Basilej, Basel i Bâle jsou jen jedno krásné město na trojmezí

Kam a jak jedeme?

I když je Švýcarsko považováno za zemi od nás přece jen relativně vzdálenou, jeho návštěvu lze jistě jen a jen doporučit. A vůbec to nemusí být výlet spojovaný s alpskými velikány nebo horskou železnicí, protože tato země nabízí také neuvěřitelné množství romantických historických měst plných pozoruhodných pamětihodností. Téměř stoosmdesátitisícová Basilej patří bezesporu k těm nejkrásnějším z nich … a je přitom celkem jedno, jestli je to pro vás Basilej. Basel, Bâle či Basilea a jakým dopravním prostředkem jste se do třetího největšího města Švýcarska, které má i s okolní aglomerací okolo 830.000 obyvatel, dopravili.

Za čím jedeme?

Půvabné historické město nad řekou Rýn je nejen místem plným cenných památek různých období i stavebních slohů, ale také centrem bankovnictví i farmaceutického a chemického průmyslu. O významu Basileje navíc jistě svědčí fakt, že město založili Římané již roku 44 př.n.l., že zde už v 7. století bylo založeno biskupství a roku 1460 univerzita. K smutným kapitolám naopak patří zničení města Maďary v roce 917 nebo zemětřesením roku 1356.

Basilej leží při hranici s Německem i Francií (německý název Basel však francouzskou verzi Bâle zcela „převálcoval“) a je považována za hlavní kulturní město Švýcarska. Vždyť se zde také nachází množství významných muzei světové úrovně. což z města dělá jedno z největších kulturních center starého kontinentu. Také zdejší univerzita z 15. století patří k těm nejstarším v Evropě a pyšní se mj. tím, že na ní působili např. také Erasmus Rotterdamský nebo Friedrich Nietzsche.

Obrovskou výhodou Basileje zůstává také fakt, že se stále jedná o místo plné půvabných tajuplných zakoutí a zeleně, i město, jehož centrum se dá projít „za chvíli“. Navíc kromě pohledu na městské panorama od hladina Rýna snad každého potěší množství monumentálních kostelů, neobvyklých kašen a fontán i zajímavých mostních konstrukcí. A přehlédnout nelze ani architekturu moderní.

Pokud ovšem navštívíte Basilej jen „na skok“ (např. jako my), je důležité „vyzobnout ze zdejšího pestrobarevného koláče alespoň to nejchutnější“. Pro nás to znamenalo splnit hlavně dvě položky, při čemž jsme na obě potřebovali dostatek času ... a je třeba se pochlubit, že obě jsme zvládli se ctí. Jednalo se o zdejší románsko – gotickou katedrálu Panny Marie zvanou prostě Münster a o Umělecké muzeum, tedy Kunstmuseum. Ke katedrále se ještě vrátíme později, o muzeu si pár základních informací prozradíme ihned.

Hlavní (Hauptbau) i Nová (Neubau) muzejní budova se nachází na ulici St. Alban-Graben a vstupné přijde na 16 CHF. Pokud máte štěstí (myšleno vážně – na zdejší expozice se opravdu sjíždí obdivovatelé umění min. z celé Evropy), a v muzeu se koná nějaká větší výstava), tak si ještě 10 CHF připlatíte. Výstavní prostory pak okupují okruhy, které nabízejí skvosty dějin umění. Ve „Starých mistrech“ najdete např. Cranacha, Holbeina, Memlinga, Rembrandta nebo Rubense, v sekci nazvané „19. století“ jsou to mj. van Gogh, Renoir nebo Cézanne, v „Klasické moderně“ Dalí, Kandinsky, Klee nebo Ernst a v „Umění po roce 1950“ např. Warhol, Benglis, Francis nebo Judd. Zkrátka a dobře: skvělá nabídka.

Tou je ovšem i výše uvedená katedrála, která se nad řekou Rýn nepřehlédnutelně tyčí již od 11. století. Její stavba byla oficiálně dokončena ve století patnáctém a i když může někomu přijít jako stavba poměrně nevelká, je nádhernou ukázkou geniality svých tvůrců a zejména ve vyhledávání různých detailů se dá skutečně „vyřádit“ i na několik hodin. 

Katedrála, původně zasvěcená Panně Marii, se nachází na náměstí Münsterplatz, je postavena v románsko-gotickém stylu a vysvěcena byla v roce 1019. Její historie je spojována se slavným filosofem Erasmem Rotterdamským, který je v Mönsteru od roku 1536 v mramorové hrobce také pochován, i se jmény stavitelů Johannese z Gmündu (14. století), Ulricha Ensingena (15. století) a Hanse Nussdorfa (zvýšení jižní věže v roce 1500).

Také zdejší Staré město je nutno alespoň „proběhnout“. Basilej se totiž chlubí tím, že v něm každá ulice, dům i nároží přesune návštěvníky zpět do minulosti, a to až do 15. století. Říká se, že když pěšky projdete historické části města, ztraťíte se v dějinách a objevíte tu pravou Basilej. Navíc město nabízí neobvyklou kombinaci tradiční a moderní architektury i bezplatnou aplikaci „iTour Basel Free“, jejíž součástí je představení 50 nejzajímavějších míst Basileje.

Věřte tomu, že zde je co obdivovat. My si prošli historické centrum, nahlédli do prostor kostela sv. Martina i městské radnice, nenechali si ujít slavné basilejské kašny a fontány ani procházku po rýnském nábřeží a vystoupali na vyhlídkovou věž v areálu Werkraum Warteck pp. Jedná se o komplex budov někdejšího pivovaru Warteck, ve kterém dnes sídlí množství různých firem, projekčních kanceláří a uměleckých scén (pořádají se zde různé výstavy, workshopy, koncerty apod.).

A pak už jen historické budovy střídaly ty moderní, kolem tekly vody Rýna a vše doplňovalo – i na neuvěřitelných místech umístěné - množství nejrůznějších kašen, fontán a skulptur. K tomu modrá obloha, příjemné slunce, množství zeleně, neskutečná pohoda … a možná i proto se tak rychle přiblížila doba našeho odjezdu. V každém případě se však švýcarská Basilej přičlenila k našim „předním oblíbencům“ velice rychle a naprosto přirozeně …

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Zastávka v Basileji byla součástí naší několikadenní cesty, kdy jsme bydleli na francouzské straně hranice a jedli i pili, kde se dalo a kde nám na to stačil obsah peněženky.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Basilej je opravdu nádherné město se skvostným panoramatem. Skvěle spojuje středověkou architekturu s moderními stavbami a člověk se zde cítí velice příjemně. Někomu může toto město připomínat zmenšenou variantu naší Matičky stověžaté.

Nelíbilo: Těžko se něco hledá, snad jen ty cenové relace jsou zde o něco vyšší, než je nám milo a zdrávo.

Ostatní informace

Co dodat na závěr? Basilej je zřejmě skvělým místem pro život. To, že se nám tady moc líbilo, je snad z celého článku více než zřejmé. A největší zdejší útrata? Návštěva muzea a kniha o katedrále; ovšem v opačném pořadí. Být zde o něco déle, uletělo by těch švýcarských pestrobarevných bankovek asi podstatně více …

A možná ještě malé PS: Fotogalerii jsem tentokrát nechal zcela úmyslně bez popisek. Má totiž být jen nenásilnou pozvánkou do jednoho krásného města na trojmezí a malou ukázkou toho, co zde můžete vidět a co jsme zde i my - v roce 2017 -  zahlédli…