Loading...
Španělské pobřeží Středozemního moře je dlouhé 1663 kilometrů a už jsme si tak nějak zvykli, že jej spojujeme s městy, jako jsou Barcelona či Valencie. Jižněji od nich leží provincie, kterou v devadesátých letech znali skoro všichni čeští turisté mířící do Španělska. Costa Blanca neboli Bílé pobřeží dnes ožívá, protože konečně je možné si na něj zaletět a netrmácet se autobusem. I když ne z Prahy, ale z Pardubic. To ale nevadí, Pardubice se alespoň mohou pochlubit novým terminálem nesoucím jméno prvního českého aviatika Jana Kašpara.
Alicante vás přivítá oslepujícím světlem. Slunce se odráží od skalnatého pohoří a paprsky vytvářejí nepřebernou škálu jasných bělostných odstínů. Proto také místní říkají, že jsou zamilovaní do svého světla a pobřeží tohoto kraje se nazývá bílé. Za necelých patnáct minut se z letiště ocitnete v hlavním městě. Dvacet osm stupňů na začátku jara je slušná teplota a je jasné, že místní i cizinci do necelé hodiny obsadí všechna lehátka na hlavní městské pláži Postiguat.
Dvě města vévodí zdejší provincii, Alicante a Benidorm. Alicante je město stojící na římských a maurských základech, historie Benidormu je spjatá s rozvojem turistického ruchu v padesátých letech minulého století. Tehdy se starostou na celých sedmnáct let stal Pedro Zaragoza, který rozhodl o přeměně Benidormu, a z malé rybářské vesničky se stal španělský Manhattan. Opravdu zde trčí jeden mrakodrap vedle druhého a některé moderní výškové budovy nabízejí těm, kteří netrpí závratí, skvělé výhledy na město i moře z venkovních výtahů, které se plazí po skeletu jako malí broučci. Onen osvícený starosta se vydal na mopedu na úmornou cestu do 400 kilometrů vzdáleného Madridu, aby přemluvil Franciska Franka a získal svolení k producírování se na benidormských plážích v bikinách. I přes klatbu, do které jej chtěl uvrhnout tehdejší arcibiskup, dokázal povolení získat a smířit si všechny strany. Franco a jeho manželka byli potěšeni vznikem prvního velkolepého hudebního festivalu, ze kterého vzešel Julio Iglesias, „španělský Karel Gott“, jehož syn Enrique dobývá dnešní pěvecké arény. Vznikl i krátkometrážní film nazvaný prostě Bikini. Arcibiskup byl nakonec také spokojen a na znamení smíření s novou plážovou módou zorganizoval velké procesí z kostela svatého Jakuba až na jeden z vrcholků Sierry Gelady, kde je zasazen velký kříž. Sice už není původní, ale nový z betonu svítí v noci, jako by byl maják.
Benidorm vás očaruje. Nádherné slunce a zátoky s neuvěřitelně tyrkysovou vodou, jako kdyby barvu moře někdo upravil ve Photoshopu. Na jaře a na počátku léta je to ideální letovisko, protože turistů je zde přiměřeně. Můžete si půjčit i elektrokolo a projet se po okolí. Na obyčejném kole to není dobré riskovat, okolní kopečky v Sierra Gelada jsou jen pro zdatné cyklisty. Ale vyjet si bez námahy ke staré maurské pevnosti a kochat se pohledem na ostrůvek Illa Mitjana a na mohutná skaliska lemující pobřeží je skvělé řešení. Cestou se jede po silničce jen pro cyklisty a pěší turisty. Většina z nich se vydává právě k onomu kříži, což přestavuje pěší túru na cca 4 hodiny.
Zatímco Benidorm leží severně od Alicante, jižně jsou méně známá městečka. Do El Campello si zajedete moderní travají z centra Alicante od Puerta del Mar. Na druhé písčité pláži, která získala pro svou kvalitu modrou vlajku, to na jaře příjemně fouká a na promenádě je spousta barů a cukráren. Dejte si třeba alicantskou paellu, které se v tomto kraji říká arroces, jednoduše rýže. Alicante a Valencie, dvě největší města oblasti, jsou velcí rivalové, a tak i slavná velencijská paella se musí v případě Alicante něčím lišit. Valencijská paella je díky šafránu nažloutlé barvy a rýže je sušší, alicantská je obohacena o předem připraveno omáčku z rajčat, česneku, petržele, citronové šťávy, olivového oleje a papriky zvané ňora, která se zde pěstuje. Paella díky této salse získá jemně pomerančový nádech a rýže není tak suchá.
Na konci promenády je kavárna značky Valor, jedné z nejvýznamnějších čokoládoven ve Španělsku. Je to čokoládový mercedes mezi čokoládami. Žádný moderní design v kavárně, ale tradiční mramorové stolky připomínají rok založení čokoládového giganta v roce 1881. Stojí za to ochutna teplou čokoládu s churros. Valor je španělsky hodnota, ale zde jde o zkrácené jméno zakladatele firmy Valeriana Lópeze, kterého nenazývali jinak než Don Valor.
V El Campello vás nadchnou takzvané královniny koupele Baňos de la Reina. Pozor, nejde o žádný wellness hotel, nýbrž o malý poloostrůvek, kde v dobách, kdy El Campello ani Alicante neexistovaly, žilo na čtyřicet rodin národa, který položil základ Španělska. Iberové dali jméno poloostrovu, ale víme o toho o nich tak málo, že je v historii přeskakujeme jako něco nezajímavého. Tady na výběžku do moře, si před čtyřmi tisíci lety založili svá obydlí a po nich je převzali Římané. Pro milovníky archeologie je to radostné shledání s pradávnou kulturou.
V El Campello je ještě jedna zvláštnost. Odpolední dražba ryb. Každý všední den v 18:15 si můžete přijít koupit právě vylovené ryby. Z tisíce rybářů, kteří zde kdysi žili, zůstalo jen pět rodina pět lodí. Co přes den vyloví, prodávají na vyvolávací dražbě holandského typu, od nejvyšší ceny k nejnižší.
Letecká doprava:
Pardubice – Alicante, Po a Čt – přímý 3 hodinový let. Mimosezonní ceny: od 812 Kč se zavazadlem do 10 kg.
Doprava z letiště do centra Alicante:
Autobus linka C6, 24 hodin, každých 20 minut. Z letiště odjíždí také autobusy do Benidormu, Elche a Calpe.
Trochu stranou od Alicante směrem do vnitrozemí leží mezi vinicemi městečko Novelda. Voní to tu všude po muškátu a z odrůdy Moscatel zde dělají neuvěřitelně dobré, kupodivu suché, víno.
V blízkosti se nacházejí lomy na mramor, které využívali už Římané. Právě kvůli mramoru stojí za to si vyšlápnout kopec, kterému vévodí kostel zasvěcený Máří Magdaléně. Zvenčí vypadá jako malá pobočka katedrály Sagrada Familia z Barcelony. Ale samotný tvar je zvláštní, nemá podobu latinského kříže, ale poháru, v němž Máří Magdaléna schraňovala olej. Co bere dech, jsou varhany z mramoru. Nejsou sice dokončené, ale jsou úchvatné. Od píšťal po klávesnici, přes rezonující desky, všechno je z mramoru. Dokonce bílého, jako je barva pobřeží.
Více informací naleznete na www.costablanca.org.