Zimní Kozákov

Zimní Kozákov

Je druhý týden ledna po Třech králích, přijíždíme s turistickým kolegou Karlem vlakem do Železného Brodu. Navzdory nic moc předpovědi počasí slibující déšť a náledí máme v plánu cestu na Kozákov a odtud po cyklo silnicích do Turnova na zpáteční vlak.

Rozhodnutí absolvovat cestu pokud možno po cyklosilnicích ukázal se později jako prozíravý. Od nádraží, kde vystupujeme po půl desáté, kolem parkoviště přes hlavní a pak vedlejší Brodeckou vzhůru k Pelechovu. Už to dá nerozcvičeným plicním sklípkům docela zabrat. A na Kozákov je toho stoupání osm kilometrů. No nazdar.

Za Pelechovem, po prvních dvou kilometrech, se stoupání trochu zvolňuje. Čím výše stoupáme, tím víc okolí připomíná zasněženou zimní krajinu na hranicích Českého ráje. Procházíme vesnicí Smrčí a Pipice po jakžtakž prohrábnutých a občas posypaných silnicích. Výhledy na okolní zvlněnou zasněženou krajinu nemají vadu. Škoda zatažené oblohy, dohlednost nic moc. Přesto fotíme, snad to v počítači trochu vylepším.

V Záhoří odbočujeme ke Kozákovu z hlavní silnice a tady veškerá péče o vozovku končí. Ani mi to moc nevadí. Jdeme čerstvě napadaným sněhem cestou lemovanou stromořadím starých stromů a já vzpomenu nedávného nápadu několika blbů které napadlo že stromořadí kolem silnic by se měla z důvodu nebezpečnosti vykácet.Zajímalo by mě jak by tu dotyčný zjistil kudy vůbec silnice vede.

Než zpátky do reality. Tady zase začíná strmější stoupání otevřenou krajinou s výhledy na zasněžené kopce i lesní velikány. Začíná foukat studený vítr a obloha se navzdory předpovědi zatahuje ještě víc pokud je to ještě možné. Narážím kulicha, natahuju rukavice a pokračujeme dál.

Cesta dál vede lesem a krajem lesa serpentinami kroutícími se do protisměru a stoupajícími k vrcholu Kozákov. Nikde ani živáčka, proti nám jen jeden lyžař v pohodě frčí s kopce dolů.

Vycházíme z lesa a konečně vidíme rozhlednu a Riegrovu chatu s hostincem. O rozhledně samozřejmě ani neuvažujeme a plni nadějí se hrneme k restauraci. Naše zklamání je úplné. Čtvrtek, je zavřeno. Koneckonců se to dalo čekat. Kdo by tu co v tuto dobu pohledával. V závětří před vchodem do restaurace vytahujeme zásoby z domova, krátce posvačíme. Zapíjím teplým čajem z termosky, pár fotek a pokračujeme dál po silnici ke Komárovu, tentokrát už s kopce.

V Komárově zkoumáme možnost cesty po turistické červené ale po pár metrech brodění vysokou vrstvou sněhu se pokorně vracíme k silnici. Asi půl kilometru za Komárovem v osadě Bačov objevíme otevřenou hospodu. Samozřejmě ji nemineme i když je tam jako v každé hospodě nahuleno tak že první nádech by slabší náturu snad porazil. Obstarává to pár věrných štamgastů kteří se v tom směru opravdu neflákají. Máme časovou rezervu, dám pivo, Karel kafe, s bodrým hospodským zanadáváme na poměry a zakrátko pokračujeme. Bylo tam aspoň teplo.

Dál pokračujeme po silnici s cyklo přes osadu Kozákov a hlavní silnici překračujeme na rozcestí Lestkov, U kříže. Pak asi kilometr spojovací pěšinou po modré k další silnici. Brodíme se hlubokým sněhem a přicházíme k silnici s cyklo, po ní na Kvítkovice a pak na Sekerkovy Loučky. Začíná padat drobná krupice a znovu se zvedá studený vítr. Nalevo rybníky s kačenami, Cihlový, Křižák a Nohavice, mez nimi osada U Rybníka. Těm kačenám nezávidím.

Pak už ukrajujeme poslední stovky metrů dnešní trasy. V osadě Chloumek odbočujeme se žlutou turistickou doleva k lyžařskému areálu Struhy. Jemné mrholení začíná houstnout. Pokračujeme podél potoka Stebenka, vyhýbáme se zmrazkům a u hřbitova odbočujeme Doprava vzhůru. Tady už jsme ve městě, za chvíli na náměstí Českého ráje. Mrholení se mění na jemný deštíček.

Posledních jeden a půl kilometru k nádraží, tady to snad nejvíc z celé trasy klouže na dlažebních kostkách, zejména na mostě. Naproti nádraží ještě čas na dobré kafíčko, bundy a batohy trochu mokré, uschnou ve vlaku. Času na to bude habaděj, možná ještě víc.

Navzdory závěrečnému deštíčku jsem rád že jsem se podíval na Kozákov a okolí. Pár míst, kde jsem ještě nebyl a procházka zasněženou krajinou se letos zas tak často nenaskytne. Aspoň mě ne.

Zdrávi došli, zase někdy. Seventy

Odkaz na mapu trasy