Bazilika Panny Marie na Sloupu v Buenos Aires
Kostel Nuestra Señora del Pilar je bazilika ve čtvrti Recoleta v Buenos Aires. Byl součástí kláštera františkánů, jehož stavba byla dokončena v roce 1732. Od 19. století je jednou z farností města. Jedná se o druhý nejstarší chrám ve městě. V roce 1705 požádal kapitán Pedro Bustinza guvernéra Juana Alonsa de Valdeze o povolení postavit klášter reformovaného řádu sv. Františka. Ale až v roce 1716, královským dekretem Filipa V. Španělského, byla stavba povolena. Protože Bustinza mezitím zemřel, aragonský obchodník Juan Narbona se nabídl, že stavbu bude financovat. Jeho návrh byl přijat, stejně jako zasvěcení Panně Marii na sloupu jako pocta jeho rodnému městu, španělské Zaragoze, kde je rovněž uctívána. Italský jezuitský architekt Andrés Bianchi (Blanqui) se stavbou začal, dokončil ji Juan Bautista Prímoli. Slavnostně byla otevřena 12. října 1732 zasvěcením Panně Marii na sloupu a sv. Petru z Alcantary. Františkánský biskup z Asunción z Paraguaye vysvětil kostel 30. května 1734. V roce 1821 guvernér Martín Rodríguez a ministr Bernardino Rivadavia vyhnali řádové bratry a vyvlastnili jejich majetek. Klášter byl léta uzavřen, na místě jeho zahrady vznikl hřbitov a na místě klášterních budov Kulturní centrum. Papež Pius XI. chrám v roce 1936 povýšil na baziliku minor. V roce 1942 byla prohlášena za národní historickou památku. Fasádu navrhl bratr Andrés Blanqui. Po pravé straně se nachází zvonice s hodinami z roku 1740 od mistra Thomase Windmilla z Londýna, jsou považovány za nejstarší ve městě. Na protější straně je věž se zvonovitou střechou, pokrytou dlaždicemi z francouzského Calais (1866). Dispozice chrámu je jednolodní, s příčnou lodí a mělkými bočními kaplemi. Z barokního umění vyniká hlavní oltář se sochami dvou františkánských světců po stranách. Barokní je i kazatelna a boční oltáře. Dřevořezba sv. Petra z Alcantary, spolupatrona kostela, pochází z 18. století a je připisována sochaři Alonsu Canovi, zatímco Oltář relikvií byl podle tradice darem španělského krále Karla III. Jako dekorace stěn jsou užity opět dlaždice z Pas de Calais. Neokoloniální rekonstrukce ve 30. letech 20. století z chrámu odtranila doplňky z 19. století.