ROZHOVOR - Václav Žmolík

Václava Žmolíka netřeba představovat turistické veřejnosti, posluchačům Českého rozhlasu nebo divákům České televize. Deset let vysílá pořad Po Česku na Radiožurnálu a v televizi letos běží už kolikátá repríza jeho stejnojmenného televizního cyklu. Na Radiožurnálu se s ním můžete setkávat každou sobotu i neděli. Více se dozvíte na stránce www.rozhlas.cz/radiozurnal/osoby/_osoba/259

My jsme se s panem Žmolíkem sešli v kavárně na Vinohradech u Českého Rozhlasu a příjemně si popovídali o turistice, cestování v Čechách, lodích i gastronomii. Většinu dotazů poslali zkušení í příležitostí turisté a čtenáři stránek Turistika.cz.

Jaký příjemný zážitek vás potkal v posledních dnech?

Včera mě potkal příjemný zážitek na zámku v Trmicích, na předměstí Ústí nad Labem. Vystavěli jej Nosticové v malebné přírodě, ale nyní leží v průmyslové zóně, mezi dvěma továrnami. Významný je stávající expozicí věnované historii modelové železnice, od pana Součka, který se tomuto koníčku věnuje více než 30 let života a je to tam opravdu veliké. Moje dcera tam měla koncert se spolužačkami z pražské konzervatoře, sešli se tam příjemní lidé, publikum, bylo to bezva.

Další příjemné místo, tedy v poslední době, jsem našel díky Jaroslavu Svěcenému, který připravoval v Hradci Králové koncert Vivaldiano. Jsou to Smiřice se zámkem, barokní kaplí a krásně opraveným nádražím.

Proč se v české televizi netočí další pokračování vašeho cyklu Po Česku a stále jen opakují ta starší?

Pro ČT pracuji dál, někdy více, někdy méně. Proč se Po Česku už netočí, nevím. Záleží to na programových pracovnících ČT. Pořad Po Česku pokračuje v Českém Rozhlase.

Jak se daří knížkám Po Česku? A co DVD z tohoto pořadu?

Děkuji, daří, prodávají se ;). Pomalu už přemýšlím o dalším dílu. Knížky jsou ovšem teď trochu generační problém, mladí lidé moc nečtou, knížky často vidíme ležet u popelnic, ten vztah už k nim není jako dříve. Mrzí mě, že zatím nevyšlo DVD, formát dnes hodně populární. Bohužel v době, kdy jsme pořad Po Česku natáčeli, ještě Česká televize DVD nevydávala.

Kolik míst jste s pořadem Po Česku navštívil?

To vím prakticky přesně, je to okolo pěti set míst, po dobu 10ti let každý týden jedno místo.

Na jaké místo se rád vracíte, které byste doporučil svým přátelům?

Určitě je to Český ráj, kde jsme zakotvili, koupili chalupu a do dneška ji rekonstruujeme. Je to spíš takové stavení, 170let staré, takže nás čeká ještě hodně práce. Nicméně, je to už náš druhý domov. A to nám ji přinesla náhoda, ale život je o náhodách…

Ostatně už předtím jsme do Českého ráje jezdili s rodinou a přáteli. Všichni znají Prachovské skály, Kost, Humprecht, ale já doporučuji i méně známý Kopicův statek se skalní galerií Vojtěcha Kopice.

Naopak místo, které byste nedoporučil?

Takové místo mě nenapadá. Já jsem od mala zvídavý, láká mě cokoliv poznávat a na každém místě je něco. Vezmu to oklikou, občas podléháme mylnému pocitu, jak je naše země krásná, když se podíváte okolo sebe, co památek nám zde chátrá, jak je obehnán zámek v Trmicích továrnami apod.

Památky jsou prakticky to největší bohatství, kterému tu máme, je jich tisíce, mnoho z nich je v dezolátním stavu a nikoho jakoby to netrápilo. Naopak zde mezi námi roste mnoho velikých skladišť, které jsou téměř opuštěné, nestojí tam fronty kamionů …. Jsou to absurdní a zbytečné stavby, které ničí krajinu.

Jak si vybíráte místa pro vysílání?

V tuhle chvíli je to v podstatě velice jednouché. Natáčím ve Smiřicích, nedaleko je Jaroměř, Josefov atd., ta místa se na sebe příjemně nabalují. Stačí, když jedu prstem po mapě nebo prohlížím různé weby a těch zajímavých míst je spousta. Už před začátkem vysílání Po Česku se mě ptal tehdejší programový ředitel: „Jak dlouho ti to, Václave, vydrží o těch zajímavých místech vysílat“? Já hned odpověděl „až do smrti“.

Čeho si nejvíce všímáte po cestách?

