Batalha - klášter s kostelem Panny Marie Vítězné (Mosteiro e igreja Santa Maria da Vitória)

Dominikánský klášter s kostelem Panny Marie Vítězné (Santa Maria da Vitória) v patnáctitisícovém městě Batalha bývá považován za jednu z nejkrásnějších pamětihodností Portugalska. Celý komplex je národní památkou již od roku 1907 a na prestižní seznam UNESCO byl zapsán v roce 1983. A jako mnohé další významné portugalské kláštery byl i gotický Mosteiro da Batalha založen jako památník, oslavující vítězství ve slavné bitvě portugalských dějin. V tomto případě se bojovalo u Aljubarroty, kde se také rozhodlo o nezávislosti Portugalska na Kastílii. Koneckonců jméno města Batalha znamená v překladu Bitva. Protože se však jedná o stavbu sakrální, jednalo se hlavně o poděkování Panně Marii za to, že svou ochrannou ručku držela nad tou správnou částí válčících vojsk.

Stavba kláštera proběhla v letech 1386 až 1517 (tzn. za vlády sedmi králů a pod vedením patnácti architektů, z nichž však jen osm pro klášter skutečně pracovalo), přičemž klášterní kostel byl dokončen v roce 1416. Díky tomu, že již roku 1433 byla většina komplexu dokončena, se jedná o stavbu ve stylu gotickém, který zde doplňují prvky vrcholné gotiky i manuelského stylu, což je vlastně portugalská verze přelomu pozdní gotiky v ranou renesanci za použití některých prvků byzantské architektury. Podobu klášteru postupně vtiskli hlavně dva velcí stavitelé své doby: Portugalec Afonso Domingues (ten byl tím vůbec prvním, vyznával styl anglické gotiky a působil zde do roku 1402) a Mistr Huguet z Katalánska (v letech 1402 až 1438 „propagoval“ spíše gotiku francouzskou), který také dokončil stavbu kostela i královské pohřební kaple, kde je pohřben zakladatel kláštera král Jan I., jeho manželka Filipa z Lancasteru a jejich syn Jindřich Mořeplavec.

Za nejvýznamnější část celého komplexu mnozí považují tzv. Nedokončené kaple (Capelas imperfeitas), které měly sloužit jako mauzoleum krále Eduarda I. a jeho rodiny. Této pozoruhodné památce, vybudované v letech 1434 až 1533 je proto na Turistice věnován samostatný článek. Koneckonců se jejich nádherný - 15 metrů vysoký a neuvěřitelně propracovaný – portál stal hlavním symbolem celého kláštera. I v souvislosti s těmito kaplemi je potřeba zmínit, že v 15. století se na podobě kláštera podepsali také architekti Fernão de Evora, století „přelomil“ Mateus Fernandes a v 16. stletí zde působil Joao de Castilho.

Šťastné období pro klášter, všeobecně považovaný za jednu z mistrovských ukázek – nejen pyrenejské - gotické architektury, víceméně skončilo na počátku II. poloviny 18. století. V roce 1755 jej poškodilo zemětřesení a v letech 1810 a 1811 vypálila napoleonská vojska. V roce 1834 pak dominikání klášter opustili a celý klášterní komplex následně zůstal nevyužívaný a chátral. Až v roce 1840 rozhodl král Fernando II. o restaurování kláštera Batalha, které skončilo teprve na počátku 20. století. Co se týče novodobých úprav, i v tomto klášteře, nacházejícím se v centrálním Portugalsku, platí povinné použití původních plánů, materiálů a technologií. V této souvislosti je zajímavé, že při prvotní stavbě kláštera byly použity nové techniky a umělecké styly, do té doby v Portugalsku neznámé nebo nepoužívané

Z nejzajímavějších částí klášterního kostela musíme ještě jmenovat hlavní západní portál, kde na obou stranách najdeme plastiky dvanácti apoštolů a ve středu reliéfní sochu Krista, obklopeného čtyřmi evangelisty s jejich atributy. Vidět zde však můžeme také sochy biblických králů a královen, proroků i andělů se středověkými hudebními nástroji. A chybět, samozřejmě, nemůže ani Panna Marie. Celkem tak portál zdobí 78 soch, rozdělených do šesti řad. Vyhlášené jsou také zdejší dvojpodlažní prostory, široké arkády a vysoká okna. Západní průčelí rozdělují mohutné pilastry na tři části a celý klášter obklopuje náměstí, na kterém se nachází jezdecká socha generála Nuno Alvarese Pereiry, známého v Portugalsku jako Santo Condestável. Tento vojenský génius 14. století vyhrál všechny bitvy proti Kastilskému království a po následném vedení zbožného života byl v roce 2009 kanonizován papežem Benediktem XVI.

