Barcelona – dům Casa Lleó Morera

Barcelona je – mimo jiné – městem krásných modernistických budov, z nichž mnohé se nachází na ulici Passeig de Gràcia a zdaleka ne všechny mohou být spojovány se jménem Antoni Gaudí. A právě jedním z takových je dům Llea Morery.

Podobu domu na .Passeig – nebo Paseo - de Gràcia č. 35 totiž navrhl na počátku minulého století slavný a geniální architekt Luis Domenech i Montaner. Ten nechal pro rodinu Morerů v letech 1902 až 1905 přestavět starší palác Casa Rocamora, který se nacházel ve čtvrti Eixample a pocházel z roku 1864.

Tento dům je součástí bloku pěti budov, který se nazývá la Manzana de la Discordia, tedy Jablko sváru (název odkazuje k profesnímu soupeření velkých architektů té doby – viz. dále). Pozoruhodné totiž je, že každý z těch pěti domů navrhoval jiný architekt a vždy se jednalo o dokonalé dílo velkého mistra modernistické architektury. Kromě Domenecha se ještě jednalo a jména Antoni Gaudí, Enric Sagniera, Josep Puig i Cadafalch a Marcel·lià Coquillat i Llofriu.

Pozoruhodný vzhled tohoto domu ovšem není, pochopitelně, dílem pouze jednoho člověka. Na Casa Lleó Morera se podepsalo mnoho skvělých mistrů, umělců a řemeslníků, z nichž zmíníme alespoň ty nejvýznamnější. Kromě architekta Luise Domenecha i Montaner, který vše řídil, šlo zejména o Gaspara Homara i Mezquida, což byl vynikající interiérový dekoratér, zaměřený hlavně na intarzovaný a olovnatým sklem zdobený nábytek. Jeho skvělá práce z tohoto domu je dnes však už k vidění hlavně v Národním muzeu katalánského umění.

K ústřední dvojici musíme jistě přidat také jména Eusebi Arnau i Mascort (jeden z nejvýznamnějších modernistických sochařů, jehož díla vidíme na fasádě i ve vstupní hale), Lluis Bru i Salelles (mozaiky a keramika), Mario Maragliano (mozaiky), Antoni Rigalt i Blanch (vitráže, včetné slavného Stromu života), Antoni Serra i Fiter (keramické a mozaikové dlaždice), Josep Pey (nábytkové intarzie), Alfons Juyol (sochař) nebo Joan Carreras (sochař a řezbář). A vzhledem k tomu, že Morera znamená moruše, stal se tento strom jedním z hlavních dekorativních symbolů tohoto barcelonského paláce.

Dům je považován za skvělou ukázku modernistické architektury dopněnou uměleckými pracemi nejlepších tvůrců své doby. Platí to i přesto, že bylo průčelí domu poškozenou roku 1936 kulometnou palbou nebo že v roce 1943 podobu přízemí domu částečně změnili architekti Raimundo Suran Reynais a Francisco Ferrer Bartoloméo. V té době už ale rodina Morera prodala dům pojišťovací a obchodní společnosti, takže jí ztráta některých dekorativních prvků (okna, sochy) či vrcholového chrámku (tzv.t empietto byl později obnoven) nemusela zase až tak moc vadit.

Celkovou rekonstrukci památkově chráněného domu, o kterém se říká, že je „rodinnou verzí Palau de la Música“, provedl v letech 1986 až 1988 architekt Oscar Tusquets. Další obnova, tentokrát zaměřená na architektonické prvky, zde proběhla ještě v roce 2006 a roku 2012 došlo k rekonstrukci přízemí.