Basilej – Baziliškova fontána (Basel – Basiliske-Brunne)

Švýcarská Basilej bývá – a plným právem – občas nazývána také městem kašen a fontán. Je jich zde opravdu mnoho … a tato věta bez výhrad platí i pro Baziliškovu fontánu, tedy správněji fontány. Ono totiž Basilej a bazilišek v podstatě jedno jest, takže na různé fontánky se zelenou potvůrkou, která patří k symbolům města, zde narazíme opravdu často. I když jde občas spíše jen o klasická pítka …

Vše spojované se zdejšími baziliščími fontánami začalo přesně v polovině 19. století. Tehdy se zjistilo, že zásobování Basileje vodou ze středověkých kašen již překročilo svůj maximální limit a je třeba rychle přijmout nová řešení. V letech 1865 až 1866 tak byl zřízen nový vodovodní systém s kašnami v celém městě. Nejstarší kašny měly ale velká koryta, aby pokryly nejen zásobování obyvatel vodou, ale aby také napojily žíznivé koně. Jenomže mnohé domy už měly vlastní vodovodní přípojku a provoz v centru města stále narůstal, takže tyto - již zbytečně velké – kašny najednou začaly zavazet. A tak město opět začalo hledat řešení. 

Tím se nakonec stala veřejná soutěž na návrh podoby nových městských kašen, ve které zvítězil místní rodák, architekt Wilhelm Bubeck, se svým baziliškem. Podle jeho návrhu bylo následně v Basileji vyrobeno a instalováno 19 baziliškových fontán. Postupem času je ještě následovalo dalších 30 kusů. Některé fontánky sice později opět zmizely (jako vzácné dary se ocitly např. v Curychu, Moskvě nebo Shanghaii), ale i dnes můžeme ve městě najít přibližně 25 „zelených příšerek plivajících vodu“.

Zelený bazilišek opatřený černobílým městským znakem Basileje je vyroben z bronzu, zbytek fontány z litiny. Voda vytéká z baziliškova zobáku do kulaté mísy, která je z venkovní strany ozdobena různými vzory. Noha kašny má tvar pohřební urny a v její spodní části je umístěna miska na pití pro psy.

Zajímavé je, že prý jsou všechny baziliščí fontány otočeny směrem k Rýnu. Výjimka je snad jen jedna, a to na rýnském nábřeží ve staroměstské čtvrti Kleinbasel, při ulici Oberer Rheinweg. Je to prý proto, aby turisté, kteří fotí z nábřeží basilejskou katedrálu, neměli na snímku baziliškův zadek, ale jeho hlavu. Autor článku si tím ovšem není zcela jist, protože v době instalací těchto fontán se ještě tolik nefotografovalo a navíc to zde má smysl pouze ve chvíli, kdy jsou stromy na nábřeží bez listí. V každém přépadě jsou ale ve fotogalerii pouze snímky právě této - možná nejznámější – basilejské Baziliškovy fontány.

Na závěr ještě drobné upřesnění: Bazilišek byl původně popisován jako jedovatý had schopný zabíjet pohledem jako bájná Medusa a měnící vše v poušť. Podobu kombinující kohoutí hlavu, ocas ještěra a křídla netopýra mu dal až středověk. A ne všude je tento tvor považován za symbol zla nebo poťouchlosti …