Vstup do kláštera je zpoplatněn (6 €) a v sezóně (červen – září) je zde otevřeno od 9,00 do 18,30 hod. Po zbytek roku se zavírá o hodinu dříve.

Na závěr ještě tradiční historicko – popisný informační pelmel pro všechny nadšence:

Kostel je sice monumentální, ale velmi úzký (22 metrů) vzhledem k jeho výšce (32,4 m). Přitom chrámová loď byla navýšena do současné výšky až druhým architektem (Hugut). Celý interiér působí střízlivým až strohým dojmem, čemuž napomáhá zejména absence skulptur. Krásnou klenbu nesou sdružené pilíře a prostor pod nimi je osvětlován desítkou vitrážových oken (Batalha zřejmě měla první portugalskou dílnu, která vitráže vytvářela – ty nejstarší tady pocházejí z období okolo roku 1430) a vysokými okny v bočních stěnách a průčelí. Chór je složen z pěti apsidálních kaplí a jeho okna vytvořili v letech 1520 až 1530 portugalští mistři v čele s Franciscem Henriquesem. Jsou na nich zobrazeny scény ze života Krista a Panny Marie.

Kaple zakladatelů (Capela do Fundador) byla postavena vedle kostela v letech 1426 až 1434 architektem Huguetem a je dokonalým spojením plaménkové gotiiky a anglického perpendikulárního stylu. Kaple je tvořena trojicí pseudolodí v centrálním osmiúhelníku. Hrobka krále Jana I. a jeho manželky Filipy z Lencastru je umístěna pod jeho hvězdicovou klenbou. Jejich krásné sochy se sepjatýma rukama, umístěné za komplikovaně zdobenými baldachýny, jsou symbolem dobrých vztahů mezi Portugalskem a Anglií. Centrální osmiúhelník je pak obklopen ambitem se složitou klenbou a zde se nachází hroby rodin všech pěti králových dětí (jižní strana) i kopie tří dalších královských hrobek (západní strana) s hrobem neznámého vojína.

Kapitulní sál (Sala do Capitulo) připomíná návštěvníkům kláštera vojenské důvody jeho založení a dva vojáci zde drží čestnou stráž u hrobu dvou neznámých vojínů, zabitých během I. světové války. Jedná se o čtvercovou místnost s pozoruhodnou hvězdicovou klenbou, která nemá centrální oporu a rozkládá se na ploše 19 m2. Ve své době se jednalo o odvážný koncept, který realizovali odsouzeni vězni. Vitrážové renesanční okno ve východní stěně pochází z roku 1508, zobrazuje scény z umučení Páně a je připisováno portugalským malířům Joaovi a Francisco Henriquesovi.

Je docela zajímavé, že budování samotného královského kláštera součástí původního projektu vlastně ani nebylo. Nakonec byl postaven teprve v letech 1448 až 1477, a to pod vedením architekta Fernãa z Evory. Již první pohled z venku napoví, že je mnohem méně okázalá než chrámová gotika. Pozoruhodný je, samozřejmě, hlavně klášterní ambit, kde Huguet představuje kombinaci gotiky a manuelského stylu. A právě zde i dnes najdeme velmi zajímavou a bohatou výzdobu. Zmínit musíme také tzv. Lavabo, tedy půvabnou kašnu se třemi nádržemi. Tato část komplexu bývá nazývána Klášter krále Alfonse a erb tohoto panovníka tady najdeme v nejednom klenebním klenáku.

Slavná bitva z roku 1385, která „způsobila“ vznik kláštera Batalha, znamenala pro (nejen) portugalské dějiny opravdu hodně. Diplomaticky posílila anglo-portugalskou alianci, která je prý nejstarší existující alianci na světě. Vojensky vyvinula taktiku, která umožňovala pěšákům zničit silnou kavalérii. A politicky ukončila spor mezi dvěma královstvími, což vedlo k nezávislosti Portugalska. Díky tomu se dostal k moci Joao I., první portugalský král nové dynastie. Pak už byl jen krůček k objevitelským plavbám a stavbě Mosteiro da Batalha jako díku Panně Marii. Tento klášter je skutečně úžasným místem, nabízející nejjemnější detaily dokonalé architektury, nádherné vitráže i více než šest století historie.

Při prohlídce tohoto kláštera doporučuji rozhodně nespěchat! Je totiž docela možné, že nic půvabnějšího už na Pyrenejském poloostrově neuvidíte ...