodil se zde jeden ze zakladatelů hudební vědy, Quido Adler. Až do roku 1968 před domem stála židovská kašna. Na ulici J. Vávry č. 26 najdeme velkou budovu synagogy, která je v současné době uzavřena. Je ve špatném stavebně-technickém stavu a do roku 2008 zde probíhá rekonstrukce (snad na kulturní účely, městskou knihovnu). Synagogu připomíná nejen hmota stavby, situovaná okapovou částí do ulice, ale také dochované hebrejské nápisy na fasádě. Synagoga byla postavena v roce 1853 podle projektu vídeńského architekta Lorenze Wagnera, na místě starší budovy snad z 15 století, v klasicistním stylu. Mnoho let sloužila jako skladiště. Synagoga je situována daleko za uliční čáru, dnes je zde volná plocha, v minulosti zde byla předzahrada s parkovou úpravou, oddělená od ulice zdobnou kovovou mříží s brankou. Vedle synagogy (už v ose uliční čáry) stála budova rabinátu, dnes již zbořená. Na místě bývalého rabinátu stojí budova policejní stanice. Do roku 1840 byla v Ivančicích také ješiva, na které učili významní talmudičtí učenci a spisovatelé.

Ulice J. Vávry byla původně zřejmě částí cesty z Brna do Oslavan a na západním konci ústila do Židovské brány, v roce 1690 zazděné. Zaslepení této ulice zazděním brány a přesun cesty jinam mělo omezit rozmach místních židovských obchodníků a poskytnou výhodu obchodníků křesťanským, sídlícím v jiné části města. Ulice se stala průjezdnou až v roce 1848, zbořením budovy bývalé brány.

Ve vlastní židovské čtvrti najdeme několik historicky hodnotných staveb. Krásný je intaktně dochovaný dům č. 98 (ulice Růžová) z roku 1818 s kovaným zábradlím, hodnotná je také stavba č.p. 100, kde byla židovská lázeň na ulici J. Schwarze a budova bývalé školy č. p. 42 na konci ulice J. Vávry.

Asi půl kilometru, bokem od centra města najdeme na ulici Mřenkové židovský hřbitov, jeden z nejhodnotnějších na našem území a třetí největší v ČR. Založen byl nejpozději v 16. století,stojí zde kolem 1800 náhrobků, přičemž nejstarší čitelný náhrobek pochází z roku 1580. Hřbitov obsahuje velmi cenné náhrobky renesančního, barokního a klasicistního typu s pozoruhodnou symbolikou, která se vztahuje k rodu, jménu, povolání a vlastnostem zemřelého.

Na hřbitově je pochována řada významných osobností, mimo jiné rabíni Josef Rakower (1707) a Beer Oppenheim (1859), průmyslník Aron Bauer (1844), brněnský velkoobchodník textilem Samuel Kern (1854), lékařDr. Joachim Adler (1856), najdeme zde i soubor náhrobků zemřelých z místního internačního tábora pro židovské uprchlíky z oblasti Sudet, zřízeného v 30. let 20. století. zajímavostí je, že německé jméno města Eibenschütz se často objevuje v typických židovských příjmeních (např. Jonatan Eibenschütz apod.).

Poslední hrob je z března 1942. V ose vstupu do hřbitova je dochována obřadní síň eklektického stylu z roku 1902, nedávno rekonstruovaná. V 80. letech 20. století se uvažovalo o zrušení hřbitova a postavení panelového sídliště na jeho místě, k tomu naštěstí nedošlo a tak nám zůstal zachován jeden z nejkrásnějších a nejlépe udržovaných hřbitovů u nás. Ovšem i přes veškerou údržbu mnoho cenných náhrobků podléhá destrukci. Zvláště citlivé jsou náhrobky z pískovce, kde se vlivem agresivního ovzduší odlupují celé vrstvy kamene (této destrukci se nedá téměř zabránit). Inovativní a zajímavé je užití olověného plechu(který je velmi pružný a tvarný) na hranách náhrobků.

Někdy se uvádí, že u potoka naproti stávajícímu hřbitovu stál starší židovský hřbitov z 13. století.

Ivančice rozhodně stojí za návštěvu, židovské město je pěkné, ale mě nejvíce uchvátil židovský hřbitov, který má úžasnou atmosféru.