Židovské památky jihozápadní Moravy, Velké Meziříčí, I. část

O vánocích všude zní koledy, svítí svíce a blikají světýlka, hrají pohádky, v televizi donekonečna opakují rok co rok filmy, starší než já. Tuhle dobu prostě nemusím a ráda naopak vyrazím poznávat svět (stejně tak jako moje rodina).

Původně jsme chtěli jako každoročně do vzálenějších končin, ale "malá malárie" s žlučníkem tomu zabránila. A tak jsme zvolili náhradní variantu, pravda v tuto dobu trošku střeštěnou.... Podnikli jsme vánoční výlet po židovských památkách na Moravě (s drobným přesahem do Čech).

Na území naší republiky je mnoho měst a městeček, které jsou neodmyslitelně spjaté s židovským osídlením. A právě oblast jihozápadní Moravy je na tyto památky obzvláště bohatá. V oblasti kolem Brna se nachází hned několik městeček, které se mohou pyšnit krásnými a zachovalými židovskými městskými částmi (štetly) či ulicemi. Postupně jsme navštívili Velké Meziříčí, Boskovice, Třešť, Brnici, Lomnici, Ivančice, Dolní Kounice, Jevíčko a Polnou. Zlatým hřebem putování za židovskými památkami byla samozřejmě Třebíč.

Velké Meziříčí aneb na Źidárnu do Medříče

Malebnému historickému městečku "Medříč" vévodí původně hrad, později renesanční zámek s barokními úpravami. Tato krásná budova sloužila v minulosti různým účelům, mimo jiné zde byla i porodnice. Další zajímavostí je dálniční most Vysočina, který se tyčí nad městem a zámkem. Místní městu neřeknou jinak, než "Medříč".

Źidovskou čtvrť najdeme hned pod zámkem, kousek od náměstí a historického centra. Ulici, která dnes přes čtvrť vede, se neřekne jinak než Židárna. Štatl je vymezen podlouhlým pruhem území, které je situováno mezi řekou Oslavou a náměstím. Židovská zástavba zde plynule navazuje na zástavbu křesťanského města a je velmi malebná. Z náměstí se na Židárnu dostaneme hned několika průchody, uličkami, dodnes se dá dokonce projít přes některé domy napříč - obchody jsou průchozí. Jedná se o jedno z nejlépe dochovaných židovských měst na našem území.

Původní způsob oddělení čtvrti od města byl pomocí mlýnské strouhy (dnes už zde není) a město bylo za hradbami, na území nazývaném Nové Město. Dnešní ulice Fortna, vedoucí na náměstí byla v minulosti oddělována vraty (oddělení ghetta od křestanského města se označuje termínem eruv, někde se jednalo o pouhé řetězy natažené přes cestu, jinde byly vystavěny zdi, nebo vrata a brány). Najdeme zde tak typické prvky husté zástavby židovských měst jakou jsou prampouchy, úzké uličky apod. Specifickým prvkem je přístup do sklepních prostor přímo z ulice, což není jinde moc obvyklé. Židovské obyvatelstvo je zde doloženo od středověku a mezi nimi najdeme i významné autory teologických prací (např. rabín Efraim Kohen). Usazovali se zde Židé z celé Evropy, dokonce i z dalekého Španělska. Obživu si zajišťovali obchodem, drobným řemeslem a v blízkosti řeky provozovali koželužny.

Domy lemující dnešní ulici Novosady (Židárna) jsou z velké části původní historické dvoupodlažní městské domy s obchodní částí v přízemí, interiéry jsou často zaklenuty klenbami. V portálu vchodu jednoho z domů dokonce najdeme i pozůstatky schránky na mezuzu (svitek s biblickými verši). Původně zde bylo 10 židovských domů a v pozdějším období jejich počet narost na 32. Obyvatel však bylo mnoho a stejně jako jinde i zde docházelo k zahušťování zástavby (v zadním traktu se dostavovaly další budovy, dva domy měly jeden vchod apod.). Součástí města jsou dvě synagogy, stará synagoga, zachovaná v dobrém stavu, dnes bohužel nepřístupná a nová synagoga, kde sídlí poněkud necitlivě velký obchod s textilem (jak symbolické využití...). Nová synagoga byla v 90. letech otevřena a měla jsem možnost ji návštivit, dnes je však kulturní centrum mimulostí. Hned vedle synagogy najdeme dům šámese (synagogálního sluhy) s rituální koupelí (mikve) ve skepních prostoru, přístupném z ulice. Dům je pro veřejnost nepřístupný, jsou zde byty. Ale pamatuji se, že jako dítě jsem zde byla s babičkou (bydlela tady její kamarádka) a ukazovala nám nádrž na ritální koupel, tehdy však sloužila ke skladování brambor. V ulici U Vody najdeme také zajímavý dům s žudrem, rovněž nepřístupný veřejnosti.

Ulice Novosady byla v minulosti náměstím ulicového typu s kašnou uprostřed, dnes si to jen stěží dovedem představit, protože se jedná o jednu z hlavních dopravních tepen města.

Stará synagoga byla postavena roku 1695 vedle starší malé synagogy, dnes neexistující. Synagoga byla postavena podle starého ritu, tj. nereformovaná. Řečniště (bíma, almemor) bylo uprostřed, kolem byly sedadla pro muže, ženy měly své místo na galerii, přístupné venkovním schodištěm. Synagoga s jinak velmi prostou, nezdobnou fasádou má krásný barokní vstupní portál z 2. poloviny 18. století. Jedná se o jednu z nejstarších synagog na našem území. Hned vedle, přes zahradu (kde původně stávala třetí, nejstarší synagoga) stojí Nová synagoga, postavená již za hranicí židovského getta. Pro velkou židovskou obec starý svatostánek už nestačil, rozšíření stavby nebylo vhodné a tak se rozhodlo o výstavbě Nové synagogy. Autorem projektu byl přední vídeňský architekt August Prokop, autor známého soupisu památek Markraabství Moravského a autor puristické přestavby katedrály sv. Petra a Pavla v Brně, realizace díla se ujal místní stavitel Václav Roučka. Synagoga již byla reformovaná, s rozmístěním lavic podobně jako u katolických kostelů a s litinovou galerii pro ženy po stranách. Synagoga byla postavena mezi lety 1868 -1870 v pseudogotickém stylu z režného cihlového zdiva. Náklady na stavbu činili 25 tisíc zlatých. V době výstavby Nové synagogy byla zdejší židovská obec opravdu veliká a čítala 1100 obyvatel.

Židovský hřbitov se nachází na druhé straně řeky. Židé pozemek zakoupili v roce 1650 a hřbitov zde fungoval až do II. světové války. Původně byl přístupný dřevěnou lávkou, později mostem, který také sloužil jako přístupová cesta na nedaleký křesťanský hřbitov (Židé od roku 1768 přispívali na jeho opravu). Hřbitov je situován na svažitém pozemku s pěkným výhledem na město. Přes tisíc náhrobků je umístěno ve 42 řadách. Náhrobky jsou různého typu od barokních po novodobé již s nápisy v latince (od 19. století v němčině, později i česky). Hřbitov bývá uzamčený, ale za zálohu 50 Kč si můžete půjčit klíč v informačním centru v budově Radnice na náměstí a hřbitov si v klidu prohlédnout.

Ve Velkém Meziříčí je co vidět, nejen židovské město, ale to nebylo plánem cesty. Medřič byla jen takovým "namlsaním" na hlavní hřeb cesty a to Třebíč, o tom ale v další části cestopisu.