Lužický region hnědouhelných dolů se stal jezerní krajinou

 

Na území dvou spolkových zemí, Saska a Braniborska, cca 150 km jižně od Berlína a 60 km severně od Drážďan najdeme unikátní Lužickou jezerní krajinu. Ani od nás to není daleko, přibližně 220 kilometrů severně od Prahy. Od poloviny 19. století formovala toto teritorium těžba a zpracování uhlí. Jak to tu tehdy vypadalo doporučujeme pro představu pohled od zámku Jezeří na zdejší uhelnou pánev. Dnes se z kdysi průmyslové Lužice stala turisty lákající unikátní jezerní krajina.

Povrchové hnědouhelné doly, stejně jako u nás, zdevastovaly krajinu. V celém regionu od roku 1850 vytěžili horníci dvě miliardy tun hnědého uhlí z hloubky až šedesáti metrů. V roce 1989 zde pracovalo 140 tis. zaměstnanců v 39 dolech. Za rok vytěžili 301 mil. tun uhlí. Potom nastal útlum a příklon Německa k zeleným energiím. Rychle se tento trend projevil. V roce 2016 tu zbylo jen 8000 horníků, kteří vytěžili ve 4 dolech 62,3 mil. tun uhlí.  V provozu od té doby zůstaly jen uhelné elektrárny Boxberg, Schwarze Pumpe a Jänschwalde. I tak jim zvoní hrana, protože je plánují uzavřít nejpozději do roku 2038. Po tomto datu prý nebude v Německu nikdo těžit ani spalovat uhlí.

 

V Lužici na ploše cca 2 700 čtverečních kilometrů žije přibližně 223 000 obyvatel. Menší část z nich tvoří potomci polabských Slovanů, lužicko-srbská menšina s vlastním jazykem a dvojjazyčnými jmény na silničním značení obcí. Najdeme tu 25 jezer, větších než 100 hektarů s celkovou vodní plochou přes 14 800 hektarů a několik menších, především v severní části.

Země zaslíbená cyklistům a vodákům 

Lužickou jezerní krajinou vede 16 značených cyklostezek. Devět z nich jsou dálkové cyklotrasy. Najdeme tu i sedm tematických stezek. V tomto cyklistickém ráji se mohou majitelé jízdních kol vyřádit na 1 900 kilometrech značených cyklostezek. Vodáci také zajásají, ale až v budoucnu. To tu plánují propojit deset jezer splavnými kanály. V současné době už Němci takhle propojili jezera Senftenberger See, Geierswalder See a Partwitzer See.

Více o aktivitách najdete v článku >> Lužická jezerní oblast

Když se stroje mění v historické exponáty

Těžební stroje, zařízení a důlní prostory dnes tvoří v krajině jedinečnou kulisu. Změnily se v muzejní exponáty, místa kulturních představení nebo významné turistické cíle. Například velkokapacitní exkavátor pro těžbu uhlí F60, kterému tu říkají „lužická ležící Eiffelovka“ slouží nejen jako hornický hnědouhelný skanzen, ale je z něj také skvělý výhled na Lužickou jezerní krajinu. Za dobré viditelnosti prý návštěvník dohlédne až do Saského Švýcarska. Je vysoký 80 metrů, široký 200 metrů a dlouhý téměř půl kilometru. Váha celého ocelového kolosu činí11 000 tun. Ve své době se jednalo o největší pohyblivý stroj na světě. Monumentální konstrukce, která svou podobou, velikostí a váhou připomíná Eiffelovu věž, utichla v roce 1992. Celkem plochá krajina vřesovišť u Lichterwalde tak získala opravdu nápaditý turistický cíl.  

Německo-polský geopark Mužakovská vrása (Muskauer Faltenbogen) je téměř synonymem hnědouhelné těžby v Lužici. V ke konci doby ledové, kdy se ledovce posouvaly po povrchu planety, formovaly svým pohybem zdejší krajinu. Díky tomu se z hloubky na povrch dostaly vrstvy uhlí, hlíny a křemičitých písků. Vznikla unikátní vrása ve tvaru podkovy. Táhne se od obce Klein Kölzig přes Bad Muskau až na druhý břeh Nisy k polskému městu Tuplice. Je dlouhá 45 kilometrů.

V průběhu 19. století se zde díky uhlí také rozvinula různá odvětví průmyslu.  Uhlí tu začali těžit v povrchových dolech. Křemičité písky našly uplatnění jako materiál na výrobu skla a emajlů. Hlína posloužila k výrobě cihel a keramických produktů. Ale největším průmyslovým odvětvím se staly železárny. V jednu dobu tady těžili uhlí v šedesáti aktivních dolech. Mužakovská vrása ale ztratila na významu, když se hnědé uhlí začalo efektivněji těžit v Lužici ve velkoplošných dolech. Doly i továrny se pomalu vylidnily a nám zůstal unikátní průmyslový skanzen. 

Nová jezerní krajina s pomalu stává rájem pro všechny milovníky cyklistiky a vodních sportů. V Lužici najdou připravené solidní hotely, penziony, kempy, a dokonce i hausbóty. Ve střednědobém výhledu, pokud se podaří překonat pandémii Covidu, prognózuje tento turistický region možnost přibližně 1,5 mil. přenocování.

Autor: Antonín Karoch

Více informací na www.brandenburg-tourism.com