Třeba mě baví, když jedu po silnici a někde v dálce vykukuje kostel, skála, hned se tam zajedu podívat. Děti to nemají moc rády, proto to spíš dělám, když jezdím sám. Sleduju všechno zajímavé, samozřejmě podle času, kterého nemám nazbyt.

Líbí se mi rozmanitost českých vesnic, každý domek je trochu jiný, mezi nimi kostelíček. Teď vidím problém ve stále častějším zateplování, kdy se domky obkládají a vypadají pak všechny stejně. Tím se vytrácí kouzlo českých vesnic.

Úžasných míst je kolem nás spousta, stačí si jich všímat

Jaká je vaše opravdu vysněná dovolená?

Určitě to bude cestovatelská dovolená. Kupodivu to je spíše v zahraničí, protože celý rok jezdím intenzivně po Česku. Jedna z nich by měla být určitě na lodi, na plachetnici, nejlépe v Tichomoří.

Méně náročná dovolená by mohla být ve Skandinávii, kterou bych rád projel.

Co vaše další aktivity na dovolené, turistika, geocachning a podobně?

Geocaching jsem ještě nezkoušel, ale turistika určitě, hodně a rád chodím, jezdím na kole.

A co vaše dětství?

Odmala jsem četl, sledoval filmy. Chodili jsme tady na Vinohradech na kina Illusion na archivní filmy, uváděla je tam Zita Kabátová, to jsem měl rád. Pak přišel sport, po určité době.

Jaké jsou vaše koníčky teď?

Já teda spíš pořad pracuji, jinak samozřejmě to je ale cestování, které je částečně i mojí prací. Kino, divadlo, hudba. Často se pohybuji okolo kultury. Ostatní se snažím držet mimo mou práci. Pak je to hlavně naše chalupa.

Kam vedla vaše první větší cesta, za první úspory?

Mně bylo těch 20 let v osmdesátých letech, takže se moc divoce cestovat nedaloI tak jsme ale s mou ženou ještě před svatbou procestovali, co jsme mohli. Dříve se jezdilo hodně na filmy do Maďarska, do Budapešti. Tam jsme jeli třeba na týden a dvakrát denně chodili na filmy, které se tehdy u nás nehrály. Třeba na Formana.

Pak se jezdilo hodně do NDR, bylo tam možné zažít něco víc. Hned mě napadá jeden prima zážitek. Moje žena ještě nikdy neletěla letadlem. Podnikli jsme tedy cestu letecky do východního Berlína, za 180,- Kč. Ráno jsme letěli tam, večer zpátky. Nám bylo tehdy něco přes dvacet, nosili jsme džíny a s námi letělo 8 soudruhů v těch klasických šedých oblecích. Dívali se na nás dost divně, včetně personálu letiště a byli jsme velice podezřelí.

Když měl člověk štěstí, tak se mohl dostat i do Jugoslávie. Jednou se nám to povedlo a součástí byl i výlet do Benátek. Tak jsem dostal poprvé na západ. Dnes to zní úsměvně.

Poslední téma naše rozhovoru jsem připravil s otázkami o bydlení. Jak bydlí pan Václav Žmolík?

Bydlím tady kousek na Vinohradech, je to krásné bydlení v centru. Volili jsme, jestli se stát taxikáři našich dětí a bydlet v satelitním městečku v domku nebo zůstat ve městě. Zůstali jsme v Praze. A jelikož máme poměrně malý byt, realizujeme se spíše na chalupě v Českém ráji.

Pokud bych mohl pracovat na půl plynu, tak si dovedu představit, že bych bydlel v tom našem Českém ráji a do Prahy jen občas dojížděl.

Kolik času trávíte doma?

Poměrně hodně málo. Jednak skoro všechno, co dělám, je časově konkrétně vázaně, vysílání v rádiu, moderování akcí, pořady pro ČT. Díky tomu, že máme internet a notebooky, tak i doma ještě pracuji, připravuji se na vysílání či moderování.

Co na vaši popularitu říkají sousedé, jak spolu vycházíte?

No, naštěstí nejsem tak populární, aby to přinášelo nepříjemnosti. Je naopak docela příjemné, když vás občas někdo pozná, usměje se na vás nebo vás i osloví a řekne: To a to se mi líbilo. To je příjemná popularita. V Českém ráji to funguje bezvadně, většinou si vás lidé zařadí podle vaší role, to co děláte, když máte kladnou roli, mají vás rádi. Popularita mi není nijak na překážku.

A na závěr, kdy se můžeme vidět, slyšet?

Víkend v Českém rozhlase, Radiožurnálu od 11:00 do 14:00 hodin. Po jedenácté tam vítám zajímavé hosty a po třinácté vysílám celé prázdniny letní speciál ze státních hradů a zámků. Česká televize reprizuje pořad Po Česku, připravujeme další 13. Komnatu s cestovatelem Miloslavem Stinglem a další projekty jsou v plánu, uvidíme, co dopadne.