Tarnov - první vlaštovka z Polska
Polsko je pro širokou obec našich turistů z větší části regionem neznámým. Přitom krásných míst je v Polsku, stejně jako jinde ve světě, určitě spousta - jen o nich moc nevíme. Tento deficit informací se rozhodl začít řešit Polský institut v Praze - viz: www.polskyinstitut.cz - který má v "popisu práce" hlavně osvětu v oblasti kulturní. První vlaštovkou v osvětě turistické je prezentace města Tarnov - vzdáleného cca 600 km od Prahy. Města, které má s Prahou hodně společného, např. krásné historické centrum, kosmopolitní nádech a atmosféru.
Magie Tarnova
Každý, kdo alespoň jednou navštívil Tarnov, se nedokáže ubránit půvabu jeho haličské atmosféry. Od zbytku Polska ho neodlišuje jen výjimečné kouzlo Starého města, v němž se zachovaly uličky ve středověkém rozvržení, gotické a renesanční stavby či fragmenty hradeb, ale také neobvyklý duch starého jižního města.
Dnes při procházkách ulicemi Tarnova rozpoznáváme stopy prošlých staletí jako jednotlivé kamínky v barevné mozaice. V ospalém tichu zákoutí slyšíme hlasy dávných hrdinů: moudrého Spycimira Leliwity, který v roce 1330 Tarnov založil, velkého vojevůdce a politika hejtmana Jana Tarnowského, neúnavného bojovníka za samostatnost generála Józefa Bema, moudrého historika Józefa Szujského, prokletého selského vzbouřence Jakuba Szely, geniálního vynálezce Jana Szczepanika, charizmatického politika Wincenta Witose, statečného velitele majora Henryka Sucharského nebo spisovatele Romana Brandstaettera.
Tarnov se stal v průběhu staletí bezpečným přístavem pro přicházející Židy, Němce, Ukrajince, Skoty, Rakušany, Čechy a mnohé další. Každý z těchto národů, každá nová kultura zde zanechala trvalou stopu. Na prohlídku města se dnes můžete vydat po stopách italské renesance, generála Józefa Bema, blízkých polsko-maďarských vztahů anebo se ponořit do spleti židovských uliček, zamyslet se u zbytků synagogy a poklonit na hřbitově před pomníkem tisíců zavražděných židovských obyvatel města. Návštěvníky okouzlí odkrývání skutečných uměleckých pokladů na trase po tarnovských kostelech, mezi kterými se třpytí jako perla katedrální bazilika (Bazylika Katedralna) s monumentálními náhrobky Tarnowských a Ostrogských, hned vedle Diecézní muzeum (Muzeum Diecezjalne) se svými drahocennými sbírkami. Nenechte si ujít ani výjimečnou muzejní expozici v renesanční Radnici, v domech s podloubími na Rynku, a zejména jedinou stálou výstavu o historii a kultuře Romů v Evropě v Etnografickém muzeu. Pojďme na večerní procházku ulicemi Tarnova: lampy vrhají světlo na kamennou dlažbu, sály lákají k mnohým mistrovským koncertům, kavárny a restaurace zvou do dávných kupeckých sklepů. A po číši maďarského vína, které sem od staletí plynulo z nedalekého Tokaje, se ještě jednou zahleďme na osvětlené věže, secesní domy, bašty a hradby, naberme do plic vítr, který sem přivál vůni tatranských vrcholů a beskydských luk. V paměti zůstane obraz města, po němž se nám bude navždy stýskat.
Autor: Adam Bartosz
Renesanční Tarnov
Tarnovské Staré město, přezdívané „perla polské renesance“, je jedním z nejkrásnějších příkladů renesančního architektonického uspořádání z polských měst.
Náměstí (Rynek), vyznačené v okamžiku založení města v roce 1330, obklopují domy převážně z 16. až 18. století. K nejcennějším patří dva renesanční domy s podloubím číslo 20 a 21, které se nacházejí v severním průčelí. V současnosti zde sídlí oblastní muzeum (Muzeum Okręgowe).
Centrálně umístěná radnice (ratusz) vznikla v polovině 14. století v gotickém stylu a byla mnohokrát přestavována až k poslední jednoznačně charakteristické renesanční úpravě. Budovu zakončuje cihlová, neomítnutá atika s 28 slepými okny. Hřeben atiky zdobí kamenné voluty, fiály a 14 maskaronů. Třináctimetrová radniční věž ukrývá funkční mechanický systém nejstarších polských ručně natahovaných radničních hodin. Hned vedle Radnice z jihovýchodní strany stojí nenápadný sloupek – v dávných dobách se na tomto místě nacházel pranýř pro „hanebné baby“.
Katedrální bazilika (Bazylika Katedralna), nejreprezentativnější tarnovská památka, byla postavena ve 14. století v gotickém duchu. Dnešní neogotický vzhled získala po důkladné renovaci a částečné přestavbě v letech 1889-1900.
V této nejdůležitější svatyni ve městě a tarnovské diecézi přitahují pozornost zejména nejvyšší náhrobky v Evropě, stojící za oltářem. Tyto více než třináctimetrové, monumentální náhrobky rodu Tarnowských (velkého korunního hejtmana Jana Tarnowského a jeho syna Krzysztofa, první patrové památník v Polsku, a možná i na světě...) a Ostrogských. Autorem prvního z nich byl italský sochař Jana Maria Padovano, druhý je pravděpodobně dílem Jana Pfistera z Vratislavi nebo Holanďana Wilhelma van den Blocka. V jižní lodi stojí za pozornost náhrobek Barbary z Tęczyńských Tarnowské, první ženy hejtmana Tarnowského, veledílo renesančního náhrobního sochařství na evropské úrovni, vytvořené Padovanem. Znalci umění považují sochu za nejkrásnější zpodobnění ženy v období renesance.
V zákoutí za katedrálou najdeme Dům Mikołajowských (Dom Mikołajowskich), jeden z nejkrásnějších a nejstarších domů v Tarnově, postavený v roce 1524. Nachází se zde Diecézní muzeum, které má ve svých sbírkách výjimečný exponát – originální oltář pocházející z kostelíku v obci Lipnica Murowana, zapsaného na seznam UNESCO.
Dalším příkladem renesančního stavitelství je Florentský dům (Dom Florencki) z 2. pol. 16. století, s přední fasádou zavěšenou na úrovni patra na charakteristických kamenných nosnících.
Foto: Tarnovské informační centrum (Tarnowskie Centrum Informacji)
Další info na: www.tarnow.travel